V Irsku, kde vládnou zelení skřítci v červených čepičkách zvaní leprechaun, se vypráví tato pohádka:

Paddy (to je irský příbuzný českého Honzy) zachrání jednoho skřítka před utopením, a skřítek že mu splní tři přání.
„Bezedné bankovní konto.“
„Tak budiž.“ A Paddymu se v kapse objeví šeková knížka, kreditní karta a tlustý paklík bankovek. „Co druhé?“
„Sexuální sílu mladého kance.“
„Tak budiž.“ A Paddyho irský pinďourek se ztrojnásobí. „Co třetí?“
„Abych byl pro ženy to nejvytoužnější, nejžádoucnější a nejchtíčnější.“
„Tak budiž.“
A Paddy se promění v tabulku čokolády.

xxx

Čokoláda je afrodisiak dámský, psává se v různých vědeckých i nevědeckých pojednáních. Svědčí o tom i známý bonmot americké komičky Carrie Snow:

„Bůh je zcela nezpochybnitelně muž. Kdyby byl žena, zařídil by, aby sperma chutnalo po čokoládě.“

Zda čokoláda ženám sexuální touhu probouzí (tedy funguje jako afrodisiak) nebo naopak uspokojuje (tedy funguje jako paliativum), je stále ještě předmětem vědeckého bádání. Takže nevíme se sebemenší vědeckou jistotou, zda bychom jim čokoládu měli dávat, když po nich toužíme, nebo když od nich chceme mít pokoj.

Ale pozor: ze seznamu možných mužských afrodisiaků byla čokoláda vyškrtnuta, když se vědecky zjistilo, že mužům nepůsobí erekci, nýbrž zácpu. V aztéckých legendách se sice můžeme dočíst, že král Montezuma před návštěvou svého harému pil padesát šálků tekuté čokolády (v aztéčtině zvané „xokolatl“). Dodatečně však historikové zjistili, že tuto záměrnou dezinformaci vymyslel aztécký odboj jako obranu před španělskými okupanty v naději, že po čokoládě budou bažit jako po zlatě a jejich bojeschopnost se zhroutí.

xxx

S čokoládou se tedy daleko nedostaneme. Pátrejme proto po afrodisiacích spolehlivějších v historii. O substancích podněcujících vášeň a posilujících výkon u mužů a blaho u žen básnila starověká tantrická Indie a taoistická Čína už před pěti tisíciletími. Vědu z nich – jako ze všeho - udělali až Řekové.

Aristotelův žák a ředitel jeho školy „peripatetické“ (v níž se mudrovalo při „peripatetování“ čili přecházení sem a tam) jménem Theofrastos při studiu rostlin objevil, vyzkoušel a popsal rostlinu jménem „satyrion“, která „muži pomáhá vykonat pohlavní akt sedmdesátkrát“. Zda tím myslel sedmdesátkrát za sebou nebo rozloženě na více dní, týdnů či měsíců, neupřesnil.

Theofrastos ji pojmenoval asi podle legendárních polomimozemšťanů zvaných „satyrové“. Byli to rošťáci vzezření komického, jejichž lidství se promíchalo s raráškovstvím projevujícím se chlupatým podpásím včetně kopyt a kůzlátkovskými růžky nad věčně rozchechtanou tváří. Bývali stále podnapilí a vtírali se do přízně nymf, paní a dívek téměř nepřetržitým a často mohutným ztopořením.

xxx

A co dějiny biblické? Jaký afrodisiak, erektofit a hormonofix museli Abraham a Sára použít ke zplození a zrození Izáka ve stařeckém věku, nám Bible zatajila. Muselo to ale být něco extaticky povzbudivého, když to Sáru rozchechtalo tak, že syna pojmenovala Chechták, jak by zněl český překlad Izákova jména, v originále znějícího podobně onomatopoeicky chechtavě „Jicchak“.

Král Šalamoun proslulý uspokojováním stovek žen užíval cosi voňavě rostlinného zvaného „dudaim“. České bible to překládají jako „jablíčka lásky“, anglický překlad tam má „granátová jablka“. Jenže žádné takové ovoce tam v hebrejštině není, překladatelé si je tam přimysleli asi z nějakého svatouškovského puritánství. Ty „dudim“ jsou jednoduše odvozené od slova „dod“ znamenajícího milenec, v tom nejsexuálnějším významu. Šalomounova Píseň písní je literatura jaksepatří sexy.

První řecký překlad, který ve starověké Alexandrii pořizovali řečtí Židé pro asimilované řecké Židy, kteří už neuměli pořádně hebrejsky, zněl „mandragoras“. Je to onen Theofrastův satyrion? Možná. Překladatelé buď Theofrasta nečetli, nebo jim ti satyrové připadali moc pohanští. Každopádně pod tímto jménem přešla do Říma, pak středověku a bohatě rozkvetla v italské renesanci, kde o ní Macchiavelli napsal veleúspěšnou oplzlou komedii.

xxx

Theofrastos nám zanechal přibližný popis kořene této vzácné, léčívé, magické, ve velkém množství halucinogení rostliny. Připomíná petržel rozvětvenou do několika pramínků, až s trochou představivosti zobrazuje křepčící lidskou postavu. Asiatům – a dnes i nám – připomene tehdy v Evropě neznámý, ale dnes populární ginseng čili ženšen.

Ale než ten vstoupil do repertoáru západního bylinkářství a zdravotních doplňků, musela si Evropa vyzkoušet ještě afrodisiaky takovéto:

Cokoli jedlého, co připomínalo pohlavní orgány. Pro pány mrkev, petržel, okurka, chřest. Pro dámy pistáciový oříšek, škeble a ústřice – oblíbený afrodisiak Casanovův, jímž uváděl ženy do extáze předáním ústřice polibkem. Orientální koření jako muškát, hřebíček, skořice, cardamom, zázvor, kurkuma. Vonné bylinky jako šafrán, šalvěj, bazalka, rozmarýn, estragon, máta, levandule. Vzácné labužnické špásy jako kaviár, lanýž a foie-gras.

Ty všechny se ukázaly být spíš psychosomatické než biochemické. Kaviárem a foie-gras (nejlíp se šampaňským Veuve Clicot) holt dostanete dámu do postele spíš než segedínským gulášem. Ty nové a zcela chemické, jako viagra, dávají odpich pánům. Na něco podobného pro dámy je zatím farmakologie krátká. Ženy totiž souloží mozkem, na rozdíl od mužů, u nichž je sex provázen mozkovým útlumem. Odkud jinud má erekce tu krev brát než gravitací z nevyššího poschodí.

Nedávno se proslavila anglická ekonomka a tantrická jogínka Karolin Tsarski tím, že se jogínskou meditací vytrénovala prožívat nepřetržitý orgasmus, zcela bez sexuálního přispění. Trvalo jí to prý ale sedm let, než to zmákla.

S objevem dámského mozkového libida přišel i objev nejnovějšího afrodisiaku, který fungoval po celé dějiny, aniž si toho kdo všiml. Jmenuje se vtip alias humor alias smích. Statisticky a nezpochybnitelně ženy do postele dostanou mnohonásobně rychleji ti, kdo je dovedou rozesmát než ti, kdo je nudí. Rozchechtat je ještě lepší. Dobře rozchechtaná žena se vám se slzami smíchu vrhne do náručí a znásilní vás, i kdybyste si ještě hodinu chtěli povídat. Takže, chlapi, trénujte humor. Třeba takovouto ukázkou, pro začátek.

xxx

Doktora navštíví paní s žádostí o pomoc s manželovým zesláblým libidem.
„Mám tady nový afrodisiak, není ještě vyzkoušený, tak opatrně, jednu kapičku do sklenice vína. A přijďte příští týden poreferovat.“
„Doktore, malér,“ povídá dáma na příští návštěvě.
„Nefungoval?“

„Právě že fungoval. On se na mě vrhl jako vlk, strhal se mě šaty donaha a třikrát mě ošukal na stole.“
„Tak jakýpak malér?“
„Bylo to v naší oblíbené restauraci a už tam nikdy nesmíme.“

Převzato z Playboye

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/