Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Existuje ještě jiný příklad - jedna rodina vychová své dvě děti, jedno se stane učitelkou a druhé živnostníkem. Druhá rodina "vychová" svých deset dětí, když celý život vegetovala z přídavků a sociálníách dávek a své děti naučila témuž. Současný systém takovéto chování nikterak nesankcionuje ani tu prvně uvedenou rodinu nevyzdvihuje. A pokud jde dítko pracovat do Mnichova? To už je věcí konkrétní rodiny jak své děti vychovala. Ostaně celá moderní společnost je založená na vykořisťování chudších oblastí těmi "vyspělejšími" kdy náklady na výchovu v chudších regionech nejsou nijak kompenzovány, schopní jedinci se stěhují do úspěšnějších regionů a celé je to kryto ideologií individuálních práv.

Rodičovství by mělo být státem podporováno ve chvíli, kdy jsou děti malé a potřebují péči omezující rodiče ve výdělku. Taková podpora má smysl a přichází v pravou chvíli.

Podpora po čtyřiceti letech toho už moc neřeší.

Ano. Pokud je cílem zvýšit porodnost, pak je podpora lidí o čtyřicet let později prostřednictvím důchodů zcela mimo kauzální řetězec. O rozhodnutí mít dítě se rozhoduje ve třiceti, ne v sedmdesáti. Smysl může mít pomoc v době, kdy dítě skutečně vytváří rodičům náklady a omezuje jejich pracovní příjem: dostupné bydlení, péče o malé děti, rozumné daně nebo možnost skloubit práci s rodinou.

Vydávat zvýhodnění dnešních důchodců za „podporu porodnosti“ je proto jen politická záminka. Dnešní důchodce už vyšší důchod k narození dalšího dítěte nepřiměje a mladý člověk se při rozhodování o rodině sotva řídí tím, zda za čtyřicet let dostane několik procent k penzi navíc.

Skutečný důvod takových návrhů je mnohem prozaičtější: důchodci jsou početná, disciplinovaná a politicky mimořádně významná skupina voličů. Politici proto mají silnou motivaci přesouvat k nim prostředky a následně tomu hledat vznešenější zdůvodnění.

Nízká porodnost je z větší části způsobena tím, že není ekonomicky výhodné a v mnoha případech dokonce možné zakládat rodiny a utáhnout náklady na děti. Rodina mnohdy nedosáhne na samostatné bydlení a pokud je zatížená hypotéčními dluhy, nemůže si dovolit, aby přišla o jeden pracovní příjem. Stát by měl ve svém zájmu a zájmu společnosti preferovat pracující rodiny s dětmi. Často se také hovoří o důchodové krizi, ale nikdo si netroufne analyzovat a publikovat příjmy a výdaje důchodového pojištění. Pak by totiž zjistil, že pracující občané hrnou obrovské částky na důchodové pojištění, ale bohatýrsky čerpají z něho osoby, které nepracovaly a nepracují a na účet důchodového fondu nezaplatili ani korunu. Pokud by byl zřízen důchodový fond očištěný o výdaje, které nespadají do starobních důchodů, dostali bychom se do vysokých přebytků.

Tahle úvaha podle mě zaměňuje příčinu za okolnost. Nízkou porodnost nelze především vysvětlit tím, že lidé nemají na děti dost peněz. Kdyby to byl hlavní mechanismus, porodnost by s růstem životní úrovně rostla. Historická zkušenost je však převážně opačná: spolu s ekonomickým rozvojem, urbanizací a růstem životní úrovně porodnost dramaticky klesla. V zemích OECD se průměrná úhrnná plodnost snížila z 3,3 dítěte na ženu v roce 1960 na přibližně 1,5 dnes. Vztah mezi příjmem a porodností samozřejmě není na úrovni jednotlivců ani nejbohatších zemí dokonale monotónní, ale dlouhodobý demografický přechod rozhodně neodpovídá jednoduché teorii „lidé by děti měli, kdyby na ně měli peníze“.

Dostupné bydlení, školky nebo daňové zvýhodnění rodin mohou rozhodování o dítěti usnadnit a mohou porodnost do určité míry zvýšit. OECD takové účinky skutečně nachází. Nikde však samotné ekonomické pobídky nevyřešily strukturální problém velmi nízké porodnosti a nevrátily moderní společnost trvale k reprodukční úrovni. Podstatnější změnou je patrně samotná organizace života: pozdější vytváření párů, menší stabilita partnerství, vysoké alternativní náklady rodičovství, individualizace a změna představ o tom, co člověk od života, partnera a rodiny očekává. Proto je zavádějící hledat řešení demografického problému především v tom, kolik stát rodinám přidá peněz. Ekonomické podmínky mohou porodnost modifikovat; její dlouhodobý propad v bohatých společnostech však nevytvořily.

Neexistuje úplně spravedlivý důchodový systém. Mudrovat o tom, proč a jak je to s dnešními rodinami můžeme dalších 100 let. Zavést systém, kde bude výše důchodu výrazně ovlivněna výší výdělků dětí, není také absolutně spravedlivý, ale je to motivační krok správným směrem ! / Kdo si tu dovoluje být soudce ?/

Nechci se zastávat Rajchla, chraň Bůh, vlastně já jsem neznaboh, tak chraň Přírodo, ale vezměte to z jiného úhlu a vraťme se o nějakých pár set let zpátky. Nemusíme vynechávat šlechtu, protože i tam to někdy platilo. Někdo má dětí fůru, někdo málo, někdo žádné. Něčí děti jsou pracovité, jiné jsou líné, některé jsou dokonce i rozhazovačné. Takže někdo ve stáří dostává dost od svých mnoha pracovitých dětí, jiný dostává málo, od svých líných dětí, někdo nedostává nic, a má jen co si sám naspořil. Je to spravedlivé? Podle mě velice. Dokonce i k těm, kteří děti nemají a ani mít nemohou. Existují přece adopce, i tehdy existovala možnost osvojit si sirotka nebo nalezence. Tedy pokud se sám starám, abych v důchodu něco měl, pak mám. Pokud si "ziju a užívám", pak holt ve stáří chcípnu hlady.

Tahle historická představa podle mě stojí na chybném předpokladu, že před vznikem moderních důchodů existoval jakýsi přirozený systém „čím více dětí, tím vyšší důchod“. Takový systém nikdy obecně neexistoval. Děti samozřejmě mohly rodičům ve stáří pomáhat, ale zabezpečení starých lidí bylo mnohem širší směsí majetku, půdy, úspor, výměnku, rodinného hospodářství, širšího příbuzenstva, obce či charity. U majetnějších vrstev existovala navíc čistě kapitálová forma zabezpečení, která s počtem vlastních dětí vůbec nesouvisela.

Ještě důležitější je ale něco jiného. Lidé v minulosti neměli děti především proto, aby si vyrobili důchodový fond. Děti vznikaly jako přirozený důsledek dlouhodobého soužití mužů a žen v době, kdy neexistovala spolehlivá antikoncepce a kdy manželství a společná domácnost byly normální organizací dospělého života. Ekonomická funkce dětí byla důležitá, ale nebyla jedinou ani základní příčinou jejich existence.

Právě zde je podle mě jádro dnešního demografického problému. Moderní společnost změnila především vztah mezi mužem a ženou. Věk vytvoření stabilního páru se posouvá, část lidí stabilní pár nevytvoří vůbec a významná část reprodukčního období se odehrává mimo společnou domácnost. A jestliže muži a ženy v období, kdy před několika generacemi už spolu žili a měli děti, žijí převážně odděleně, pak děti prostě nevzniknou.

Proto podle mě nemá příliš smysl rekonstruovat údajný historický mechanismus „máš děti, dostaneš od nich ve stáří peníze“. Problém není v tom, že jsme přerušili finanční tok od dětí k rodičům. Přerušili jsme do značné míry sociální mechanismus, kterým vůbec vznikaly stabilní páry a následně děti. Důchodovou reformou se něco takového napravit nedá.

AI to nějak zbytečně zkomplikovala.

Princip je prostý - dnes zaplatí každý na důchod ze zdanitelného příjmu 28 %. U zaměstnance je to jasné, byť trochu hloupě zatemněné tím, že část platí zaměstnavatel z peněz které mu zaměstnanec vydělal, u OSVČ a podnikatelů taky bez ohledu na to, jak si legálně dokážou tuto platbu snížit. No a z této sumy by šla řekněme polovina direkt žijícím rodičům, co je vychovávali, a zbytek do průběžného systému; důchody z průběžného systému by adekvátně poklesly. Protože ti, kdož nevychovávali děti, ušetřili částky v řádu řekněme jednotek miliónů, z nichž si můžou k důchodu přilepšit - pokud ty prachy šetřili a nerozšpidlili.

Tedy jestliže rodiče vychovali deset dětí platících málo až vůbec - lhostejno zda málo až vůbec pracují nebo se odvodům dokážou vyhnout - i legálně - měli by holt nízké důchody.

Jistě, je jisté celkem zanedbatelné procento okrajových případů, které by se musely domyslet.

A ano, demografie ovlivňuje nejen důchodový účet.

Akorát tedy, že se v článku píše "asignace z části daně z příjmů". A ta je pokud vím, jenom 15 procent. Takže a sice - na úrovni toho co uvádíte (půlka z těch 28 procent důchodového pojištění) - ale tím pádem by to mladí lidé neplatili daně z příjmu vůbec, a rovnou je odesílali svým rodičům.

No a vzhledem, k tomu že o přeposílání z důchodového pojištění se v tom návrhu nepíše nic, tak to bylo zůstalo stejné a peněz i na ostatní důchodce by zbylo dost.

Daňové asignace jsou pouze jedním z kroků, jak změnit budoucí důchodovou krizi. Samozřejmě, že podpora rodin a konec adorace úchylek je další možností.

Daňová asignace zatím dává nejlepší motivaci, jak mít děti a řádně je vychovávat v pracovité a zodpovědné občany. Zároveň umožňuje dětem, které se rodiče týralim aby jim tuto asignaci odmítli.

Za mě je to win-win-win situace (stát-rodiče-děti). Kdo prohrává jsou ti, kteři děti nemají. Ti ale mohou uspořené prostředky uložit.

Obávám se, že nemáte pravdu, lidé se rozhodují podle toho co mají teď, nikoliv co budou mít v důchodu, kterého se možná ani nedožijou. Možná, že asignace důchodů by byla spravedlivou odměnou, rozhodně ale nebude motivací.

V chudých společnostech - bez existence důchodů - se rodiče snaží mít dostatek dětí, protože to je neúčinnější možnost, jak se zajistit na stáří.

V bohatých společnostech s pěknými důchody se tato vazba ztratila.

Státní podpora pro pouhé "pořízení" dětí je problematická - protože nejvíc se projeví u rodin, jejichž děti budou celoživotními pobírateli sociálních dávek. Tj. z hlediska příjmů státu a příjmů důchodového účtu kontraproduktivní.

Asignace možná nejsou dokonalé - ale navozují poměrně dobrou vazbu mezi výchovou "pilného" daňového poplatníka a odměnou za tuto výchovu pro rodiče.

Je otázka, jestli pak příklady "bohatých" důchodců - díky úspěšným dětem - časem nebudou mít vliv na rozhodování o rodičovství.

Žádná lepší motivace mne totiž nenapadá.

RE:"Naďa Dubcová

18. 8. 2026 13:21

Blog

Neumím si představit, že jako mladá žena bych při touze mít děti měla přihlížet k nějakým jiným důvodům, které by ovlivnily ty děti mít, nebo nemít, tedy jestli mi ty děti zaplatí stáří..."

----------------------

tento luxus svobody rozhodnuti si mohou dovolit na bohatem zapade, vcetne Ceska, zde je myslim pece/starost o matku a dite jedna z nejlepsich na svete. Kdyz se me ruzne po svete ptali odkud jsem, rikal jsem "Cesko neni bohata zeme ale je tam malo chudych a i ti co si mysli ze jsou chudi, nemaji paru o tom co to znamena skutecna bida/chudoba"

Cest

Vyjádřila jsem se za svoji osobu a o zemi kde žiju.

IMHO většína diskutujících nepochopila základní téma článku: budoucí záporný "důchodový účet" není ten hlavní problém, je jen jeho dnes nejviditelnějším důsledkem!