20.4.2024 | Svátek má Marcela


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Život v plnosti

Otázka v podtitulku předpokládá u laskavého čtenáře obdobné konotace uvedených pojmů, jaké má autor textu. Slova „křesťan“ či „konzervativní“ implicitně počítají s tím, že existuje univerzalita, objektivita, ba i výlučnost.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Pauk 5.9.2014 11:10

Jalové plky nepomohou ani křesťanům.

Poměrný systém, založený na přibližně rovnoměrném zisku šarlatánsky získaných hlasů pro postkomunistické partaje, je nutno nahradit občanskoprávním adresným a zpětnovazebním systémem z permanentně individuálně prověřovaných nejlepších zastupitelů - bez ohledu na jejich partajní příslušnost. Národní mužstvo se také sestavuje z nejlepších hráčů - nikoli z nejvlivnějších klubů a jejich bafuňářů. Každé jiné řešení je šarlatánský trik. Existuje stručný a logický, na partajích nezávislý projekt adresné spoluvlastnické demokracie (nikoli však falešné, diletantské a klamavé tzv. „přímé demokracie“): v článku „Právní stát" na google:

http://www.inuru.com/index.php/spolecnost/organizace-spolenosti/324-pravni-stat-volby

V. Čermák 5.9.2014 15:06

Vláda moudrých ( elity ) nefunguje,

vyzkoušel to již Platon, mudrc nad mudrce a neuspěl. Později ti Havlovi hoši, co spolu mluví, katastrofa. Druhý extrém je do ničeho nezasahovat a taky to nefunguje. Mezi těmito extrémy se to plácá "od zdi ke zdi". To je reakce na Váš příspěvek a né na článek, který řeší všechno a nic.

F. Pavlis 5.9.2014 21:46

Re: Jalové plky nepomohou ani křesťanům.

Každá víra, která se změní v ideologii, je sebezničující a má devastační důsledky. Sekulární i náboženská. Postihuje to samozřejmě i křesťanství od samého počátku. O politice / už řecké/ nemluvě. Na křesťanství je v našich podmínkách ovšem  přitažlivé právě to, že je možné vracet se k biblickým textům, jejichž myšlenková náplň je prověřována i ověřována celá tisíciletí. Potíž je v tom, jak se říkává, že "život v Kristu" vlastně nikdo pořádně nepraktikuje. Náplň určují "charizmatici" - a těch je víc než prstů na mnoho rukách. Obdobně je málo funkční i věroučná "neomylnost" papežská. Stejné je to s politickými stranami.  Všechny chtějí jen samé dobro a jsme tam, kde jsme. Z pluralismu se stala modla, vedoucí k atomizaci společnosti a výraznému individualizmu. Není společných hodnot. To není žádný objev. Všichni jsme v tom až po uši. Mez našich možností je patrně v postoji, který razil Pavel z Tarzu : Pokud na vás jest, pokoj mějte se všemi lidmi.  Tam, kde to není možné - vyražte prach z obuvi své - Ježíš Nazaretský.  Ani slovo o nenávisti a odplatě.  Bývá to ovšem nezajímavé.