Dvacet let, to je ve světě internetu nekonečno. Změnilo se mnohé, i Neviditelný pes. Ten - jako zcela první ryze internetový deník v České republice - vyšel poprvé 23. dubna 1996. Přes všechny změny si ale za celou dobu zachoval jedno: Má zázemí autorů, kteří zaručují rozmanitost jeho obsahu. A to díky jeho principálovi Ondřeji „Astonu“ Neffovi a způsobu, jakým nenápadně vede svůj cirkus. A tak se objevili psaví lidé, kteří byli do té doby z různých důvodů „neviditelní“ – včetně našich krajanů.

Komentáři přispívali či dodnes přispívají z nejrůznějších končin světa: Petr Adler z Kanady, Ota Ulč a Dušan Neumann z USA, Jerry Plšek, George Švehla či dnes Stanislav Moc a Voyen Koreis z Austrálie. „Hnidopich“ Sid Páral z Kalifornie se kdysi šťoural ve filmech, další Čechoameričan Steve Prošek vzpomínal na válku ve Vietnamu...

Z českých autorů nelze nevzpomenout Ivana „Gentlemana“ Straku, spisovatele a námořníka Františka „Mrože“ Novotného, kritika a básníka Viktora Šlajchrta a jeho rubriku Litery. Historik architektury Zdeněk Lukeš nás dodnes zve na Psí vycházky, Jan „Šaman“ Kovanic, Jiří „JAG“ Wagner či Václav Vlk st. píší o všem možném a drží se zásady „hlavně bez politické korektnosti“. Mnozí autoři během doby přispívat přestali, jiní se mihli jen nakrátko, aby opět zmizeli neznámo kam.

Neviditelný pes v prvním měsíci

Spektrum přispívajících je po celou dobu rozmanité, od prostých „ženských od plotny“ až po nejvýše postavené politické činitele, a dnes už se jejich množství počítá na stovky. Rozmanitý je i obsah komentářů – od světodějných problémů přes zahraniční a domácí politiku či kulturní a společenské události až po drobné příhody všedního života.

Neviditelný pes by nevypadal tak, jak vypadal, kdyby mu prvotní design nevtiskl vloni předčasně zesnulý Tom Vild.

O vydání se nejdřív staral Ferda Šedivák, kterého v roce 2000 vystřídala Jitka Splítková a tu o čtyři roky později Jiří Wagner, který pozici redaktora zastává dodnes, tedy už dvanáct let.

Astonův nářek

Samostatně vycházel Neviditelný pes až do roku 2005, kdy se spojil se serverem Lidovky.cz, pod nímž vychází jako samostatný deník i nyní.

Deník měl i dvě zvláštní sekce – Zvířetník a Sarden. Zvířetník, který je součástí Neviditelného psa dodnes, je (kupodivu) zaměřený na zvířata, zejména ta domácí. Sarden byl sekcí, jež se věnovala oblasti science-fiction (asi před šesti lety se osamostatnil a pokračuje na jiném portálu).

Nám nezbývá než si přát mnoho dalších plodných let. Bohatých na témata, na kvalitní autory a hlavně na spokojené čtenáře.

Čtete Neviditelného psa rádi? Napište jeho autorům vzkaz.