Její upgradovaný outfit byl highlightem eventu koncipovaného na úplně novém levlu driftujícím k resuscitaci signifikantní proliferace outdoorového entertainmentu, jehož feedback je novým benchmarkem targetovaného networkingu reflektujícího on-going transformaci paradigmat podle nepredikovaného nového mindsetu, jenž je díky byznysovému brainstormingu a online influencerství comebackem a remakem starého.

Jasně že.

No dobře, takhle doslovně to nikde nikdo nenapsal, ale všechna tato slova jsou posbírána z české publicistiky, která se jimi hemží. Na vysvětlenou: publicistika není úplně totéž, co žurnalistika, i když na první pohled to tak vypadá. Žurnalistika je řemeslo, publicistika koníček, často narcistický. V té dnešní „proliferaci“ internetových médií je publicistou každý, kdo něco publikuje, i když mu za to nikdo neplatí. Tak jsou pod publicistickými články autoři identifikováni jako třeba „poslanec a publicista“ nebo „právník a publicista“ nebo „farmář a publicista“ či „hokejista a publicista“.

A teď pár příběhů z emigrace, které se mně s gramatickým počešťováním anglických slov pojí.

Ten nejstarší je z mého prvního mytí nádobí v londýnské restauraci, tehdy česko-maďarské. Jedna instrukce vrchního číšníka, českého staroemigranta, zněla: „Vyhoď tu boxu s rabišem“. Abych si nezkazil češtinu, přešel jsem mýt nádobí do italské.

Ten druhý už z českého vysílání BBC, kam jsem stále nezkaženou češtinou nastoupil o půl roku později jako rozhlasový bažant mezi staré mazáky. Jeden z nich, velký prvorepublikový novinář, jednoho dne odvysílal pozoruhodný termín „karbonové fíbry“. Na upozornění nového bažanta „pane doktore, carbon fibres jsou uhlíková vlákna“ odvětil po krátkém zamyšlení: „Ono na tom tak nezáleží, synku. Odborníci budou vědět, co to je, ostatním to bude fuk. Důležité je, aby nám rozuměl i předseda JZD v těch vašich Troubelicích. Ten nás poslouchá pro jiné věci než vlákna.“

Ale jinak na přijímání a gramatickém počešťování cizích slov není nic nového. Děláme to odjakživa. Nebýt jeho, neměli bychom čím komunikovat, co plánovat, ani být informovaní. Neměli bychom školy, literaturu, gramatiku, fyziku. Ani atletiku, fotbal a hokej. Nedokázali bychom se obléct, neboť by nebyly trenýrky ani slipy (teda měli bychom pořád ještě spodňáry a podvlíkačky, ale to není stejná klasa). Neměli bychom košili (z latinského casula), ani sako (z italského saccoznamenajícího pytel), svetr (z anglického sweater). I ty gatě pocházejí od Turků a kalhoty od Italů (caligotte). Neměli bychom energii, elán, erudici, emancipaci.

Takže netřeba nad novými vetřelci automaticky brblat. Oni se časem procedí, někteří sestoupí s (nebo vážně z?) publicistických výšin do lidového používání, bude-li jim lid rozumět a nebude za ně mít náhradu domácí nebo už dříve zdomácnělou. Influencery asi už na vlivníky nepřeložíme, někdejší stavitelé už nikdy nedosáhnou společenského levlu developerů. Sexuální harašení (harassment) je zábavnější než pohlavní obtěžování.

Ale ze snobské signifikantnosti se možná ještě vrátíme k staré dobré významnosti. Pompézní predikování nás taky brzo omrzí a začneme zase předvídat. Z outletů se možná zase stanou prodejny. U některých přežijí obě synonyma, třeba i s mírnou významovou odchylkou. No řekněte, není žurnalista kruciálnější než novinář?

Některé se už překládat nebudou a stanou se termíny odbornými pro specialisty. Jako v byznysu třeba tahleta due diligence. S tou jsem si dlouho lámal překladatelskou hlavu, když jsem britským a americkým firmám „pomáhal“ privatizovat české. Doslovně to znamená „patřičná píle“. Jenže to v češtině nic neříká. Znamená to, že vám někdo čmuchá do každého detailu vašeho podnikání a kontroluje si i u vašich klientů, co jste zač a jak na tom vlastně jste. Aby tomu česká strana rozuměla, vymyslel jsem „důkladné ověřování“. Na chvilku se to ujalo, ale jakmile si v byznysu zvykli znát význam, všichni tomu nakonec říkají due diligence, už zdomácnělé, jako take-over, buy-out a sell-out.

Ale raději střídmě. Budete-li na lidičky při tom networkování moc feedbackovat, targetovat a comebackovat, mohli by vám způsobit oddriftování do solitárna. (Poslat vás do sociálního zařízení)

A pozor: coming-outování je cool a in, to už nikoho netrabluje.

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století