Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hergo, chlape, Vlku, nedělejte nic jiného, jenom seďte a pište, pište, pište. Nikde jinde se člověk nedozví tak detailní a především důvěryhodné vylíčení Prahy 1945. Jo a já z toho CHCI knihu, jak kdysi říkal můj malý syn: já jí musím potřebovat, už teď si ji jdu předobjednat - u vás na přímo.

Díky moc a těším se na další pokračování.

Pane Vlku, těším se na každé vaše vyprávění. Děkuji, že nám dopřáváte vzácnost autenticity, nikoliv pohled třicetiletých " historiků z leknutí". Moc prosím, pokračujte.

Ale ještě horší jsou často ti 60ti- a víceletí historikové, odkojení právě těmi Smrkovskými apod. To samozřejmě teď nemyslím na autora, právě naopak.

Zatím jsem si všech ( dnes už 6) článků vytiskl abych si ( až pan Vlk doplní) vytiskl knihu. Pokud kniha vyjde od p. Vlka už nyní závazně objednávám. Jen houšť a větší kapky. Autorovi obrovský dík.

Udělám, co budu moci. Vytisknout se to dá, uvidím, už jste několikátý. Což mne samozřejmě těší.

Dozvědět se něco z historie bez ideologického nánosu je v každém režimu vzácnost a ten současný není výjimkou. Pan Vlk dělá dobrou práci. Radost mi trochu kazí, že tuto práci by z titulu svého povolání měli dělat historici.

A kdo by je za to platil?

Z čeho by byli živi? Pokud by nebyli příslušníky oligarchie?

A kdyby byli? Jak by asi tak psali?

Je zajímavé, jak se ve vyprávění pana Vlka vybarvují aktéři povstání. Potvrzuje to mé přesvědčení, že lidé nejsou černobílí. A i ti největší klaďasové mají na svých andělských řízách tmavé fleky, které ti, kteří je připravují ke svatořečení umně retušují. A naopak. Na těch nejčernějších padouších se při bližším zkoumaní přes zapomenuté upozaďované svědky objeví překvapivě jasnější odstíny.

Někdy to taky bývá tak, že se člověk řízením osudu dostane do situace, kdy má volbu mezi velmi špatným a velmi špatným krokem.

Děkuji, pane Vlku.

Celá ta diskuze na téma "kdo zachránil Prahu" je opravdu trochu...směšná. Ona ta záchrana, ne Prahy a jejich architektonických staveb atd., ale hlavně prostě existence českého národa, začala pod Moskvou a v bitvě o Stalingrad.

To byli oni, později spolu se spojenci, kteří zachránili Prahu.

Ne, v té době, už zoufalí a nešťastní, Vlasovci, případně nějaký politikař Smrkovský, či honem v naftalínu uložené, honem nažehlené uniformě, generál Kutlvašr.

Všem padlým spojeneckým vojákům všech 4 států, ale i dalších, se klaňme. Až k zemi.

Ale náš národ dost často raději plive, než aby se poučil od těch statečnějších a z toho vyrůstal.

Později spolu se spojenci? Ti Spojenci válčili s Německem od roku 1939, zatímco Rusové přikazovali "proletářům celého světa", aby s Němci spolupracovali. Tak jako oni s nimi spolupracovali v Polsku.

Historie je málokdy černobílá...

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/313405...

Historie je V Ž D Y černobílá, pane Renjascu. Mnoho různých odstínů z ní dělají mnozí vykladači a nebo její prznitelé typu Zdeňka Nejedlého, vládnoucích politických stran a jejich nohsledů. Je to součást jejich boje o moc nebo jak se tomu říká oficiálně dnes, volné soutěže politických stran podle čl. 5 současné ústavy.

Moc hezké, pokračujte.

Jedna důležitá informace za druhou. A skvělý lidský příběh navrch.

Děkuji i za vysvětlení ohledně Smrkovského. Jako k odbojáři k němu chovám úctu.

Ale pamatuji si ho jako šaška. Jako školou povinné dítě jsem ho v 68. viděl ve filmovém týdeníku, jak zuřivě líbá cizí malou holčičku, která mu po vystoupení z letadla podávala kytici květů. Ten dojem, to se nedá vysvětlit. To se musí vidět

Měl také velkou zásluhu na Únoru 1948.