Antifa. Při vyslovení tohoto jména se mnoha lidem automaticky vybaví punkeři s číry, skejťáci či hiphopeři s rovnými kšiltovkami, případně dredaři s brkem v ruce, kteří se snaží fyzicky konfrontovat (neo)nacisty na jejich demonstracích. Realita je ovšem trochu jiná. Pojďme si něco povědět o této známé, a přesto neznámé organizaci.

„Hnutí Antifa“ v podstatě neexistuje; lze pouze hovořit o „antifašistickém hnutí“, které je tvořeno jednotlivými autonomními buňkami v každém jednotlivém státě, které mohou vystupovat pod různými názvy a hlavičkami, ale přesto náležet k jakési neformální „antifa“ síti.

V České republice se taková organizace jmenuje Antifašistická Akce se zkratkou AFA. Antifa je nesprávný název, který zřejmě mylně vznikl kvůli doméně její webové stránky (www.antifa.cz).

Co je třeba zásadně rozlišovat, jsou členové a sympatizanti AFA. Členy Antifašistické Akce jsou zejména anarchisté a další ultralevičáci (např. SHARP skinheads), zatímco oni punkeři, skejťáci, hiphopeři a další z tzv. „alternativní mládeže“ tvoří pouze menšinu členstva. Počet členů AFA kolísá podle intenzity neonacistického hnutí. Troufám si tvrdit, že i v dobách největšího rozmachu neonacismu počet členů AFA nepřekročil stovku, zatímco sympatizantů byli a jsou desetitisíce.

Hlavní rozdíl mezi členem a sympatizantem AFA je, že člen vykonává pravidelnou „antifašistickou“ činnost a je v kontaktu s ostatními členy (či je přímo součástí autonomní skupiny) a co nejvíce konspiruje a skrývá svou identitu (často o jeho členství v AFA neví ani jeho vlastní rodina).

Naproti tomu sympatizant většinou své sympatie k této organizaci dává otevřeně najevo, ať už slovně, nášivkami či obrázky na sociálních sítích, a na rozdíl od členů žádnou pravidelnou činnost nevyvíjí, max. se zúčastní demonstrace nebo protidemonstrace. Největší počet sympatizantů je právě mezi alternativní mládeží (i když samozřejmě to není jediná skupina, z níž se sympatizanti rekrutují); to je pravděpodobně také hlavní důvod, proč si většina lidí myslí, že „Antifa“ = alternativní mládež (punkeři, skejťáci, hiphopeři, dredaři a pod.). Jedním z nejznámějších sympatizantů AFA je bývalý předseda Pirátské strany Ivan Bartoš.

AFA členěna na vysoce autonomní skupiny (buňky) po celé ČR, zejména ve velkých městech – Brno, Ostrava a další. Organizace je silně zakonspirovaná, a to je další důvod, proč se o ní tak málo ví a panují o ní mylné představy.

Činnost AFA lze rozdělit do několika hlavních skupin. Předně jde o „monitoring nepřátel“ – zjišťování osobních údajů, fotografií a dalších informací o svých protivnících a jejich případné zveřejnění na internetu. Potom je tu „osvětová činnost“; šíření informací zejména o zločinech nacistické ideologie. Členové AFA také svou organizaci propagují, a to jednak výlepem a roznášením plakátů, letáků a samolepek, jednak sprejováním nápisů na plochy v ulicích, tzv. „street art“. A konečně používá vyhrožování, fyzické násilí, rvačky, ničení majetku.

S „propagační“ a „osvětovou činností“ lze snad souhlasit, je-li prováděna civilizovaným způsobem, „monitoring“, a to i v případě, že je zaměřen na skutečné např. neonacisty, se nachází na hraně legality, pokud jde o ochranu osobních údajů a ochranu osobnosti a soukromí. Za určitých okolností a při respektování jistých pravidel lze tolerovat „street art“, nejedná-li se o poškozování cizího majetku. Naprosto nepřípustné je ono zbývající jednáním často přímo kriminálního charakteru, tedy násilí, ničení majetku a vyhrůžky.

Antifašistická Akce považuje za naprosto normální a legitimní fyzicky napadat a bít „nácky“, protože „náckové to dělají taky“. Stejně jako ničení a poškozování jejich majetku a vyhrožování jim. Možná s nimi někdo bude souhlasit, jsou to přece náckové, tak co.

Jenže je tu jedno velké ale. Výše popsané způsoby „boje“ Antifašistická Akce až donedávna používala proti skutečným neonacistům. Její členové tyto způsoby ovšem neváhají použít i proti jiným svým „nepřátelům“ – „islamofobům, xenofobům, rasistům“… však to znáte. Koneckonců už se to děje – dochází k ničení propagačních materiálů politických stran a zveřejňování a dehonestování „fašistů“.

Z Antifašistické Akce se tak stává úderná pěst neomarxismu, jejíž členové jsou schopni a ochotni překračovat zákon. Z těchto důvodů je nutné tento typ „boje proti fašismu“ v podání AFA odmítnout jako zcela nepřijatelný.