Během rutinní cesty na nákup jsem střetl hned dva experty na mezinárodně politická témata. První byla paní Vlašková, která se dlouhodobě specializuje na izraelsko palestinský konflikt. Za tímto účelem opakovaně navštívila i slovenské Košice a Michalovce, které označuje jako počátek Blízkého Východu.

Podle její odborné analýzy „se tam mydlili dycky a dycynky budou!“ V tom je tato expertka konzistentně zcela neoblomná. Vznesl jsem tedy dotaz stran přiměřenosti izraelské odvety na brutální útok Hamásu.

„Nooo, voni jim to nandali, to je teda fakt, ale voni jim to zase vrátěj. Takže se tam budou mydlit dycky!
Moje poslední otázka byla poněkud obšírnější a týkala se globálního pohledu na pohnutou historii židovského národa, a z ní se rekrutující jakýsi subjektivní, byť částečně i objektivně uznávaný morální status.

To vše samozřejmě v širším kontextu izraelské konzistentní zahraniční politiky a symptomatických spektakulárních konsekvencí.
Paní Vlažková odpověď brilantně zestručnila :
„To máte fuk, voni se tam mydlili dycky a dycynky budou…!“

Poděkoval jsem odbornici na Blízký Východ, ale sotvaže jsem ušel pár metrů, zastavil mě pan Ptáček. Je to erudovaný expert na problematiku Ruska a všeho, co s ním jakkoliv souvisí. Je o něm v širokém okolí dobře známo, že v roce 1978 navštívil s Čedokem Moskvu i Petrohrad.

V poslední době ho v odborném rozletu limituje pokračující Alzheimerova choroba, o které ovšem kategoricky prohlašuje, že si na ní nevzpomíná, z čehož logicky dovozuje, že neexistuje.

Hned na počátku našeho rozhovoru se marně pokoušel hádat moje jméno. Když se netrefil ani po šestadvacáté, prozradil jsem mu ho sám, čímž jsem ho poněkud rozladil, ale přesto byl ochoten mě seznámit s nejnovějšími poznatky:

„Já si vzpomínám, že dyž sem byl tenkrát v Moskvě, tak jsme tam s kamarádem sbalili dvě fakt moc pěkný ženský. A teprve potom jsme se dozvěděli, že jedna byla Ruska a ta druhá Ukrajinka. A to jsem si proto tak dobře zapamatoval, protože ta Ukrajinka byla o hodně, ale teda opravdu o hodně hezčí, než ta, no ta, ta, no prostě ta druhá…
„Ruska“, napověděl jsem mu..
Jo, jo, přesně tak. Ta Ruska byla teda ale fakticky nepoměrně hezčí, než ta Ukrajinka!
„Nebylo to náhodou obráceně?“, přeptal jsem se s nepředstíraným zájmem.
„Jó hochu, to kdybych jenom věděl…“, konstatoval lakonicky pan Ptáček a ponořil se do tichého zadumání...

Když jsem konečně zašel do domu, u schránek se na mě doslova vrhly paní Koutná a paní Vyhnálkové, která mě nekompromisně chytila za rukáv, div, že ho neutrhla a následně mi zařvala do ucha :
„Víte, co se stalo?“
Požádal jsem paní, zda by mohla svůj dotaz poněkud konkretizovat, ale to se už nadechovala paní Koutná:

„Pan inženýr nám zůstal viset ve výtahu a nemůžou ho dostat ven!“ Pravila to tak dramaticky a vítězně asi jako kdyby mi sdělovala, že raketoplán s lidskou posádkou právě úspěšně přistál na planetě Mars.

Vyjádřil jsem upřímné politování nad touto zprávou, jednak proto, že mi bylo pana inženýra Peprného (v domě máme jediného inženýra – bohužel, je to bída...) líto a v neposlední řadě proto, že bydlím v posledním patře, takže jsem si už v duchu přehrával strastiplnou cestu vzhůru.

Ale především jsem jaksi nemohl pochopit, jak se tak výtečný bezpečnostní expert jakým pan inženýr Peprný bezesporu je, mohl vůbec ocitnout v takto nezáviděníhodné situaci. Podle dostupných informací se mi nakonec podařilo sestavit pracovní vyšetřovací verzi.

Vše začalo hádkou pana inženýra s chotí, která na něj křičela, ať se laskavě rozejde alespoň s jednou ze svých milenek (přesný počet neznámý), na což prý pan inženýr odvětil, že je to sprosté ultimátum, a že to těm děvčatům teď nemůže udělat, snad na přesrok, až budou všechna plnoletá.) Poté ironicky požádal manželku, ať klidně mluví ještě hlasitěji, že vedle v trafice jí možná neslyší. Na odpověď nečekal, rychle zavřel dveře, vyběhl na chodbu a přivolal výtah. Z devátého patra se hodlal přemístit do přízemí, nicméně po vstupu do kabiny v silném rozčílení patrně nepatrně zazmatkoval a na místo nuly vyťukal na číselném sloupci pin svého mobilního telefonu. Protože se stále nic nedělo, připojil ještě pin platební karty, číslo zdravotního pojištění, heslo na oblíbený pornoportál a dokonce VIN motoru svého vozu. Zcela dezorientovaný výtah poté vyjel půl patra a zůstal s panem inženýrem viset až nahoře u strojovny.

Pan inženýr sám, poté, co byl vyproštěn speciální jednotkou hasičů, horolezců, strojníků, policistů, a sociálních demokratů všechny tyto dohady okamžitě popřel a prohlásil, že má nezvratné důkazy, že za vším stojí tajné služby. Prý je to téměř jisté. Agenti cizích mocností nám chtějí zcizit našeho jediného inženýra. To je tedy alarmující.

Svět tajných služeb mě vždycky fascinoval. Jak ale tu problematiku nejlépe uchopit. Zda konsolidovat, kvantifikovat a konkretizovat zažité axiomy nebo se primárně přidržet subjektivních faktů. Když totiž vezmeme v potaz naši strategickou geopolitickou polohu a neopomeneme ani atributy, které...

Hergot!! Já jsem úplně zapomněl nakoupit!

Ale nevadí, nelituji, vždyť jsem se dozvěděl tolik, tolik nových věcí a především z úst těch nejpovolanějších.