Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pokud vězňové z pochodů smrti utekli na českém území, lidé jim pomohli a mohli přežít. Pokud to bylo na německém území, pořádali na ně "naši milí krajané" hony jako na lovnou zvěř.

Dobře, pane Vlku. Je třeba si připomínat, že z lidí se díky ideologické infiltraci mohou stát zvířata.

Doře že připomínáte, co se dělo při pochodech smrti na územíCH Říše odtržených od ČSR. Je dobře připomínat, jak Němci zacházeli krutě zajatci, obzvláště s rudoarmějci.

Čest všem, kdo se podíleli na osvobození ČSR. Všem, kdo donesli své kosti tisíce kilometrů, aby je zanechali na našem území. Hanba těm, kteří účelově vytýkají před závorku excesy ze strany osvoboditelů, které se při osvobozování udály.

Kdo nezná historii musí ji zažit ještě jednou. Když už nějaký ,,pátek" sleduji politiku k ničemu jinému než k opakování nemůže dojít. Myslím tím druhou světovou válku.

Konečně i náš soudruh pan prezident podepsal ono trestně-právní kladivo na chcimíry a dezoláty, jejichž pouhá existence už je činností pro cizí moc.

Takové drsné věci se nepřipomínají. Ne oficiálně, za komunistů předtím ani teď. Ale dnešní doba je podivná. Když slyším od europoslankyně Nerudové "tuto zemi osvobodili Američané", tak mám silné deja vu - za komunistů se slavilo "osvobození Československa Sovětským svazem". Jako bychom opsali kruh a dostali se na podobné místo, kde jsme už byli. A když poslouchám současné protiputinovské litanie a pak si přečtu článek od pana Vlka, tak mě napadá, jestli děláme dobře, když se s Němci tak bratříčkujeme. A s Francouzi, co byli naši spojenci a zradili nás v Mnichově. Z vlka se beránek nestane, když si navlékne jeho kožich. A kdo zradil jednou, zradí i podruhé, je to jen otázka okolností a přiležitosti. Já vím, že tohle do oslav osvobození nezapadá, ale nemůžu si pomoct. Bylo by dobré na tyto věci nezapomínat a nenechat se oblbnout oficiální propagandou.

Nás nikdo v Mnichově nezradil a ani ne Francie. Dne 21 září 1938 naše vláda bez větší diskuze text, který byl podepsán Mnichově schvaluje ve 14:00 hod. Pověřili proto herce Národního divadla Zdeňka Štěpánka, a ten 21. září 1938 v 19:00 hod. do rozhlasu sdělil národu, že vláda se rozhodla v bezvýchodné situaci postoupit naše území. Byla to čistá kapitulace S Němci se bratříčkujeme od 10 století a máme k nim blíž historicky a kulturně než k Rusům, kteří mají blíž k Mongolům se kterými v 16 století splynuli.

Ten důvod je prostý. Lidé odkojení ne vyprávěním a vzpomínkami svých prarodičů a jejich přátel, ale počítačovýmí střílečkami, považují ty, kteří válečný konflikt nepřežili (padli, zemřeli hladem a vyčerpáním, nesnesitelnými podmínkami v koncentrácích) za slabochy, kteří si svůj osud zasloužili. Cenu pro ně mají jenvítězové a ti, kteří přežili. I to je jeden z důvodů.

Tak určitě se o tom tak dobře nezpívá jako o hrdinství. Nicméně pokud lidé nemají válčit měli by, jak na tom obrázku Němci povinně vidět, že válka není jen chlapáctví ale především vraždění a mrtvoly. To platí pro Ukrajinu ale třeba i Aleppo.

Přesto je pravda, že nebýt těch Američanů, často dobrovolníků, ale i Rusú z nichž podle informací předků v prvních liniích byli zdá se i slušní lidé (hodiky se kradly až pak), neměl by kdo ty koncentráky zastavit.

S těmi "vyhnanými sudetskými Němci mám osobní zkušenost. Babička mojí ženy byla Němka z Úlic, vzala si Čecha, tak mohla zůstat. Ovšem její bratr, který se oženil s Němkou musel do odsunu a skončil v Západním Německu. No a až do roku 1980 do ČSSR pravidelně jezdil svým Mercedesem na vánoce a vozil nám německé salámy a kafe. A divil se, že on má vyšší důchod, než babička mé ženy plata, protože musela pracovat ještě 10 let i jako důchodkyně, aby vůbec vyšli. Její manžel byl totiž zlý buržoust, protože měl cukrárnu a jednoho zaměstnance. Jo, chudáci ti Němci, které odsunuli do NDR.

Vážený pane Vlku, dovedu si představit jak se "demokratům" uleví až nebudete publikovat.

Demokrati z něj mají srandu a "demokrati" jsou nadšeni - několik vzorků i zde.

80 let od vítězství. Kdo opravdu porazil nacismus?

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/80-let-.../

Výborná analýza. Sem se hodí. Doporučuji k přečtení. Je to dlouhé. Tak jen závěr: Kdo porazil nacismus?

• Sovětský svaz, který nesl největší válečné ztráty a vybojoval klíčové bitvy (Stalingrad, Kursk, Berlín)• Spojené státy americké, jejichž ekonomická síla, vojáci i technika významně pomohly otevřít druhou frontu• Velká Británie, která přežila Blitz a stála v odporu od začátku

Bez těchto tří mocností by Evropa pravděpodobně zůstala pod nacistickou nadvládou ještě léta – pokud vůbec kdy došlo k osvobození.

Proč dnes vítězství vadí?

A zde přichází klíčová otázka. Proč dnes některé evropské státy,zejména Německo a jeho blízcí spojenci, odmítají oslavovat Den vítězství?

Historická vina

*Německo válku prohrálo. Den vítězství je pro něj připomínkou porážky a odpovědnosti. *Politická korektnost. V EU panuje obava, že připomínání ruské role ve vítězství by mohlo být „nepohodlné“ v kontextu současné geopolitiky.*Přepisování dějin Snaha vyrovnat SSSR s nacismem (např. zmiňování paktu Ribbentrop–Molotov jako rovnocenného s rozpoutáním války) vede k relativizaci role vítězů.*Ideologické konflikty. Státy, které dnes nesouhlasí s EU mainstreamem (Maďarsko, Slovensko, Srbsko), jsou často prezentovány jako rušitelé „jednoty“. Přitom právě jejich důraz na národní paměť je autentickým pokračováním historické pravdy.

Oslavy Dne vítězství by měly být především připomínkou hrůz války, obětí civilistů a hrdinství těch, kdo bojovali proti zlu. Pokud dnes Evropa není schopna vděčně vzpomenout těch, kteří nás zbavili nacismu, ať už to byli Američané, Britové nebo Sověti, znamená to jediné, a to že se znovu vzdáváme své historie ve jménu ideologie.

Kdo se opravdu přidal k Německu a spolu s ním si rozparceoval Polsko?

Dva hromadní vrazi s knírem pod nosem si nemají co vyčítat.

„Až do osvobození jsem se skrýval mezi těly. Mrazivé svědectví rabína Laua v Knesetu

80 let od kapitulace Říše a osvobození světa od nacistického Německa. „Lidstvo bylo zachráněno díky jednotě.

Na zvláštní akci v izraelském Knesetu nazvané „Cesta jeho života - z Buchenwaldu do Jeruzaléma“ přednesl rabín Jisrael Meir Lau před ministry, poslanci Knesetu, vojáky z praporu Netzach Jehuda a rodinnými příslušníky emotivní svědectví o svém zázračném přežití.

„Porážka nacistů byla možná jen proto, že se proti nim spojil celý svět,“ řekl rabín Lau. „Vedle vděčnosti Stvořiteli musíme poděkovat i jeho vyslancům - zejména Sovětskému svazu, který obětoval více než všichni ostatní, včetně asi čtvrt milionu Židů, kteří bojovali v Rudé armádě. Děkujeme také Velké Británii, Spojeným státům a všem, kteří se postavili nacismu.“

Rabín Lau se v dojemné vzpomínce svěřil: „Nacistický důstojník mě chytil za límec a hodil mě jako pytel několik metrů k vagónům určeným pro ženy a děti na cestě do táborů smrti. V noci můj bratr Naftali prolezl sedm vagónů, dokud mě nenašel. Společně jsme se vplížili do vagonu pro „dospělé“ - ty, kteří byli stále považováni za „produktivní“. Když jsme se znovu setkali, propukli jsme v pláč a objali se.“

Rabín Lau zopakoval: „Lidstvo bylo zachráněno díky jednotě. Židovský lid je mu navždy vděčný. A i dnes je taková jednota nezbytná - jen tak můžeme porazit naše nepřátele.“

Akci iniciovalo několik členů Knesetu, mimo jiné předseda Výboru pro národní bezpečnost MK Boaz Bismuth, předseda Výboru pro vzdělávání MK Yosef Taieb, MK Avi Maoz, místopředseda Knesetu MK Jevgenij Sova a předseda frakce UTJ MK Jicchak Pindrus. Z vládních představitelů se zúčastnili ministr zdravotnictví Uriel Busso; náměstek ministra dopravy Uri Maklev; náměstek ministra zemědělství Moše Abutbul; a poslanců napříč politickým spektrem - včetně Avichaie Boarona, Avrahama Betzalela, předsedy zdravotního výboru Yoniho Mashrikiho, Ariela Kallnera a Tzvi Succota; rabína Moše Chaim Lau s rodinou

desítky důstojníků a vojáků z Netzach Yehuda; hosté; zaměstnanci Knesetu a další hodnostáři.

Kantor Avi Miller vedl modlitbu za bezpečnost vojáků IDF a za návrat rukojmích.

Poslanec Yosef Taieb při zahájení akce řekl: „Jsme tu dnes, abychom si připomněli a připomněli. Před osmdesáti lety bylo poraženo nejbrutálnější zlo v dějinách lidstva - zlo, které zasáhlo židovský národ ze všech nejhůře. I když byl nacismus poražen, jeho ideologie se v různých podobách znovu objevuje i dnes. Stále znovu jsme šokováni tím, že se Židé bojí nosit na veřejnosti kipu. Znám to z Francie. Některé země stále oslavují nacistické zločince. Vražedný útok Hamásu na Simchat Tóru nám připomíná naše nejtemnější kapitoly.“

Poznamenal, že Izrael opakovaně protestoval proti uctívání nacistických zločinců na Ukrajině a v pobaltských zemích, kde byly vymazány soudní případy a po těchto osobách byly pojmenovány ulice a náměstí.

Taieb pokračoval: „Životní příběh rabína Jisraela Meira Laua a jeho zázračná záchrana zosobňují jednotu židovského národa a širší mezinárodní jednotu proti zlu. Rabína, kterého si všichni vážíme, zachránil v osmi letech z tábora smrti ruský voják. Tábor samotný osvobodili američtí vojáci. I dnes potřebujeme mezinárodní jednotu, abychom vymýtili všechny formy nenávisti.“

„Řeknu vám něco osobního,“ dodal Taieb. „Ruský voják, který rabína zachránil - Fjodor Michajličenko - s ním zůstal v kontaktu až do konce svého života. Rebbetzin Chaya Ita Lau stále hostí jeho dcery, když navštíví Izrael. Toto je příležitost vyjádřit rabínu Lauovi, laureátovi Izraelské ceny, uznání za jeho práci v Jad Vašem a za to, že inicioval připomínku „Dne osvobození a záchrany“ také v hebrejské datum - připomíná se modlitbou a poděkováním u Západní zdi, což je projekt vedený židovským filantropem Gabrielem Germanem Zacharjajevem vedle oficiální připomínky Knesetu 9. května. Především mu děkujeme za to, kým je. Kéž mu Bůh dopřeje ještě mnoho dobrých let.“

Rabín Lau během svého projevu potlačoval slzy

No jo... Kdopak zazpívá: "Já trvám na tom/ že Brno osvobodil Malinovskij..."