Vy ste zažili Britániu Margaret Thatcherovej aj nástup Blairovej éry. Dodnes v krajine žijú vaše deti – je to ešte tá istá Británia, ktorú ste kedysi spoznali?

Ne, není. Ta už existuje pouze na venkově.

Ako vám vaša rodina opisuje dnešnú Britániu? A vidia ju skôr ako krajinu, v ktorej chcú zostať, alebo uvažujú aj o návrate do strednej Európy?

Dvě děti, ty nejschopnější, se vystěhovaly, dvě normálně fungují, ale dvě žijí z dávek. Tak jako mnozí absolventi humanitních oborů. Vnuků mám jenom pět. Demografická krize přímo v rodině.

Keď sa na Britániu dnes pozeráme zvonka, najčastejšie sa spomína migrácia, spoločenské napätie, kriminalita mladých a politická nestabilita. Je ten obraz podľa vás presný, alebo skreslený?

To jsou symptomy hluboké krize, kterou prochází celý Západ. Je jich mnohem víc. Propad porodnosti, rodiny bez otců, psychické problémy mládeže, drogy, krize vzdělání, nezaměstnanost humanitních absolventů, růst byrokracie. Británie prochází civilizační změnou. jednoduchou nálepkou je multikulturalismus. Společnost ztrácí svou identitu a tím pádem i soudržnost. Školy a univerzity jsou v područí levice, která má negativní postoj vůči britským dějinám, vůči národnímu státu a útočí na většinu, kterou považuje naprosto lživě za rasistickou. A její anti-rasismus vede k ochraně agresivních muslimů, kteří vyžadují změnu zavedených pořádků. Levice s nimi spolupracuje a tím pádem se z městských obvodů dostávají do parlamentu. Společnost je rozdělená, tvoří ji imigrantská města a anglický venkov.

Už je to 10 rokov od referenda a približne 5 a pol roka od odchodu Británie z Európskej únie. Čo podľa vás Briti v roku 2016 vlastne odmietali – EÚ ako inštitúciu, alebo širší spôsob fungovania vlastnej krajiny?

Odmítli cizí nevolenou vládu Bruselu. Odmítli volný pohyb pracujících v EU, čili neřízenou masovou imigraci. Doufali, že si budou vládnout lépe a sami, netušili, jak špatnou politickou elitu vlastně mají, kosmopolitní, globalistickou. Vznikl bonmot - spor lidí odněkud s lidmi odnikud. (People from somewhere and nowhere) Střet sociálně konzervativního dělnictva s globalistickou, kosmopolitní elitou.

Bol Brexit skôr reakciou na kultúrne a hodnotové zmeny v Británii? A ak áno, podarilo sa tie zmeny spomaliť, alebo ich naopak ešte urýchlil? Jedným z hlavných argumentov za Brexit bola migrácia. Dnes však neklesla, len sa zmenila jej štruktúra – výrazne napríklad rastie migrácia z Indie a ďalších mimoeurópskych krajín. Ako si tento vývoj vysvetľujete?

Jednoduše řečeno - ztráta domova, cítili se jako v cizí zemi. Představte si, že žijete v přelidněném městě a na každém kroku slyšíte cizí jazyk nebo musíte komunikovat s někým, jehož špatné angličtině nerozumíte. A to i na úřadech, v obchodech, v nemocnici a v zaměstnání.

V čase Borisa Johnsona sa pritom hovorilo aj o potrebe lacnej pracovnej sily po Brexite. Nie je toto jeden z paradoxov post-brexitovej politiky? Je rozdiel v tom, ako britská spoločnosť vníma migrantov z Indie, Nigérie či Hongkongu oproti migrácii z Európskej únie?

Od samého počátku 60. let šlo o import levné pracovní síly - včetně třeba i zdravotnického personálu. I my tu v Praze máme v každé třetí lékárně Slovenku, to se vyplatí. Britský stát nemusí utrácet za školení personálu.

Třídně uvědomělí Angličané mezi cizinci (dnes ovšem, po terorismu a chování agresivní menšiny s výjimkou muslimů) nijak nerozlišují - dívají se s patra na všechny.

Často tvrdíte, že britský sociálny systém vytvára závislosť od štátu. Kde to vidíte dnes najvýraznejšie?

Je to strašné, statistika neaktivních lidí v pracovním věku od 16-59 let na dávkách a kteří nehledají práci za minulý rok dělá 9,2 miliony. Odečíst můžeme jen ty, kteří jsou v předčasném důchodu.

Už když jsem jako student brigádničil, poznal jsem dělníky, kteří bydleli zadarmo v ubytovnách. Od té doby dávky a dotace neustále vzrůstaly, později sí socialisté vymysleli tzv. univerzální kredit, takže doplácejí i nízký příjem a mnozí lidé nepracují na plný úvazek. Nejhorší ze všeho je ale vliv psychiatrie, kdo chce, tak se hodí marod. Novináři občas píšou o rodinách, které už ve druhé generaci nepracují a stát je živí, ale statistika neexistuje. Zato milion mladých (16 - 24) okamžitě po škole nebo po absolutoriu pobírá dávky a práci nehledá (Milburn Report). Mládež bydlí u rodičů a nezakládá rodinu. Kdysi se to považovalo za ostudu. Nedivím se, že polovina absolventů humanitních oborů marně hledá práci. Celá generace zlenivěla, zvykla si na blahobyt doma, jako by to byla samozřejmost. Proto strana zelených láká mládež na čtyřdenní pracovní týden a základní bezpracný příjem.

Británia bola vždy silne triedna spoločnosť, ale dnes vidíme aj nové úspešné skupiny, napríklad z indickej či ázijskej komunity. Mení to podľa vás charakter britských elít a celej spoločnosti?

Zcela jistě. Všechny strany se předhánějí a na odiv vystavují svou různorodost. Dokonce i ve vůdčí roli. Bývalý premiér Sunak, dnešní předsedkyně konzervativní strany Kemi Badonochová. Podle mne konzervativci nepochopili, že odmítnutí multikulturalismu znamená příklon k etnonacionalismu - čelný představitel má reprezentovat národ, našince. Jak může žena z Nigerie oslovit anglické voliče?

Británia mala od roku 2016 už šesť premiérov, zachvíľu to bude siedmy. Ako sa podľa vás k moci vlastne dostal Keir Starmer – čo hovorí jeho nástup o stave britskej politiky?

Starmer sloužil ve stínové vládě téměř komunistického vůdce Labour Corbyna a byl ministrem pro imigraci. Postavil se však proti jeho antisemitismu a zasloužil se o jeho pád. A tak si ho členové partaje zvolili za lídra. Že nepředstavil žádný reformní program, jen starý socialismus – zdaňovat a rozdávat? Brát bohatým ve jménu rovnosti.

Labour aj konzervatívci strácajú jasnú identitu. Je vzostup Nigela Faragea len protest, alebo začiatok novej politickej éry?

Nepochybně, jde o úsilí nahradit konzervativní stranu. K Farageovi přešli mnozí prominentní politici z pravého křídla toryů. Pravděpodobně se to ale nepodaří, protože konzervativci představují vyšší třídu a těch 120 obvodů si udrží, pro ně jsou farageovci plebs.

Posilnil Brexit škótsky nacionalizmus a tlak na rozpad Spojeného kráľovstva? Keď porovnáte Britániu Thatcherovej éry a Britániu dnes – čo je najväčší rozdiel, ktorý sa v tej krajine udial?

Nepochybně. Británie už není tak dobrá firma jako za časů impéria. Dnes představuje rozbitou společnost a socialismus okořeněný americkou „probuzeneckou“ ideologií menšin a genderismu.

Keby ste mali dnes 20 rokov, odišli by ste do Británie?