Jako duševní rozcvičku pro rok 2025 jsem si vzal knihu Bruna Maçaese Na počátku dějin: Úsvit nové Ameriky. Trnu nad hloubkou pohledu napříč dějinami a přes hranice kontinentů a jen si tiše opakuji, málo platné, extratřída je extratřída. Čtu pasáže o virtualizaci politiky a sdílím s autorem znechucení nad kejklířstvím Donalda Trumpa, tohoto zloděje reality a eskamotéra v umělém světě, ve kterém se každý z nás stává aktérem velké televizní megashow. Jakpak asi autorovi bylo po sedmém, listopadu loňského roku, po datu návratu podvodníka a šaška Trumpa? Jakpak mu asi je teď, kdy vychází najevo, že Spojené státy měly v době vydání knihy vládu duchů, měly papírového prezidenta, který soustavně lhal a jeho lež podporoval celý vládní aparát a jeho politická strana a šířené lži opakovala dál šířila média s cílem vládu duchů udržet a nechat nesvéprávného starce sedět v Bílém domě další čtyři roky a zemi nechat v rukou nikdo dodnes přesně neví, koho vlastně. Trumpovo vítězství pro něho byla osobní černá labuť.

Čtu a nad stránkami si říkám, co přinese rok 2025 a jak nemožné je věrohodné předvídání, když zřejmě nelze realisticky odhadnout podstatu současnosti. Podobnou úvahu jako já vedou v těchto dnech i jiní a všímám si, kolik z nich si vzalo k srdci poučení z čerstvých událostí loňského roku. Karty jsou rozdány tak složitě a neuspořádaně, že vlastně ani nevíme, jaká hra se hraje. Jak se vyvine rok 2025, pokud přiletí nějaká černá labuť?

Jednu dokonce vyhlížíme a namlouváme si, že se už líhne, že se klube z vejce: ukončení konfliktu na Ukrajině. Jen si představte, jak bude osazenstvu plachetnice, kterou žene vítr nazvané CHCEME MÍR. Najednou by nastal mír a plachta by splaskla. Někdo by ho musel nějak zařídit. Jistě by to bylo napříč aktuálních sympatií a antagonismů. Plachta by splaskla, motor by se zadrhl. Oddechli by si jistě všichni a nastala by honba za ocenění zásluh. Kdo se zúčastní? Asi ne ti, kdo dnes křičí „chceme mír‟, protože by zůstali za dveřmi sálu, kde se mír domlouval. Začala by Doba Kyselých Ksichtů, moc by se mi taková podívaná líbila.

Jiná černá labuť by přiletěla odjinud. Možná, že se už vyklubala, opeřila a chystá se vzlétnout. Co když se vzedme uprchlická vlna obdobná té z roku 2015? Úzkostně sledujeme, jak se škrtají ze seznamu hledaných zločinců polepšení teroristé. O to by nic, teroristickou minulost měl Jásir Arafat, ale také Menachem Begin. Dějiny se mohou opakovat, z teroristů mohou být státníci, ale na druhou stranu se mír může proměnit v krvavou lázeň.

Druhý proces se snadněji uskuteční a je tudíž pravděpodobnější.

Může ale přiletět zcela nepravděpodobná černá labuť. Například přistanou Marťané. Pokud se to stane, tak mi prosím dosvědčte, že jsem tu možnost předvídal už v rovním týdnu roku 2025.

Psáno pro Poslední slovo na serveru Lidovky.cz