Když jsem po dvou hodinách dorazil do redakce, která byla v Panské ulici číslo 8, hned vedle Václavského náměstí, byla už tam spousta kolegů. Zpráva z předsednictva ÚV KSČ o přepadení Sověty přišla až pozdě v noci, kdy rotačka s pražským vydáním jela. V tiskárně už nikdo nebyl, vedoucí vydání vyběhl ven a na ulici chytil posledního sazeče – tehdy se ještě noviny dělaly jinak než dnes. Sazeč se vrátil, vysadil zprávu, zalomil na první stránku novin a v rotačce ji vyměnili.

V redakci panoval zmatek. Z vedení nikdo nepřišel, nakonec začal iniciativně velet jeden vedoucí vydání. Bylo rozhodnuto, že vyrobíme noviny o jednom listu, kde shromáždíme všechny zprávy, které dosud přišly. A každý, kdo je volný, půjde do ulic je rozdávat lidem.

Když jsem se vracel z roznášky o čtvrté hodině odpoledne do redakce, viděl jsem, jak před ní zastavilo několik sovětských obrněných vozů a vojáci vběhli dovnitř. Vlítl jsem do vedlejšího hotelu Palace, odkud jsem zavolal do redakce, abych kolegy varoval. Když mě na někoho přepojili, řekl, že vojáci už zajali lidi v přední budově a oni kvůli nim nebudou zadním vchodem utíkat.

Nemělo smysl, abych šel taky a nechal se dobrovolně zajmout. Zamířil jsem do bistra Sputnik v pasáži Černá růže, kam jsme občas chodili na obědy. S číšníky jsme se znali. Postěžoval jsem si jednomu z nich, kterému jsme říkali Bondy, a řekl, že bych zprávu o tom potřeboval dostat do rozhlasu. Za chvilku se Bondy vrátil s kusem papíru: „Pero jistě máte. Napište zprávu a já už zařídím její odeslání.“ Později jsem tenhle kanál využil ještě několikrát. Fungoval bezvadně. Taky mi kdosi říkal, že po zprávě v rozhlase o uvěznění lidí v MF tam obyvatelé okolních domů začali nosit jídlo a pití.

Ve čtvrtek ráno jsem ve Sputniku našel kolegu, který prožil celou kalvárii zajetí. „Ráno nás pustili,“ vysvětloval. A pak jsem se dověděl to nejdůležitější: odpoledne se sejdeme v tiskárně národního podniku Mír nikoliv v obsazené Panské 8, nýbrž na Fügnerově náměstí. Tam vznikla redakce, která za pomoci tamních tiskařů vydávala Svobodnou Mladou frontu – to byly jednolistové a dvoulistové noviny menšího formátu. Vycházely několikrát denně, s neustále doplňovanými zprávami.

Také ve všech krajských městech, kde měla MF své zpravodaje, vycházely obdobné tiskoviny, někde kolegové vypomáhali v krajských denících. Milan Syruček, který byl uvězněný doma na Zbraslavi, tiskl vlastní Svobodnou MF na rozmnožovacím stroji. Stejně se zachoval Jarda Hejkal, který byl na dovolené ve svém rodišti v Havlíčkově Brodě. A to trvalo, dokud se delegace i s propuštěnými zajatci nevrátila z Moskvy domů.

Vyšlo v mírném zkrácení v MfD 21. 8. 2008
Podrobnější vylíčení najdete v rubrice Kousky života pod názvem 1968-1969: Svobodná MF ze záložního postavení

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz