Šílenství jedince, který byl schopen provést před svou smrtí hromadnou vraždu, vyvolalo pochopitelně reakci, týkající se nošení zbraně.
Dalo se to čekat. Jako u každého podobného činu se objeví řada moudrých, kteří slovy pana Wericha „vždy vědí, co ten druhý měl říct (v tomto případě udělat)“. Množí se komentáře, že pokud by měl někdo u sebe zbraň, mohl toho šílence zastavit, odstřelit a zachránit životy.
Známe to z filmů a televize. Podobného jedince, který ohrožuje nádražní halu, koncertní sál apod. po nějaké době buď laskavými slovy zklidní mladá hezká dívka, která právě dostudovala psychiatrii, případně se na scéně objeví zcela nečekaně Bruce Willis či Nicolas Cage, tasí zbraň a v poslední chvíli násilníka eliminuje. Tolik film.
Neumím si představit podobnou situaci v reálném životě. V čekárně sedí lidé spíše tiše, každý se soustředí na své potíže, co řekne lékaři, případně lustruje mobil nebo časopis. Pakliže po zvednutí hlavy zírá do hlavně koltu, moc šancí na záchranu nemá. Šok z prvního výstřelu je natolik silný, že než se kdokoli vzpamatuje, co se vlastně děje, tak šílenec má prázdný zásobník. Představa, že i kdyby někdo u sebe měl náhodou zbraň, tak než ji vytáhne z kapsy saka, podpaží, tašky, je už násilníkem dávno „vyřešen“. V našich podmínkách se opravdu o překot nestřílí, jak je tomu na Divokém západě. (argumentace státem Israel je úsměvná, neboť tam jde bohužel o denní realitu a občané jsou na podobné akce připraveni, dokonce jsou k tomu i úředními místy vyzýváni).
To, že to tak je, lze doložit faktem, že tři zastřelení muži byli členové vězeňské stráže (dva aktivní, jeden bývalý). Příslušníci vězeňské stráže jsou cvičení na zvládnutí násilníka především hmaty a chvaty, zbraň se používá v našich podmínkách zcela výjimečně (nepamatuji si, že by v posledních letech byl nějaký vězeň ve výkonu trestu či vazby zastřelen). Lze tedy oprávněně předpokládat, že i tito dobře vyškolení muži byli natolik šokováni daným stavem, že ani v početní přesile nebyli schopni konat.
Každá podobná situace se dobře vyhodnocuje ex post, tedy v klidu rozhovoru či nad klávesnicí. V reálu je to vždy jiné, dramatické, na nějakou rozvahu v tomto případě nebyl nejspíše čas. Opravdu by mne zajímalo, kolik z těch, kteří píší o tom, že pokud by tam seděli a měli u sebe pistoli, stačili by efektivně zakročit.
Bohužel - onen jistý trend hromadného pobití nevinných občanů se dostal i k nám. Ojedinělý případ v Uherském Brodě (kde pomatený jedinec měl legálně drženou zbraň), byl možná i inspirací ostravskému vrahovi. Média přinášejí informace o podobných situacích (třeba ve stejnou dobu v USA v New Jersey) s podrobným popisem, často i s videem pořízeným z mobilu. Pokud si pustíte televizi v sobotu večer, tak jsem si jist, že minimálně dvě třetiny kanálů budou vysílat filmy, v nichž dominuje násilí, střílení, výbuchy atd. Mrtvol na obrazovce přehršel. Nelze se pak divit, že psychicky labilní jedinec má najednou jasno, co má dělat.
Nikde na světě není proti podobným činům vymyšlena účinná obrana. Představa většího množství zbraní mezi občany mě děsí. Jistě si vzpomenete, že Policie ČR dala po nějaké době na internet fotografii podezřelého muže v červené bundě, z něhož se nakonec vyklubal bezúhonný občan. Pokud by někdo vlastnící zbraň tohoto muže v době, kdy byl veden jako možný pachatel, zahlédl, možná by neváhal a „zakročil“.
Situace nemá řešení. Zpřísnění zákona o zbraních (pečlivé psychologické a jiné testy) může být částečně efektivní, nicméně existuje značný počet zbraní nelegálních. Bezpečnostní rámy mohou ve vybraných prostorách vyloučit přítomnost pistolníka. Přesto vždy zůstane prostor, kde se může objevit vyšinutý jedinec a nic netušící lidé. Větší počet pistolníků na ulicích, v kavárně a nově i v čekárně nic neřeší. Spíše může dojít k nečekané tragédii náhodným výstřelem nebo zkratkovité reakci.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora