Při práci na seriálu článků týkajících se 80. výročí osvobození Československa, které bylo za bolševiků vyhlašováno jako Osvobození Sovětskou armádou, abychom se dnes v roce 2025 z úst našich údajně pokrokových politiků dozvěděli, že nás osvobodila vlastně americká armáda, člověk narazí na zajímavé věci. V pauze mezi přípravami článkům a hledání dokumentů jsem se rozhodl, že si přečtu noviny, neboť jsem staromilec. A oproti dnešní generaci mladých lidí a také politiků mám rád tištěné písmo, čtu noviny, časopisy, knihy a do některých a některé píšu. Narazil jsem v novinách Mladá fronta Dnes ze soboty 3. 5. 2025 na článek ředitele ZOO Praha pana Miroslava Bobka: „Pražské povstání v naší ZOO a zásobník za voliérou ibisů“. V článku se píše: „Po vypuknutí Pražského povstání odešli někteří zaměstnanci ZOO Praha bránit Trojský most traduje se, že jsi tehdy vyzvedli zbraně z úkrytů v areálu . Důkazy pro to nemáme, nebo o nich alespoň nevíme . Až na jednu výjimku. Před lety jsem se zadal prozkoumat informace o staré štole, která ústí poblíž voliéry ibisů skalních. Když historikové hornictví dokončili práci, zavolali na mě, co našli. Nic. Přesto jsem sestoupil za nimi a na kolenou se jich přes haldu hlíny zeptal: Vážně nic? a zklamaně jsem hrábl do hlíny. A užasl jsem, v ruce jsem držel zásobník s pěti ostrými náboji. Nabízela se úvaha, že jde o pozůstatek výzbroje, která zde byla ukryta za okupace, když si možná další chované zbraně spolu s municí kdo i vyzvedl. Jeden zásobník však zůstal na místě. Pyrotechnici pak vyslovili domněnku, že jde o munici do německé pušky Mauser a další odborník řekl, že s největší pravděpodobností jde o náboje 6.5x 51SR Arisaka. Náboje po první světové válce v ČSR vyráběla firma Jiří Roth v Bratislavě, neboť japonské pušky Arisaka si přivezli ze své anabáze po Sibiři ruští legionáři. Konečně úplně na konec jsem se v odborném posudku také dočetl, že pušky Arisaka se používaly také během Pražského povstání, mimo jiné při bojích o Trojský most nazvaný dnes Most barikádníků,“ píše ředitel pražské ZOO Miroslav Bobek.

Pokud vím, tak se používaly i v bojích na území Bohnic, což je jen o jednu stráň nad pražskou Trojou, kde je ZOO.

V té samé době se Wehrmacht a německé letectvo, jednotky SS a celá armáda skupiny Mitte pod vedením polního maršála Ferdinanda Schörnera snažila udržet nově naplánovanou“ Festug Böhmen“ . Když se dlouho uvažovaná poslední linie obrany nacistů Alpenfestung, vyhlášená Hitlerem 1944 ukázala jako chiméra. Na Prahu a přes Prahu měly projít statisíce německých vojáků , ustupujících před Sověty z Pruska i ze Saska nad Krušnými horami . Za nimi šly jak jednotky sovětské armády , tak polské jednotky bojující na straně SSSR . Tisíce německých vojáků byly v té době zajaty.

Kolona zajatých německých vojáků se v posledních dnech druhé světové války vleče po silnici nedaleko Prahy. Mnoho Němců, kteří byli zajati sovětskými vojsky, se nikdy nevrátilo domů.

Zpět k dnešku: Možná také znáte okamžiky kde se mám plno zdánlivě nesouvisejících informací najednou jakoby bleskem spojí v logické řetězce. Od svého otce vím, že odbojová skupina Předvoj , v jejímž vedení byl otec, pracovala pro spojence a to jak západní tak východní. Zabývala se hlavně mimo dodávání ilegálních zpráv, také výrobou „pravých“ falešných dokumentů, protože část jejich členů pracovala v protektorátním úřadě NOUZ - Národní odborová ústředna zaměstnanecká, kde měli odbojáři přístup k různým statistikám a k dokladům a hlavně nevyplněným protektorátním dokumentům. Používali je pro ilegální akce, pro zajišťování dokumentů „nelegálům“ i uprchlíkům z německých lágrů i těm kteří se chtěli přes Slovensko a Maďarsko se dostat do Sýrie. A zapojit se do západního československého vojska. Možná vzbudím další větou velikou diskusi a nadávky, ale je pravda, že tehdy v letech 1940 až 1945 byl jednou z významných činitelů zajišťujících přechody ilegálů přes Slovensko jistý JUDr. Gustáv Husák. Život není tak jednoduchý, jak nám jej předkládají média. Jo a odbojáři a ilegální agenti se neskrývali jenom v hustých lesích a vesnických domech. Značná část ilegálních pracovníků, jako už od dávnověku až dodnes, na pohled působila na okupanty jako „slušní lidé“.
Další zásadní úlohou při přípravě Pražského povstání byla potřeba zajistit místa pro ilegální činnost, rychlé spojení a hlavně zbraně a střelivo. Sověti, když se Rudá armáda zasekla za Ostravou a Brnem a nebyla schopna postupovat dál, odmítli jakoukoliv dodávku zbraní a střeliva českým povstalcům. Soukromě i „stranicky“ to odůvodňovali zkušeností z dodávek Polákům, které se pak často obrátili proti Rudé armádě. Američané také do toho neměli mnoho chuti . A těch pár pokusů dopravit do Čech letecky zbraně z Itálie za pomoci amerických tajných služeb, dopadlo špatně. Povstalecká Praha potřebovala zbraně. A odboj je už od roku 1939 shromažďoval na tajných místech.
Teď zopakuji rodinnou historku, která se u nás od té doby vypráví. Můj otec se objevoval doma v těchto dnech jen sporadicky. Dne pátého května, když už v Praze bylo jasné, že boje propuknou i přesto, že Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš nebylo plně připraveno, opět doma nebyl. Zato byla doma babička paní Slupecká, která měla na Letné na Belcrediho třídě krám. Přes veškerá varování se rozhodla, že se musí jít podívat, jak to tam vypadá. Letná byla část Prahy, kde se víceméně od dob Rakouska mluvilo německy, protože tam žili Němci a pražští Židé, mluvící také většinou německy. Židé už byli vyvražděni, jejich byty zabrali tzv. říšští Němci a bylo jasné, že tam bude mela. Přes Trojský most to nešlo, tam už lidé začínali stavět barikády. Němci most ostřelovali, takže padla volba na to, že babička použije přívoz z Troji do Stromovky. Ovšem tam se potkala s mým otcem. A jako každá tchyně lamentovala, že se všichni zbláznili, jak chtějí dělat nějaké povstání, když nemají žádné zbraně atd. atd. Na tátovy odpovědi triumfovala výkřikem už v lodi při převozu přes Vltavu: „A kde ty zbraně máte?“ I zaklepal otec na převozní loď, která byla plná zelených beden, a své tchyní lakonicky odvětil: „Sedíte na nich, máti“.

Já jsem celou dobu od mládí věděl, že někde v Troji musely být ty zbraně uskladněné. Ale nikdy jsem se nedozvěděl kde. Takže díky panu řediteli zoologické zahrady dneska vím, kde byla schována značná část zbraní pro české povstalce. Ty odboj shromažďoval od začátku okupace.
Jen tak mne napadlo, že ty tisíce novinářů, co píší o Pražském povstání, nikdy nenapadlo klást si otázku kde ti povstalci vzali zbraně a střelivo. Prakticky všechny domy v Praze a středních Čechách byly totiž dokonale prohlédnuty německými a strážnickými jednotkami v době po atentátu na Heydricha . Ale u novinářů se tomu nedivím, protože většinou o vojně a válčení vědí většinou naprostý „prd“ . A hlavně, jak je zvykem, opisují své studie houfně jeden od druhého.
A tak už jedna otázka o které jsem celý život dumal, se objasnila. Děkuji pane řediteli!
Pokračování

Další informace naleznete v mých knihách „Krvavé dozvuky války 1945“ a „Mauthausen - Ďábel v líbezné krajině. (Grada Publishing).