Je to už neuvěřitelných 36 let, co jsme s radostí zvonili klíči starému režimu a plni nadějí očekávali nový život. Vše se nám zdálo růžové a jasné. Netušili jsme, co všechno budeme muset změnit. Dnes si toto výročí připomínáme s lehkým povzdechem. Pohled na sametovou revoluci je generační. Jinak se na ni dívají ti, co prožili velkou část života v totalitě a jinak ti, kteří se už narodili do svobodné společnosti.

Většina očekávání se naštěstí naplnila. Žijeme v demokratické a svobodné společnosti a máme se dobře, o čemž svědčí nákupní vozíky v supermarketech. Ale … To, že jsme se ekonomicky nevyrovnali vyspělým západním zemím je pochopitelné, protože úroveň ekonomik není jen výsledkem současného snažení, ale také historie s tradicí, základy a zkušenostmi. Přesto si nevedeme špatně. Také svoboda nám pomalu hořkne. Po nenávratně svobodných devadesátkách přišlo postupné utužení. Nebo myslíte, že by si někdo dnes dovolil natočit satirické pořady, jako byla „Česká soda“? Lidé jsou dnes popotahováni za mnohem méně. Samozřejmě, nebyla to jen idyla, protože velkou svobodu vždy využijí i kriminální živly. Ale nadechli jsme se a svobodu si užívali.

Nejhorší bylo, že ten Západ, ke kterému jsme tak vzhlíželi s touhou a nadějí se nám pod rukama pokazil. Snad proto, že se zbavil úhlavního nepřítele, začal se zabývat jednotlivostmi dost podivného charakteru typu korektnosti, genderizmu, viny bílého muže a vyvrcholilo to zeleným náboženstvím. Nabyli dojmu, že oni by ten socializmus mohli vybudovat lépe než komunisté. Uvolnili stavidla migraci a tím si zadělali na neřešitelný problém.

Ale vraťme se k nám domů. V kontrastu s jednotou sametové revoluce jsme dnes rozhádanou společností zakopanou se svých okopech. Tolerance k jinému názoru je mizivá. Zaplavil nás populizmus, vulgarity se často staly normou a slušnost pláče. Potěšitelné je, že se u moci začínají střídat dva nejsilnější subjekty, podobně, jako je tomu v USA či Velké Británii a jiných zavedených demokraciích. To, co jeden pokazí nebo přežene, druhý koriguje. Lepší by ale bylo, kdyby si jen nenadávali, ale spolupracovali na přijatelném kompromisu. V současné politice napadání nahrazuje argumenty a názory. Politika přece není o tom, kdo bude u moci, ale kdo přivede stát k blahobytu a prosperitě.

Válka na Ukrajině zhoršila nejen hospodářskou a bezpečnostní situaci, ale také utáhla uzdu svobodě slova a oficiální názory se opět staly těmi privilegovanými. Lidé to pociťují, ale ozývají se jen opatrně. Někteří se začínají opět obávat. Budeme muset asi část své životní úrovně obětovat pro důslednější obranu, protože svět se změnil od ekonomické spolupráce v globalizmu, k multipolaritě. Ještě, že jsme součástí nejsilnější vojenské aliance a jsme jejím vnitřním státem, i když si nejsem jist, jak by obstáli vojáci ze zhýčkané společnosti v útrapách blátivých zákopů a v plískanicích.

Přes všechna ta nadzvednutá obočí jsem rád, že jsem se té změny dožil a mohu druhou část svého života prožít v té svobodnější části světa. Není bez vady a má spousty nedostatků. Ale přesto má mnohem blíže k svobodnému tvoru v divočině přírody než k domestikovaném tvoru v ohradě spoléhajícímu se na to, co mu nasypou do žlabu. Věřím, že mladí časem dokáží naši společnost kultivovat a opět ozdravit.