Neviditelný pes

ADVOKACIE: Reakce na mcdonaldizaci profese je nutná

30.1.2015

Advokacie má před sebou v nejbližším období řadu problémů, které bude muset vyřešit. Zatímco ve středobodu zájmu jsou ty spojené zejména se základními lidskými právy, právem na spravedlivý proces, tedy nedotknutelnost advokátního tajemství a s nimi související, zdá se jako by advokacie neviděla problémy ekonomické a kvalitativní. Úroveň právních služeb - a to si dovolím říci, že z globálního pohledu nepochybně - upadá a stejně tak dochází ruku v ruce k prapodivné cenové deformaci. Poměrně trefně to vystihl komentátor Macháček, když na konferenci k jubileu Karla Čermáka celkem bez obalu uvedl, že „mcdonaldizace“ advokacie není věc, která přijde, ale která už tu je.

Advokacie se snaží stavět na vysokých hodnotách morálního kreditu a současně působit v tržním prostředí liberálního charakteru. Numerus clausus neexistuje, snaha o regulaci cestou vysokého vzdělávání a přístupu přes kvalifikační požadavky se jeví jak kontraproduktivní a vstupujícími účastníky na trh právních služeb jako nikoliv pozitivně vnímaná. Ostatně i velcí hráči na trhu advokátních služeb přispěli v minulých obdobích svojí politikou právních čekatelů, praktikantů a tisíců koncipientů a stejně tak agresivní dumpingovou cenovou politikou k aktuálnímu stavu. Je třeba otevřeně říci, že pro zachování výkonu advokacie jako striktně regulované výsostné profese špičkově proškolených odborníků schopných poskytnout vysoce odborné právní zastupování v takové šíři, jaký je počet advokátů, je prostě nemožné.

Dostáváme se do situace, kdy na dnes reálně existující nabídky právních služeb v supermarketu – kdo nevěří, ať se podívá do OC Letňany na nabídky právních služeb majících povahu dárkových letáků nebo dokonce „právník zdarma posoudí a poradí“, každý nechť se podívá na internet nebo si poslechne rozhlasové reklamy – není možno klást stejné požadavky odbornosti, vzdělanosti jako na zastoupení před Ústavním či Nejvyšším soudem či na kvalifikovanou obhajobu. Můžeme slepě setrvávat na požadavku jednoho metru pro všechny s tím, že advokát bude každý, kdo licenci získá, advokátní komora a její standardy etické i ekonomické se rozmělní a povedou k „španělské cestě“, tedy k tomu, že na trhu bude působit advokátů víc než prodejců pojištění, dodávek vody a plynu a odvozu odpadků.

Nebo se vydáme jinou cestou, v rámci komory nebo samostatně připustíme existenci dvou kategorií osob poskytujících právních služby. Na jedné straně těch špičkových odborníků nebo osob, které mají zájem o práci s vysokou přidanou hodnotou a velkou zodpovědností a s vysokými etickými standardy, na straně druhé těch, kteří chtějí být jen dobrými běžnými právníky - a zde, podotýkám, nejde vůbec nic pejorativního. Kdybych to měl vyjádřit jednoduše, něco jako advokát jako jedna profese a licencovaný právník jako profese druhá.

Sám také nechápu, proč má být nezbytně nutné, aby klient jako spotřebitel byl omezen při poptávce po jednoduché právní radě (jak postupovat v případě reklamace, zaměstnaneckého poměru, žaloby o zaplacení několika tisíc korun) na vyhledání osoby s vysokou kvalifikací, odpovědností a zázemím, když stačí standardní.

Vše shora zmíněné se projevuje i v otázce ekonomické. V současném boji na trhu právních služeb dochází při boji o veřejné a soukromé zakázky ke stavu, kdy jsou nabízeny právními firmami čítajícími tři společníky a 15 koncipientů, které ani nemají webové stránky, služby v ceně 360 Kč/hodinu. Takovýto postup pak nutí i běžné advokáty, kteří spolu vykonávají praxi v běžné advokátní kanceláři dvou, tří či pěti advokátů nabízet služby v ceně 500, 600 Kč/hodinu. Tato je kvůli cenové hladině a množství advokátů navíc běžné i mimo Prahu a má to za následek, že uživení se pro advokáty je velmi obtížné, přičemž požadavky na ně kladené jsou stále velmi vysoké. Reálně někdo, kdo platí kupříkladu pojistné nad rámec základního pojištění, není schopen cenám 360 Kč, ale ani 1000 Kč konkurovat. Tento článek je primárně určen pro právnický server, ovšem protože je čten i jinými osobami než advokáty, upozorňuji, že pojistné na milionové částky se pohybuje v desítkách tisíc korun a pokud chcete pojistit na více než 100 milionů korun, tak již ve stovkách tisíc korun – z praxe – pojistka na 70 milionů je za 80 tisíc, ale na 120 milionů už je za 240 tisíc – to jsou dnes škody, které mohou běžně vzniknout třeba při převodech bytových jednotek družstva čítajícího 15 členů či při jakékoliv běžné smlouvě kupříkladu o dodávkách elektrické energie pro obec a podobně.

Nelze očekávat rychlou reakci klientské obce, která by provedla selekci, uvědomila si rizika, která jí hrozí, a jejich první dotaz by zněl na odbornost, zkušenost a pojistku (to nehovořím o tom, že narážíme na advokátní tajemství a velmi rezervovanou možnost předkládat referenční případy) a ne na cenu. Ano, trh by si poradil, ale za jakou cenu a dobu. Za cenu absolutní ztráty nedůvěry k advokátům, při krachu podpojištěných advokátů, nezkušených advokátů a devalvace úrovně profese.

Jediná rozumná cesta je rozdělit stávající stav a umožnit výlučnost těm, kteří chtějí vysoké kvalifikační podmínky plnit. Těm, co chtějí standard, umožnit jít jinou cestou. Nebo takovéto rozdělování stavu nepřipustit a tvrdě stav zregulovat, a to i ekonomickou cestou, aby pozice advokáta byla znamením výlučnosti, kvality a ekonomické nezávislosti, která je schopna klientům zprostředkovaně garantovat nezávislou odbornou radu. Nedomnívám se, že by byla nalezena v tomto směru politická opora při zavádění advokátského procesu či skutečného monopolu na poskytování právních služeb do rukou advokátů v rozsahu mnohonásobně převyšujícím dosavadní monopol, který je jenom v trestní obhajobě. A samozřejmě, ať po jednom či druhém kroku, nechat svobodně působit trh

Převzato z webu Česká justice.cz

Autor je advokát



zpět na článek