Nenápadně nám ji kdosi propašoval do politického slovníku a asi rok ji už vídáme a slýcháme čím dál častěji z klávesnic a úst nápadně si ideově podobných politiků, politologů a akademiků, včetně (a vehementně) jednoho mimořádně proslulého teologa.

Čím dál víc se nám předkládá jako jediná správná ideologie, jediná správná politika. Oficiální politika Evropské unie, vlád hlavních evropských států od Německa přes Holandsko po Francii, americké Demokratické strany od obamovsko-clintonovského ovládnutí. Jediný správný způsob myšlení a vidění světa pro lidi vzdělané a inteligentní, nadřazený veškerému jinému myšlení a vidění světa u těch nevzdělanců a hlupáků, co volí brexit, Trumpa, Orbána a Zemana. Těch tupců, jimž by vševědoucí liberální demokraté neměli svěřovat odpovědnost za důležitá politická rozhodnutí, jimž nemohou rozumět.

Kdykoli se začíná propagovat demokracie s přívlastkem, je potřeba mít se na pozoru. Měli jsme tu už demokracii „lidovou“, která z lidu udělala nevolníky. Máme tu demokracii „sociální“, která se všude proměňuje v asociální. Známe jakousi demokracii „národní“, která se občas scvrkává na „nic než národ“. Každý přívlastek demokracii zužuje, omezuje, odvádí a ohrožuje. (Přívlastky demokracie „parlamentní“ nebo „přímé“ jsou metodické, nikoli ideologické.)

Vše, co se nevejde do takto zúžené demokracie „liberální“, její stoupenci a propagátoři přejmenovávají na fašismus a rasismus (v západní Evropě se k tomu přidává ještě – jako za hlubokého komunismu – taky „sionismus“). Nejste-li přímo prokazatelně obvinitelní ani z fašismu, ani rasismu, ani sionismu, zbývá na vás ještě nálepka „populismus“. I to je slovo nově do našeho slovníku „liberálními demokraty“ propašované. Jako nadávka, označující jen jakousi mírnější formu fašismu, ale k plnému fašismu směřující, a proto vyžadující potlačení v zárodku.

Zastírají nám tím skutečnost, že populismus je demokracie. Akorát latinsky, místo řecky. On ten populismus se jmenuje populismus proto, že se zajímá o to, co populace chce. Co je populární, na rozdíl od liberálního. Nebo lidového. Nebo sociálního. Čím víc populace něco chce, tím je to populárnější. Kdo je nejpopulárnější, vyhrává volby. Ty demokratické. Populistické. Lidové. Tak vládne „people, by the people, for the people“, jak praví americká definice demokracie.

Nepřestaneme-li se nechat ohlupovat pomyslnou a omezující „liberálností“ demokracie, skončíme brzy u vtipů, jaké byly populární za „lidové demokracie“:

„Jaký je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií?“ „Jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.“

Tak jen ať vzkvétá populismus. Ten obyčejný, nepřivzdělávaný. Než si jej zase někdo přikřtí na lidový, sociální nebo liberální.