Neviditelný pes

ABY ŘEČ NESTÁLA : McDonald

15.6.2006

Roku 1902 žilo na zeměkouli sakumprásk kolem 1,5 miliardy lidí - v Evropě 400, v USA 75 milionů.
Marx byl už 19 let pod drnem. A co živí? Císaři Franci Josefovi bylo 72, Leninovi 32, Stalinovi 24, Hitlerovi 13, Gottwaldovi 6 a císaři Hirohitovi teprve 1 rok. Těchto 7 dáblů v příštích 40 letech 2x obrátí svět vzhůru nohama.
Náš rudý ďábel Gottwald s věrnými nohsledy a katem tomu dá korunu a my za to budeme pykat dodnes.
Jaké štěstí pro šajstry politiky, že dav nemá mozek, svědomí, pamět . . . .

Události roku 1902?
ČECHY: Městys Vršovice a ves Vysočany povýšeny na města, v Praze proběhla úspěšná výstava tehdy supermoderního sochaře Auguste Rodina, otevřena Vinohradská nemocnice, založeny Riegrovy sady, postavena Vinohradská tržnice, začal se razit Vyšehradský tunel, dlouhý neuvěřitelných 30 m (a následujících 50 let zůstane jediným silničním tunelem v Praze).
USA: Ford založil automobilku, Dr. Baekeland počal výzkum s šelakem (za 5 let dá světu Bakelit), v rodině švédského imigranta se narodil Charles Lindbergh, bratři Wrightové již potisícé (ale zatím stále jen bez motoru z kopce) ladili a učili se ovládat "kluzák" v 3D prostoru. Příští rok přidají 8hp motor a 2 vrtule a uskuteční na 1 minutu a vzdálenost 260 metrů první let aeroplánem "těžším než vzduch".
Za 25 let jinoch Lindbergh natankuje 450 litrů benzínu, nahodí 220hp vrtuli, dá New Yorku adieu a po 33,5 hodinách a 5 800km přistane v Paříži.
54 let uteklo od 260m prvního letu na pobřeží Karolíny, v rádiu Píp-Píp-PipPip-Píp-Píp Sputnik, U2 sestřelen raketou nad SSSR, Nikita v OSN mlátí botou a huláká "MY VAS POCHORONIM!" = my vás (tedy Západ) pohřbíme!, Berlínská zeď, Kuba sí - Janký nó, záložáci rukovali a mazáci nepřišli, Fidél se z rudých rachejtlí tetelil a svět se ochladil . . . . za 4 roky po Sputniku letí Gagarin, 8 let za Gagarinem letí Apollo, nenašli diamanty či ropu, z Měsíce, kde kráter pojmenovali Jurij Gagarin, přivezli jen pytel obyčejných šutráků. Svět se zcvrknul.
2. června 2006 (pouhých 103 let po Wrightech, 79 po Linberghovi, 49 po Sputniku, 45 po Gagarinovi a 37 po Apollu) vyšel na zadní straně novin malý odstaveček: "Včera na vesmírné stanici, 320km nad Zemí, pracovali ruský a americký kosmonaut ve skafandrech 6 hodin na opravě externího kyslíkového generátoru" . . . . a svět zívá.

Roku 1902 se také narodil syn českým imigrantům v Chicagu - Raymond Albert Kroc (nadále mu budeme říkat RAK). Následovali jej introvertní bratr (později lékař-výzkumník) a sestra.
Rodiče? Matka Rose (Růžena?), příjmení a původ jsem nenašel. Rodina otce pocházela z obce Stupno u Plzně, kde měli hostinec. Bůhví proč vše prodali a s 9letým Aloisem kolem roku 1890 emigrovali. Alois od 14 let až do předčasné smrti pracoval pro Western Telegraph Union v Chicagu coby úředník. Matka Rose si přivydělávala výukou hry na klavír. Díky matce RAK také velice obstojně hrál. Vzpomínal, jak se doma scházel mužský sbor, ve kterém otec zpíval a matka je doprovázela.
Za 55 let RAK obrátí svět vzhůru nohama s McDONALD restauracemi.

V roce 1917 patnáctiletý RAK lhal, že mu je už 18, aby mohl narukovat. Byl poslán do kasáren v Connecticutu učit se řídit sanitku a tam se seznámil s 16letým Waltem Dysneyem, který také o svém věku zalhal. Odtud do Evropy odplul jeho 18letý spolužák z Chicaga, Ernst Hemingway, který byl coby řidič sanitky težce zraněn a napsal o tom krásnou knihu. Válka skončila dříve, než RAK a Walt D. byli odesláni do Evropy.

Po válce extrovertní láry-fáry šarmantní hezoun RAK už neměl na školu ani pomyšlení. Prodával u strejce v drogerii, otevřel si na rok obchod s hudebninami, prodával od domu k domu švadlenám šicí potřeby, hrál v tanečním orchestru . . . . a tak se seznámil a zamiloval do dcery majitele letního penzionu. Protože neměl 21 a nebyl tudíž plnoletý, museli mu rodiče dát svolení, které otec slíbil s podmínkou, že si RAK najde zaměstnání, aby dokázal uživit rodinu. Druhý den byl z něho cesťák, prodával papírové kelímky, následovala svatba a narodila se dcera.

Megapolis Chicago ten rok zahájila radio vysílání. RAK přes den prodával kelímky a po práci si přivydělával od 5 do 8 v rozhlase hrou na piano, pak domů na večeři a od 10 do 2 ráno repete v rozhlase. Budíček na 6. a hajdy prodávat kelímky . . . .

Chlapi se zdráhali dát volební právo ženám, které jim leta kázaly, na kuráž vyzunkly original echt Coca Colu a mylně se domnívaly, že když nebude šnaps, budou manželé chodit střízliví a do kostela. Chyba lávky! Když konečně v roce 1920 byl zásluhou hlasu jednoho senátora schválen ústavní dodatek, aby ženy mohly volit, byl ve stejném roce přidán druhý ústavní dodatek, uvalující prohibici na výrobu a prodej alkoholu. Auč! Za 13 let byla prohibice dalším dodatkem zrušena, protože vláda potřebovala daně.

Prohibice byla požehnáním pro papírové kelímky, přes noc se staly populárními nealkoholické nápoje, sody, mléčné koktejly a zmrzliny. Poválečná prosperita, optimismus a rozpustilost zlatých dvacátých, jazz, krátké sukně, nahé paže, sex a charleston. Kdo chtěl, ten si drahý šnaps a opici našel. Banky s penězi střádalů, boháči, úředníci, dělníci hráli na dluh na burze "pyramidu". RAKův otec po práci také na 10% zálohu a na dluh kupoval a prodával pozemky. Vše bylo OK, pokud byli kupci ochotni zaplatit více, než za kolik prodavač koupil. Papíroví milionáři. Velká panika r.1929, následovalo zhroucení newyorské burzy, přes noc banky a makléři vymáhali dluhy. Každý prodával a nikdo nekupoval. Přemrštěné ceny akcií a pozemků padly na dno. Včera milionáři - dnes chudáci - zítra žebráci. RAK vzpomínal, jak v kuchyni na stole ležela výplata táty - šek na $000 z Western Union a vedle ležel dluh banky, která každou výplatu v podniku tátovi zabrala. 50letý otec se do roka utrápil k smrti. Nebyl sám.

Krize-nekrize, pracovitý a populární RAK, úspěšně prodával papírové kelímky. Koupili vilu v lepší čtvrti, najali si služebnou a stali se členy nobl golfového klubu. Mléčný koktejl se tehdy dělal stejně jako dnes. Studené mléko, pár lžic zmrzliny, sirup, emulzifátor, pak upevnit pod štangli s vrtulkou nerezový kelímek a elektrickým motorkem promíchat, našlehat, o lala, mléčný nápoj přelít do sklenky či kelímku a přidat brčko. Po každém použití se musí nerezový kelímek pracně vymývat a jeden mixer zabral drahný kus pultu. Earl Prince, majitel populárních mléčných barů, kterému RAK prodával rok co rok 5 milionů kelímků, si vyrobil mašinu-mixér, která měla pod "kloboukem" 5 vrtulek a průmyslový 1/3hp el. motor. Z nerezu udělal "kelímek" do kterého pasoval ten papírový a tak odpadlo přelévání, vymývání a MULTIMIXER zabral jen o chlup více pultu. RAK vzal Multimixér do svého podniku, napsal a podepsal smlouvu, aby to podnik prodával po celém USA a tak prodal více kelímků. "Já jsem neviděl Multimixéry, já počítal multi-miliony kelímků." Půl roku se podnik neozval.

Earl Prince navrhnul dát RAKovi exklusivní právo prodávat v USA Multimixéry. RAK se naivně šéfovi svěřil, dal výpověď a žádal vrácení Multimixéru. Šéf mu sdělil, že majitel podniku se Multimixéru a smlouvy nevzdá, ale že je ochoten investovat a šábnout se 60:40 o potřebných $10 tisíc. Když to 38letý RAK vyprávěl manželce, že dal výpoveď, coby "kapitalista" bude prodávat Multimixéry na smlouvu 60:40 a že potřebuje $4000. . . "Hloupě riskuješ, co když zkrachuješ a skončíme v chudobinci?"

Roku 1938 znamenala cena Multimixéru $150 hodně peněz. Zákazníci ho odmítali "Co když se rozbije, k čemu 5 vrtulí, mně stačí 2" . . . . Dva roky se plahočil s 20 kilovým kufrem se vzorkem Multimixéru po USA, každých 60% zisku šlo bývalému podniku. Když požádal šéfa, že chce odkoupit od podniku 60%, vylezla pravda, jakou na něj bývalý šéf ušil boudu. To byl on, kdo sepsal smlouvu 60:40 a investoval $6000 a ne majitel továrny. Šéf mu milerád svých 60% prodá za hotových $68 tisíc. Hajzl.
Dohodnuto: $12 tisíc na ruku a 5 let splácet $56 tisíc + úroky, ber kde ber. Co následovalo, když povídal manželce, jak pochodil a že potřebuje $12 tisíc? Netřeba psát . . .

Blejskalo se na lepší časy a Multimixér, za rok však čára přes rozpočet. Svět byl zase vzhůru nohama.
7. prosince 1941 Japonci přepadli Pearl Harbor. Válka! Měd na vinutí el. motorů a chrom na nerez pro civilní výrobky přes noc nebyly. Konec Multimixérům a $56 tisíc dluh měl na krku. RAK prodával, co legálně mohl. Dluh ale včas zaplatil. Válka skončila, spolehlivé Multimixéry byly populární. Potřeboval účetní-sekretářku a manželka kategoricky odmítla. RAK dal inzerát, mnohé vyslechnul, do oka mu však padla June Martinová, která přišla v prosincové vánici v tenkém kabátu, vyzáblá, jakoby 3 dny nejedla, dcera chudých emigrantů z Německa. I když účetnictví neovládala a na stroji nepsala, "Bohemia instinktem jsem ji přijmul a moc dobře jsem udělal." Velice štědře ji odměnil, když za 20 let odcházela do důchodu. Penzí $100 tisíc ročně a to ještě vlastnila akcie McDonald v hodnotě $100 milionů. Ale to předbíhám.

Majitelé mléčných barů obvykle koupili jen jeden Multimixér. McDonald v Kalifornii jich objednali 8. Zvědavý 52letý RAK se r.1954 rozletěl kouknout, proč. Dva bratři McDonaldové tam měli jednoduchou skleněnou "boudu" na parkovišti, všude čisto, jednoduché menu, super-rychlá obsluha. Hamburger, hranolky, soda, 8 Multimixérů vrnělo. 20 tisíc mléčných koktejlů za měsíc. O polední přestávce dlouhá fronta, co zákazník u jednoho okénka objednal, u druhého obsluha rychle podala, vše klapalo jako na drátku. Hamburger 15, hranolky 10 a 20 centů mléčný koktejl. "Já jsem neviděl hamburgry a hranolky, já jsem násobil 8 Multimixérů v každém McDonaldu." Udyndal bratry, že on je ten pravý prodávat po USA koncese na kopie podniku bratrů McDonaldů. Dohodnuto! Za koncesi $950 a majitelé budou platit 1,9% z brutto tržby. 1,4% uhradit RAKovi za práci a služby a pro bratry McDonaldy 0,5% odměna.

Když oznámil manželce "budu prodávat hamburgry" a že potřebuje všechny úspory a navíc z banky tzv. Americkou půjčku, spustila: "Blázníš? Je ti 52, máš cukrovku, revmatismus, vyoperovaný žlučník a kus žlázy, při tvém věku a zdraví máš myslet na invalidní důchod!" RAK později vzpomínal: "tak pokračovala naše wágnerovská opera dalších 5 let a skončilo naše 39 let trvající manželství." Dobře se o ni postaral, aby nikdy nestrádala. V Chicágu, nedaleko kde bydlel, si s přítelem židem Artem Jacobsem (50:50 investorem) postavil a vybavil svoji první restauraci McDonald (budeme dále používat McD). Než začne prodávat koncese, se chtěl vyučit na svém a vychytat blechy. Hledal vhodné, movité a ochotné s riskem investovat, postavit, vybavit a stát se dobrým správcem svého McD (a když všechno klapne, možná jednou zbohatnout).
Jedva r.1955 otevřel první týden dveře pro zákazníky, crrrrr telefon. Harry Sonnenborn (ve věku 39), kterého znal coby viceprezidenta populárních mléčných barů Tastee-Freez, kde RAK kdysi prodával Multimixéry. Že prý pozoroval jeho McD, viděl velkou budoucnost, tak dal v práci výpověď, prodal Tastee-Freez akcie a bude pracovat dnem i nocí 6 dní v týdnu, 3 chlupy nad minimální mzdu, $100/týden. Přijmul ho a moc dobře udělal. Harry Sonnenborn, syn německých imigrantů, osiřel, byl adoptován a vychován strýcem v New Yorku, který tam vlastnil továrnu na oděvy a košile. Harry S. měl kromě výborného univerzitního vzdělání z ekonomie - účetnictví i to, co se nikde neučí - mnoha židům vrozený um a instinkt, jak s penězi vyrábět peníze a zbytečně neutrácet.

Kupodivu neměli nouzi o zájemce o koncesi McD. Z ignorance RAK s bratry 1,9% chybně spočítali. Poplatek 1,4% z brutto příjmu od majitelů McD byl příliš málý, nedokázal ani pokrýt nezbytné výdaje za služby a expansi, i když RAK žil z prodeje Multimixérů a platil June a Harrymu minimum. Šlapali vodu, neměli na složenky, mzdy, daně ani nájem = bankrot. Harry Sonnenborn r.1956 přišel s geniálním nápadem, jak z bryndy a zachránil McD podnik před bankrotem. Kupovat pozemky na dluh či leasing a pronajímat je majitelům nových McD na 20 let s 40% ziskem či za dohodnuté procento z brutto tržby, přičemž se bude platit to, co bude větší. Také zvýšil novým majitelům původní 1,4% na 4%. Program dal bance důvěru půjčit podniku McD tolik potřebný kapitál. Pomalu a jistě se finance hojily a dodnes je to hlavní zdroj McD podniku příjmu. Zájemci ochotně čekali 3 roky na pořadí postavit svůj McD a tak tomu je údajně dodnes.
Bratři McDonaldové začali dělat nepříjemnosti a brikule. Nazlobený RAK r.1961 koupil od bratrů všechna práva a princip k McDONALD jménu. "My chceme každý $1 milion po zdanění", celkem $2,7 milionů tedy žádali. Neměl, půjčil si, dostali, co chtěli. Dobře udělal.

Trojka tahounů z 1. generace imigrantů - RAK, June M. a Harry S. - jsou ti originální tři, kteří v příštích 10 letech dali základy a udělali z filosofie McD to, co je dnes. RAK byl obchodník genius, který vyhledával a kupoval vhodné pozemky pro nové McD a opatrně vybíral vhodné a movité z mnoha zájemců, odděloval zrno od plev. June M. diplomaticky, s psychickou intuicí, fér úřadovala a žid Harry S. manipuloval, půjčoval, platil, počítal a držel železnou ruku na kase. Dnes kolem 25% McDonaldů vlastní sám McD podnik a 75% majitelé koncese.

Když za 10 let bylo v USA již 1000 McD, šly akcie do veřejného prodeje na newyorské burze, štempl to solidnosti a úspěchu. První den 1 akcie stála $22,50, za týden $50 a ten, kdo v 1964 koupil 100 akcií za $2250? V roce 2004 se originálních 100 akcií rozmnožilo na 74360 a hodnotu $2,4 milionů, nepočítaje dividendy. Harry S. dřel pro McD podnik za minimum 12 let. Coby multi-milionář z prodeje akcií McD a s penzí $100 tisíc/rok, založil r.1967 v Alabamě investiční banku a já bych své peníze Harrymu milerád svěřil.

McDonald je v angličtine libozvučné jméno, Kroc a Pasek ne. Jako česká matka zpívá děcku "Hopsa hejsa do Brandejsa," americké matky zpívají prastarou a populární, "Old McDonald had a farm", i v Čechách známou jako "Strýček Donald farmu měl, dýja, dýja, dou, na té farmě pejska měl, dýja, dýja, dou, haf-haf sem, haf-haf tam, na všechny strany haf…" Pak se přidávají jména a zvuky všech možných i nemožných zvířat. Já si tak myslím, že McD dostává šikovnou reklamu zdarma už od batolat.
(Pozn. korektora: Když vyletěl náš první kosmonaut, zaslechl jsem rozjařenou mládež, kterak zpívá: "… na té farmě Remka měl, dýja, dýja, dou, é é sem, é é tam, na všechny strany é.." Holt nechápali, že v beztížném stavu bývají proslovy naopak velmi těžké.)

Údajně v roce 2005, tedy 50 let poté, kdy RAK otevřel svůj 1. McD v Chicágu a Harry S. mu telefonoval, existuje kolem 30 tisíc McD ve 130 zemích a prodávají se miliardy hamburgrů. Dalších statistik netřeba.
Psal se rok 1972 a my byli třetím rokem v USA. Brácha zakrátko dostal práci ve výzkumáku v Pittsburgu a odstěhoval se z Brooklynu. "Pronajmuli jsme si velký dům, přijeďte na dovolenou, sranda bude."
Poprve jsem z Brooklynu vyrazil přes řeku Hudson do vnitrozemí na "západ." Těhotná manželka držela prvorozenou na klíně, zánovní Chevrolet Impala 1965 za $500 (283cu/inch 8 cylinrák), stovkou pelášila po pennsylvánské dálnici . . . "zpomal, zabiješ nás!" . . . "neboj, nahoru nepoletíme a dole nás najdou" . . . ."já potřebuju na záchod" . . . . "vždyť jsi byla před chvílí, vydrž to, už tam budem" . . . . . krásné vrchy, lesy, luka jako doma . . . "to je krása co? tak tohle je ta Amerika, které chci pro nás kousek, ne brooklynské Greenpoint ZOO."

Nedaleko bráchova domu, cestou k lesnímu koupališti, na parkovišti, stála pro severní mrazy neobvyklá skleněná bouda. "Brašulo, co to je ta bouda se žlutejma obloukama?" . . . "To je McDonald, pojď zajdeme tam." U okénka objednal a jedlo se venku u betonových stolků. Na ten den si pamatuji, jak mě ty první hranolky chutnaly. Za pár let byly McD všude. Když potomstvo bylo špunti, chodili jsme do McD často. Dnes s chotí zřídka, jen když cestujeme, kolem nikde nic a je třeba čistý záchod a abychom tam nebyli na škodu, něco si koupíme. Když jedu sám, než složím hlavu v motelu, najdu blízký McD, otevřený non-stop. "Snídani číslo 4 a velkou kávu, prosím" . . . . "To je $4,20, pane" . . . . "Děkuji a mějte hezký den" . . . "Děkuji a vám nápodobně."
(Nemám koně v tomto dostihu, akcie McD nemám.)

Roku 1992 vzal vnuk 79 letou babičku do McD. Z auta objednali, kelímek s kávou si dala do klína, otevřela víčko, aby mohla přidat mléko. Větroplach vnuk na to šlápnul, opona a komedie. Babička nemohla stáhnout kalhoty, od kávy měla popáleniny v rozkoku. $700 za ošetření zaplatila pojištovna. Babička, jak jí felčar nakukal, chtěla $20 tisíc na plastiku, odstranit fleky. Pojištovna na kosmetiku "tam" dát odmítla. Ouřada McD podniku dal stejnou odpověď, čehož později litoval. Babička si našla advokáta a porotu z domova důchodců, která babičce přiklepla $2,9 milionů, což se rozprsklo do světa.
Detaily grotesky? Prej na víčku nebyl nápis POZOR HORKÉ a babička neviděla na kelímku varování anglické mezi psanými v 10 jazycích. Porotu nezajímalo, že zapomněla brýle, experti expertovali "Kdyby byl Bavorov kde jsou Vodňany a kafe studený, babička by se neopařila, basta!"
McD má prachy, tak proč nezastrašit ty drzé majitele. McD se odvolal, odměna snížena na $640 tisíc.
Poté McD se znovu odvolal, soudce nařídil arbitráž za zavřenými dveřmi. Znalci šacujou, vyhádali kolem $350 tisíc, z čehož si advokát vzal svoje.
Když jsem u těch advokátů, povím co vím o Wendy restauraci, prstu a chili. Roku 2005 dělník přišel o 2 články prstu, které "kolega" za $100 koupil. S chotí vezli prst 900km z Las Vegas do Kalifornie s úmyslem v jiném státě vložit tam prst do chili a vrátit se milionáři.
Do prstu kousla, zvracela, omdlela a když se z mdlob probrala, bědovala, což se se rozkřiklo do světa.
Následovalo vyšetřování co jsou ti dva zač. Ona byla profesionální vyděračka a on super-podvodník.
Boží mlejny melou pomalu, až se ucho utrho. Vytahli rasovou kartu, že jsou hispánci a proto jim policajti při výslechu ubližovali a uráželi a chtěli odměnu. Porota to viděla jinak. Ona 9 a on 12 let budou bručet v base.
Nedavno jsem četl v Lidovkách, že v Ostravě syn dal mámě sekyrou 13 ran do hlavy a dostal 13 let. Kdyby dal 9, vyfasoval by jako ta ženská za syrový prst v chili?

Když r.1971 první Japonec otvíral svůj první McD v Tokiu, dělal si legraci: "My jsme mrňaví, žlutí, černovlasí a oči našikmo, protože jsme jedli 2000 let jenom rýži a ryby. Když budeme jíst 1000 let hamburgry, tak budeme také vysocí, bílí, modroocí a blonďatí." Normální se tomu smějí, anti-McD mudrlanti se toho ale chytli jako enóno spodku košile. McD zákazníci jsou "Chudí-Hloupí-Tlustí" a aktivisti povýšeně s jazykem ve tváři a ohrnutým nosem tlučou na buben, zvoní zvony, vřeští, věští, kážou a poučují s vrchovatým talířem la-la argumentů, jak McD ničí planetu, globalizace, otepluje se, mrzne, mučí zvířátka, ničí ozon, ledovce tajou, děti a mohamedáni zlobí, Viagra a benzín jsou drahý, fuj auto - hurá kolo, zbourejte nuk elektrárny - stavte větrný, hurá Greenpeace a Weltschmerz, fuj ODS - volte KSČM a Zelený . . . . mírumilovně protestujte s dlažebníma kostkama, dynamitem, benzínem a sirkama, zasadit smrtelnou ránu americkému imperialismu!
Lidi zlatý, to je tak dobře, že pan Vladimír Renčín je na světě.
Mudrlanti doma jedí rukama eintopf ze staré německé helmy, spackané životy a venku honí vodu.
Někdo by měl říct těm Einsteinům, že nikdo nedrží nikomu pistoli u hlavy, aby tam pracovali či se stravovali. Žij a nech žít a starej se o sebe!
(Pozn. korektora: I my dobře pamatujeme, kterak ochránci přírody a zvířat vymlátili v pražské Vodičkově ulici výlohy McDonaldu včetně sousedního řeznictví, z něhož pak vynášeli celé štangle salámu. Jedna dopadená aktivistka poté na policii prohlásila: "Měli jsme snad ty salámy nechat v nezaskleném výkladu??? Vždyť by je mohl někdo ukrást!)

RAK a McD nic nového neobjevili. Co se ale podařilo, je vzácná rovnováha Zákazník-Majitel-McD podnik, kde každý férově vyhraje. A co RAKova osobní rovnováha?
Šťastné číslo 3? Prodávál 17 let kelímky, 17 let Multimixéry a 23 let hamburgry.
Za rok po rozvodu s manželkou číslo 1 přišla manželka číslo 2 na 7 let, bývalá sekretářka herce Johna Wayna, rozvod ho stál hodně. Když přicestoval r.1957 do Mineapolis podepsat smlouvu s majitelem luxusního hotelu na koncesi McD, pro hosty tam na křídlo hrála virtuoska, příbuzná majitele, blond krasavice Joana. Usmál se, přisednul, hráli duety. RAK se po uši zamiloval, ona však byla příliš vdaná a měla malou dcerku, řekla velké NE. Majitel hotelu udělal chotě Joany manažérem jeho McD, Joana a RAK se vídali zřídka. Když si manžel Joany pořídil svůj McD, říkala stále NE. Ženatý, snil a čekal 12 let. Když se dcera vdala, Joana se rozvedla, řekla ANO a byla chotí číslo 3. On 66, ona 41. Údajně strávili krásných 14 let do RAKovy smrti r.1984 ve věku 81 na srdeční infarkt. V závěti napsal "VŠE MÉ ŽENĚ" s podmínkou, že ona v závěti daruje vše, co mají, charitě.
18 let po smrti RAKa Joan Beverly Kroc, věku 75, zemřela na rakovinu mozku.
Před smrtí prodala basebalový manšaft San Diego Padres, který RAK před mnoha lety koupil, akcie, majetky v hodnotě přes $2 miliardy a jak manželovi slíbila, vše rozdala charitám. Největší dar $1,5 miliardy dala Armádě Spásy . . . . .

RAK se často zmiňoval o rodičích a prarodičích z Bohemie a o genech, které po nich zdědil.
"Máma byla čistotná, ale kam se hrabala na její mámu z Bohemie, mojí babičku. Ta v sobotu ráno posbírala z podlahy noviny, prkenou podlahu bílou jak čepec jeptišky drhla rejžákem, mýdlem a horkou vodou, do uschnutí se na ní nikdo neodvážil šlápnout a ona ji pak pečlivě pokryla na další týden novinami."

Roku 1900 bylo lidí kolem 1,5 miliardy. Letos naše vnučka Kathrina slavila 1. narozeniny a lidí je už kolem 6,5 miliardy. Až bude slavit 50., lidí bude kolem 10 miliard. Potkal jsem mladičkou Mexikánku. Těhotná tlačila kočárek a za sukni se držely dvě. Ti, kteří nemají a neměli by, množí se geometricky. Ti, kteří mají a měli by, množit se nechtějí, valem ubývají, za 50 let jich nebude ani miliarda. 15 penzí na 20 mezd.
Klíny v Africe, Asii, Indii, Mexiku a mohamedánek to za nás "vyřeší." Migrace lidí, zvyků a náboženství. Multikultůrnost bude z nouze cnost a nikdo pořádně neví co s tím a jak na to. Po nás potopa.
McDonald problém? Bude ten poslední . . . .


Můj dík panu Doxovi v ČR, který mne povzbudil a moje vyprávění opravil.
ABY ŘEC NESTÁLA: Angličtina . . . . . o tom ale až příště.



Použitá literatura: Fast Food Nation (Eric Schloser) /// Behind The Arches (John F. Love)) /// Grinding It Out (Ray A. Kroc with R. Anderson) /// Encyclopedia Britanica /// Internet

Pár fotek a informací:
http://www.prb.org/Content/NavigationMenu
http://www.census.gov/main/www/popclock.html
http://www.census.gov/population/www/popclockus.html

http://www.allpraha.com/printresource.lasso?category=100182&catname=&resource=20345&view=print
http://www.flickr.com/photos/84564243@N00/54913701/
http://www.allpraha.com/printresource.lasso?category=100260&catname=&resource=20519&view=print
http://en.wikipedia.org/wiki/Auguste_Rodin
http://www.cantorfoundation.org/Rodin/rbioe.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Flapperstamp-celebrate_the_century.jpg

http://www.wam.umd.edu/~stwright/WrBr/first_airplanes/wrights_methods.html
http://www.charleslindbergh.com/plane/index.asp
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Flapperstamp-celebrate_the_century.jpg
http://www.flickr.com/photos/cunisdiabolis/117946965/

http://www.nytimes.com/partners/aol/special/sputnik/launch.1.jpg.html
http://www.windows.ucar.edu/tour/link=/space_missions/
http://en.wikipedia.org/wiki/U-2_Crisis
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Berlin_Wall_1961-11-20.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Castro_Khrushchev.jpg
http://www.gwu.edu/~nsarchiv/nsa/cuba_mis_cri/photos.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:With_communism_to_stars.jpg
http://www.kosmonaut.se/gagarin/book/1.html
http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/ap15fj/photos/o/gagarin-eastrim.jpg
http://history.nasa.gov/ap11ann/kippsphotos/apollo.html
http://www.apolloarchive.com/apollo_gallery.html

http://www.nndb.com/people/315/000024243/
http://www.nndb.com/people/894/000112558/
http://www.junemartino.org/
http://www.mcdonalds.com/corp/news/media/multi/historical/desplaines.html
http://www.mcdonalds.com/corp/news/media/multi/historical/kroc_turner.html

http://archiv.radio.cz/cesky/demonstr.html
http://www.rencin.cz/galerie/ukazg.php?zobraz=80&patro=4

Ahoj

J.G. Pašek


zpět na článek