29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Dva postkomunistické revizionismy dneška

Nedávno se mediálně dost hlučně připomnělo a dosud v dozvucích připomíná 400. výročí bitvy na Bílé hoře, jejíž výsledek za sto minut jejího průběhu předurčil osud českého státu na 300 let.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Zaorálek 17.11.2020 14:19

Bez pochyby doba pobělohorská není černobílá, jako nebyla ani doba předbělohorská. Dnes můžeme pouze spekulovat, jak by vypadalo další směřování českých zemí, kdyby výsledek bitvy byl opačný. Nicméně, faktem zůstává, jak autor píše, že po Bílé hoře přišlo těžké období rekatolizace, protireformace, velká část obyvatelstva, které přežilo válku, byla nucena emigrovat atd. Tedy, politický katolicismus, katolická církev jako jeden z pilířů vlády, a to často represivní (pilíř), určitě není to, o čem Kristus hovoří v Novém Zákoně. Naopak, byl to stav typického farizejství, který Kristus ostře a veřejně kritizoval. Na druhou stranu se můžeme dívat se zadostiučiněním na řadu jezuitských misionářů, jak jmenuje níže kolega Stírský. Ostatně i z emigrace protestantů vzešlo mnoho dobrého jinde ve svete. Pokud tedy kdokoli utlačuje své bližní, zcela jistě nejedná po vzoru Kristově, a byť by prohlašoval, že jedná ve jménu Božím, je to přesně naopak, jedná ve jménu Božího nepřítele. Ovšem, naším úkolem dnešní doby je odpustit si navzájem.

J. Krásenský 17.11.2020 18:30

Protestantismus byl politický od samého začátku, to vladař určoval víru poddaných i svobodných obyvatel jeho území, nikoliv jejich osobní přesvědčení.

J. Zaorálek 18.11.2020 9:48

Jak to myslíte, od samého začátku? Jako že John Wicliffe, Mistr Jan Hus, Jan Kalvín a další kritizovali katolickou církev pro získání politického vlivu?

J. Krásenský 18.11.2020 15:55

Hus ani Wikliffe nebyli protestanti. Kalvín zakázal i smích, nechal upalovat neposlušné.

J. Zaorálek 19.11.2020 12:39

Máte pravdu, Hus ani Wicliffe nebyli protestanti, v zásadě být nemohli, prozoze protestantismus se zrodil pravd až v reakci na jejich neúspěšnou kritiku poměrů v katolické církvi a absolutního nezájmu jejich čelních představitelů v čele s různými papeži zjednat nápravu. Pokud by preláti projevili sebereflexi a zjednali v katolické církvi nápravu, nemuselo ke vzniku protestantismu dojít. Kritika byla zcela oprávněná.

V. Petr 17.11.2020 11:19

To celé je o něčm jiném. Rudozelená hrůza, která se na nás valí z Brusele nemá s demokracií nic společného a je horší, než Husákům reálný socialismus. Ten třeba neimportoval migranty!

V. Mokrý 17.11.2020 11:29

Ano R^

P. Pavel 17.11.2020 11:51

Tvrdit, že hnusákovská žumpa byla lepší než cokoli dnešního je totální žvást vyIízance. Novotný importoval cigány, hnusák zase vietnamce a kubánce. Poslední importér byl současný hradní čučkař co by premiér neblahé paměti, který s otevřenou náručí přivítal tisíce bosňáků. Kdo dnes v ČR něco takového dělá. Nikdo.

Nemluvě o tom, že současní bolševici a postbolševici, konečníkovou a kellerem počínaje a burešem a hradním čučkařem konče byli a jsou právě ti nejnadšenější kývači na každý zelený nesmysl z Bruselu. Nedělali a nedělají tam nic jiného, než že chodí v předklonu a hledají mezi které půlky by s rozběhem skočili.

Š. Hašek 17.11.2020 12:39

Máte pravdu.

Můžeme srovnávat, jsme zkušenější než západní oblast štrasbrusele.

V. Petr 17.11.2020 11:17

Bohužel nejsem historik a tak nevím přesně, kolik "socialistických vymožeností" měli obyvatelé Třetí říše. Např. novomanželské půjčky, velkorysejší, než u nás za soudruhů. Tyto "vymoženosti"dokonce přežily často i Hitlera a existovaly i v bývalé NDR.

Pokud "sociální výdobytky" ospravedlňují hromadné vraždy, je třeba rehabilitovat nejen komunismus, ale i nacismus...

P. Urban 17.11.2020 10:55

Vyrovnání se s komunismem byla (a možná dosud je) trnitá cesta pro ty, kteří se po ni vydali. Takových ovšem v České republice po Listopadu nikdy moc nebylo. Většina lidí se s komunismem vyrovnala velmi rychle, ať už tak či onak.

Dnes už nejde o komunismus. Jde o demokracii, její smysl a cenu, kterou jsme za ni ochotni platit. Témata, která byla desítky let ignorována, takže nemáme ani obecně přijatou shodu o tom co to demokracie vlastně je. Dnes žijeme v době, která tak trochu připomíná třicátá léta. V době, kdy nejedna dosud samozřejmá pravda přestává být samozřejmá.

Za těchto okolností by bylo dobré o argumentech revizionistů zcela vážně přemýšlet. A ne je odbývat ideologickými či osobními argumenty. Protože revizionisté mají v mnohém pravdu. Ignorovat tyto pravdy znamená připravovat půdu pro novou diktaturu či autokracii. Pokud k tomu dojde, pak bude na houby vědět, co je správné a kdo za to může.

V. Podracký 17.11.2020 10:10

Já bch ani tak moc netvrdil, že pobělohorská doba byla jen temno. Nicméně fakta jsou neúprosná. Bílá Hora skutečně bylo neštěstí, které autor dobře vystihuje. Ztráta inteligence byla katastrofická. Samozřejmě, že rány se zahojí a za padesát let poté už zase kvetla kultura. Ale každé zakopnutí ve vývoji národa se později projeví a musí se dohánět velmi těžce.

Š. Hašek 17.11.2020 10:29

Neúprosná fakta se týkala celé části Evropy, kde se to třicet let mlelo/vraždilo/okrádalo. Všude nebylo co jíst a knihovny páleny.

Emigrace byla dosti eliminována příchodem jiných. Ti jiní nebyli černoši z pralesa, ale z jiné části Evropy. Klidně řeknu inteligence jiného náboženství, jazyka totiž příliš ne!

Habsburkové nebyli divoši. Kdyby byli, tak si nás uvařili v kotlích a v roce 1900 jsme byli jen na nějakých obrázcích.

Zkráceno.

P. Moravčík 17.11.2020 15:44

Víťazstvo katolicizmu bolo určite vývojovou brzdou. Keby Alžbeta I. nebola porazila Filipovu Armadu, v celej Európe by sa roztiahlo "temno" po vzore rigidného španielskeho katolicizmu, ktoré by zmenilo ďalší vývoj na nepoznanie. Rozdiel v civilizačnom postupe katolíckej a reformátorskej Európy je veľmi zreteľný. Škoda, že sa tejto etape histórie Európy venuje v školách taká malá pozornosť. Tam začal vývoj, ktorý doviedol západ Európy na vrchol.

D. Stirsky 17.11.2020 9:21

K Jiráskovi: Dnes se už moc nečte. Jenže! Jako kluk jsem přečetl Temno. A jsa v té době naočkován nejedlovsko-prvorepublikovým pohledem na dobu pobělohorskou, neuměl jsem pochopit, že v románu je řada "katolických" postav kladných, pro mne tehdy katolík = zloduch, proti-Čech atd. Nu, přelom 60. a 70. let a hloupoučkost kluka dvanácti let. Jirásek sám říkal, že píše romány, povídky a ne odborné historické studie. A jeho skoro největší román "U nás" - nu, hlavní postavou je katolický farář! I F. L. Věk byl katolík!

K. Salajka 17.11.2020 10:37

Mnoho katolických farářů bylo pronásledováno matkou církví za pročeské sympatie (Balbín). Sám Věk /Hek/ přece byl tolerantní /vztah k Žalmanovi/. Obchodník na malém městě si asi těžko mohl dovolit nechodit na svaté přijímání - rouhání bylo vážné provinění.

D. Stirsky 17.11.2020 11:52

Balbín: Určité potíže měl, jenže ty - možná - vyplývaly spíše z jeho příchylnosti k mladým chlapcům. Za F. L. Věka již byla omezená tolerance a kdyby nechodil k přijímání, určitě by neskončil na hranici. Ostatně i pravověrní měli chodit alespoň jednou do roka, což bylo docela únosné. To doba byla temnem i světlem, nic víc. A ti, co revidují, nechtějí odstranit stíny, jen chtějí ukázat i na světla.

K. Salajka 17.11.2020 18:24

Ti, co revidují, nám sdělují, že Masaryk, Palacký a Jirásek tomu nerozuměli tak, jak tomu oni rozumí dneska. Z toho žel neplyne, že tomu tito revizoři rozumí lépe. Češi ať se starají o Čechy, Árijci ať se starají o ty svoje, ideální by bylo, kdyby se přestali starat o dividendy z našich bank, nebo o společné osmansko- evropské hodnoty.

K. Salajka 17.11.2020 19:10

Zcela určitě měl velké problémy s vydáním Obrany jazyka českého. Jako každý farář, který přilnul ke svým českým ovečkám, byl hodnocen jako rebel proti germanizujícímu kléru, byl přesouván z místa na místo. Kdyby Věk nechodil do kostela, dopadl by jako pan Vorel, když si nakouřil pěnovku . Zjevně si nedovedete vůbec představit permanentní útlak jakému byli vystaveni nekatolíci v Čechách. Nemusíte číst Jiráska přečtěte si odborné kratší studie, u Pekaře je ale nenajdete.

V. Navrátil 17.11.2020 20:11

Naši tehdejší předci byli cca z 80% členy různých protestantských denominací. Mnozí z nich jistě silně věřící. Prosté náboženské obřady bez barnumských katolických slavností, bez pozlacených andělíčků a jiné vnějškovosti. Důraz na osobní znalost "Písma" a to i doslova.

Tvrdému nátlaku po Bělohorské porážce tehdy nebyly vystaveny jen tehdejší elity ale doslova celý národ. Celý národ nemohl emigrovat, musel se přizpůsobit. Za jakou cenu? Tohle nalomení páteře se promítá i do současnosti. Katolická církev ztratila legitimitu, nestala se součástí národa - většinově. Kontrast je dobře vidět např. v Polsku. Byl jsem v Čenstochové -známé poutní místo pro Poláky. Dlouhý průvod svátečně oblečených poutníků do kostela s obrázkem Černé matky boží . Několik desítek metrů před kostelem mají sepjaté ruce a někteří lezou po kolenou.Kolem postávají Češi kteří vylezli ze zájezdových autobusů , ukazují na ty náboženské pomatence a smějí se. Poláci jsou vzteky bez sebe.

Rakousko - snad každé městečko s katolickým kostelem. V neděli se vyšňořené rodinky postupně trousí do kostela. Češi ze zájezdového autobusu nevěřícně kroutí hlavou co se to děje.

Katolická církev je v obou sousedních zemích vnímána zcela odlišně. Proč asi?

M. Knob 17.11.2020 9:08

V článku mě poněkud pobuřuje v jedné řadě Palacký, Masaryk a "fabulátor" Jirásek. Do trojice právem patří Josef Pekař a nikoliv zručný řemeslník slova A. J., který připravil půdu právě takovým ohýbačům faktů jakými byli Nejedlý a jeho následovníci.

M. Kolář 17.11.2020 10:05

Relativně k Pekařovi byl fabulátorem i ten Masaryk.. Možná nejen relativně...

D. Stirsky 17.11.2020 8:32

Ještě poznámka: Kdo dnes zná úžasné jezuitské misionáře, jako třeba: Slavíček (Čína, snad první mluvnice čínštiny), Kamel (JV Asie, kamélie), Fritz (první použitelná mapa Amazonky), Boruhradský (protipovodňové hráze v Mexiku...). Jezuita Briedel byl náš největší přemáchovský básník, jezuita Balbín historik a vlastenec (Obrana jazyka...), ex-jezuita Vydra vlastenec a skvělý matematik, i Koniáš psal dosud kvalitní češtinou. Byť také pálil knihy, což bylo a je veskrze ohavné. A po r. 1648 někdo musel zpustlému obyvatelstvu zemí Koruny české vysvětlit, že zabít a sníst bližního se pánu Bohu ekluje. Nikdo jiný než římskokatolický farář tu v té době k tomuto úkolu nebyl.

D. Stirsky 17.11.2020 8:24

On pobělohorský revizionismus nutný je! Na you tube kdosi umístil film Temno. T když jsem si četl stupidní komentáře o zlých jezuitech, uvědomil jsem si nutnost onoho revizionismu. Stále totiž velká část lidí žije v nejedlovsko-prvorepublikovém bludu "třista let jsme úpěli." Což pravdou není. Barokní doba byla typická šerosvitem, mísením světel a stínů. Jak to říkal Pekař? „Popírám, že s vítězstvím protireformace počíná se v duševním životě země jediná bezútěšná poušť.Temno 18. století (a zám jeho stíny lépe než kdokoli jiný) mělo také dosti světla. To byla doba, kdy nejen pražská města ožila podivuhodnou krásou baroka, ale kdy celý národ až do poslední vsi, do poslední chatrče, do posledního vzorku krajky až do poslední melodie lidové písně naplnil se životní radostí barokní kultury, pronikající, tvořící, budující novou společnost, nový národ, týž národ z něhož vyšlo naše obrození, z něhož vyšly naše generace.“

J. Urban 17.11.2020 8:09

No, vzal jste to tak nejak jednim vrzem, autore. Na obsahlejsi polemiku tu asi neni prostor. Ale: jsem presvedcen, ze kdyby ceske stavy na Bile hore vyhraly, mohlo dnes byt Cechum mnohem hur, mohlo dokonce Cechu uz nebyt. Rekatolizace byla jiste az nasilna a vyhnala velkou cast elit za hranice, v tom paralelu s obdobim po Unoru take shledavam, tim to ale vicemene konci. Hospodarsky srovnavat naprosto nelze. Na konci habsb. ery tu stali Cesi jako silny, vzdelany a ekonomicky zcela sobestacny narod, spicka Evropy. V roce 1989 urcite ne. Ten nejzasadnejsi problem - a tam se mozna opet schazime - je v tom, ze zatimco v r. 1918 se Cesi zbavili sveho utlacovatele (at jiz domneleho nebo skutecneho), tak po r. 89 tu pricina a puvodci zla vsude kolem nas zustali, infiltrovani do ekonomiky, kultury, skolstvi, soudnictvi atd. atd. Tam take je hlavni pricina te neustale bolsevicke reinkarnace.

J. Kubík 17.11.2020 8:04

Na bílé hoře koníček oře.

P. Hatina 17.11.2020 7:30

No vida, to popsané v prvním odstavci dává smysl a lze s tím souhlasit. I s tím, že spousta z toho nenastala právě po Bílé hoře, něco se "stačilo" ještě před ní, ta situace se během těch 300 let měnila, k lepšímu i zpět (třeba připomeňme zostření režimu po roce 1848).

Ale co je nutné připomenout hlavně, že po ukončení války nebyla jiná možnost , než vznik samostatného čs. státu - a na to se právě ti čeští politici s Masarykem připravovali. Oni přece nenaplánovali žádný puč, kde by svrhli nenáviděného císaře. Oni zde v období rozpadu rakouské říše narychlo zorganizovali vznik a vyhlášení svébytného a ihned fungujícího a mírového demokratického státu. Což zase nebyla samozřejmost, ani tehdy, ani v době ještě nedávné...

V. Chadim 17.11.2020 7:23

Ke kritice nábožensky intolerantních Habsburků bych přidal dtto Protestanty a Muslimy.

J. Urban 17.11.2020 8:10

Ano. Nabozenska nesnasenlivost opravdu neni katolickym specifikem ;-D

J. Krásenský 17.11.2020 5:22

Tak revizionismus... Tento termín znám z dob svého mládí, z reálného socialismu. nálepkovali jím pravověrní komunisti všechny, kteří neviděli (nevykládali) cestu budování "spravedlivější společnosti" tak růžově, jak byla schválená ústředním výborem strany. Od těch dob mám k revizionismu kladný vztah. Je potřebný. "Již staří Římané" mínili: Audiatur et altera pars. Svět není černobílý, některé události je třeba posuzovat s odstupem a bez emocí. Zdálo by se, že čtyři sta let od "Bílé hory"by mohlo potřebný odstup skýtat, ale není tomu tak, o čemž svědčí i slova politického filosofa. (poznámka pod čarou: byli jsme nuceni učit se politickou ekonomii - taky nic moc) K dokreslení tehdejší situace v Evropě je třeba dodat, že nejpozději od Augšpurského míru (1555) platilo v protestantských zemích "Cuius regio, eius religio" (wes der Fürst, des der Glaub) - tedy "koho země/panství, toho víra" a dosud je to vykládáno, jako projev náboženské svobody, což je paradox, neboť nikoli osobní přesvědčení, ale panovník určoval, v co mají lidé na jeho území věřit. A určoval to tak důrazně, že katolictví bylo trestáno smrtí. Tedy v protestantských zemích padla náboženská svoboda 65 let před "Bílou horou" (a 72 let před obnoveným zřízením zemským).