Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Moje maminka říkala: "Až budu nemožná (a tím myslela "ležák" nebo neschopná osoba fyzicky či psychicky), dejte mi polštář na hlavu." A já jsem jí odpovídala: "Nó, to určitě, já ti dám polštář na hlavu a pak půjdu na kolik let do kriminálu, tak na to rovnou zapomeň."

Z toho vyplývá pár věcí. Staří lidé nezřídka opravdu nechtějí skončit jako dlouhodobí ležáci a být na obtíž, ať už svým nejbližším, nebo personálu v nějakém zdravotnickém nebo hospicovém zařízení. Na druhou stranu, postarat se o "starouška" vůbec nebývá jednoduché. Dřív, když měl muž aspoň trochu slušné zaměstnání, dokázal uživit rodinu a manželka byla doma a starala se o domácnost a všechny její členy. Dnes na finanční zajištění rodiny musí obvykle pracovat oba. Do toho přijde starost o starouška, takže se někdo musí vzdát zaměstnání a pobírat jen pečovatelský příspěvek. Tato činnost může trvat dlouhá léta, a nejde jen o finanční ztrátu na platu, ale také často o značné fyzické i psychické vypětí, protože starost o starouška je 7/24. Když vám zmatený staroušek ve tři v noci odejde z bytu a několik hodin oblečen v tenkém pyžamu bloudí po panelákovém schodišti, to je fakt psycho. Nakonec staroušek šťasten a obklopen rodinným kruhem opustí tento svět pět let před dovršením vašeho důchodu. Vy už pak neseženete žádnou práci, nikdo vás totiž nechce zaměstnat v tom věku a s tou kvalifikací. Posléze odcházíte do starobního důchodu s minimálními financemi. A utáhněte to, když ještě vláda zkrouhne valorizace, protože nemá dost na dělostřelecké granáty pro krvácející Ukrajinu a na 7% navýšení svých platů. Nedivte se pak, že tolik staroušků končí na LDN nebo ve starobincích. Na všechny strany smutné.