Události kolem bitcoinů pana Jiříkovského dodaly vítanou munici do babišovských hnojometů. Stejně jako před dvakrát minulými volbami krušnohorské lithium, které nám mělo zajistit pečené holuby do úst po vzoru ropných monarchií. Emeritní ústavní soudce doktor Uhlíř byl ministerstvem spravedlnosti najat k vypracování zprávy o věcech, které celou bitcoinovou patálii doprovázejí, což po seznámení s fakty odmítl. Zřejmě neshledal nic, co by stálo za zveřejnění a z pochopitelných důvodů se nechce stavět do cesty mediálním nesmyslům nevábné konzistence. Nakonec tlak neustál a řekl, že se dar přijímat neměl. Lze s tím souhlasit.

Fakta
Jistý pan Jiříkovský prováděl nelegální, leč výnosné internetové obchody, byl dopaden, odsouzen a za dobré chování po čase propuštěn na podmínku. O majetku pana Jiříkovského bylo vedeno zřejmě adhezní, později samostatné řízení, které mělo prokázat, jakýže majetek byl k trestné činnosti použit, případně byl jeho výnosem, a o jaké jeho části lze vyslovit jeho propadnutí státu.

Zatímco vinu pana Jiříkovského se podařilo prokázat a lumpa pravomocně odsoudit, nepodařilo se za všechny roky, co byl arestován jeho majetek roztřídit na zabavitelný a nezabavitelný. Poté, co propuštěn, začal se domáhat vrácení majetku, který stát zadržoval. O jeho původu si můžeme myslet, co chceme, podstatné je, že jsme evidentně nebyli schopni to dokázat. V takovém případě pro všechny lumpy platí zásada „in dubio pro reo“, takže nelze rozhodnout jinak, než o vydání majetku zpět do rukou vlastníka.

Domněnka
Je velmi pravděpodobné, že v držení pana Jiříkovského v době zajištění jeho majetku byly bitcoinové hodnoty, které patřily třetím osobám. Při jeho aktivitách šlo zřejmě o velmi nepříjemné lidi, které opravdu nechcete naštvat. Pokud seděl, bylo pochopitelné, že jeho možnosti, jak vrátit cizí bitcoiny vlastníkům, byly velmi omezené. Navíc, jejich hodnota příjemně rostla a nějaká nehoda pana Jiříkovského ve vězeňské sprše by jejich vrácení definitivně zabránila.

Situace se změnila s návratem pana Jiříkovského na svobodu, kdy tlak vlastníků cizích prostředků na jejich vrácení začal růst a určitě byl v souladu s přáním propuštěného dostat se i k vlastním penězům.

Znovu fakta

De facto existoval klinč. Stát držel bitcoinové peněženky a neměl přístupové klíče, zatímco vlastník měl klíče, které odmítal vydat, ale byly mu také k ničemu. Proto navrhl dohodu, která, přeloženo do češtiny, říkala, že za ukončení nekonečného zadržování jeho majetku je ochoten zaplatit státu cca miliardu českých v bitcoinech, když už se to tak namnožilo. Není úplně hezké a nejspíš ani možné to takto sepsat. Proto bylo právně odděleno ukončení pátrání po původu majetku, tedy překážky k navrácení, od zaplacení dohodnuté částky formou daru.

Otázky

Mohl stát vynaložit větší úsilí, aby před soudem prokázal původ konkrétních částí zadrženého majetku? Byla reálná šance, že se objeví nové důkazy? Je správné alibisticky prodlužovat řízení o propadnutí majetku, když není šance na nová fakta? Má si stát nechat zaplatit za to, že bude respektovat vlastní zákony, neboť i práva lumpa jsou chráněna zákonem? Měl by stát, který si nechal zaplatit za to, co měl udělat zdarma, tyto peníze vrátit? Zcela určitě cítíme, že se nám právo a spravedlnost míjejí!

Sama nejdůležitější otázka pak zní: Jakým způsobem byla promazána cesta k odblokování celého patu?

Neboli: Dostal na straně státu někdo úplatek?

Lze s jistotou tvrdit, že odpověď na tuto otázku v korespondenci ministerstva nikdo nenajde. Ani pan doktor Uhlíř.

Závěrem

Vykřikování JUDr. paví královny a jiných hnojometčíků vždy vychází z neprokázaného předpokladu, že ony bitcoiny byly výnosem z trestné činnosti. Pokud vědí o důkazech, je jejich povinností důkazy předat a o skutečnostech svědčit. Chtějí-li kritizovat, jejich kritika by měla být zaměřena na kvalitu práce policie, zastupitelství a soudů, nikoli na osočování konkurence v předvolebním boji. Odpověď na otázku, zda jde o zlý úmysl nebo netknutost úctyhodnou délkou právnických studií, případně o kombinaci obojího, nechávám na čtenáři.