V minulém díle jsem hodně čerpal ze zmiňovaného článku Anny Louise, redaktorky nakladatelství Tor. Teď se jejím číslům trochu podívám pod sukně, porovnám je s některými údaji o českých knihách a uvidíme, co z toho vzejde. Zmiňovaný „bod zvratu“, podíl nákladu a počet prodaných knih, které zaplatí náklady vydání, toho totiž říká hodně jak o nakladatelské ekonomice, tak o distribuci a prodeji knih. 

Příklad, který Anne Louise uvedla, má tento bod zvratu na cca 30% vytištěného nákladu - je to ale hranice, při níž se právě zaplatí náklady s výrobou knihy, nikoliv práce a zisk nakladatelství. U českých nakladatelů se tento bod zvratu pohybuje okolo 70% vytištěného nákladu (i při výrazně nižších cenách většiny vstupů) - a to je velmi nepříjemné.

V příkladu Anne Louise byl bod zvratu totiž v jedné polovině odhadovaných prodejů - prostor pro chybné nadhodnocení prodejů tu je tedy značný, jedna třetina i více. Český nakladatel má bod zvratu někde zhruba ve třech čtvrtinách nákladu a na úrovni 80 - 90 procent očekávaných prodejů, může si tedy dovolit chybu v odhadu tak jednu desetinu, ve výjimečném případě jednu pětinu. Stačí tedy přijít o trochu kyslíku, aby se nakladatel dusil nebo i zadusil. Vzniká tu také úděsný distribuční napnelismus - téměř každý výtisk se musí dostat mezi čtenáře, americkému nakladateli stačí jedna třetina. (Kdybychom měli česká vydání kalkulovat na stejný poměr prodaného a vytištěného nákladu, cena knih by se více než zdvojnásobila.)

Navíc zisk vytvářejí až ty poslední prodané knihy - nejprve se musí k nakladateli dostat zpět peníze za práva, obálku, překlad, sazbu, korektury a tisk - což může být tak okolo sto padesáti až sto sedmdesáti tisíc korun, při prakticky 50% marži pro distribuci a knihkupce to obnáší prodat tak třináct až patnáct set kusů z (průměrného) nákladu sedmnáct set kusů. Pak teprve nakladatel může zaplatit svoji vlastní režii, nezapomínejte, že tu jsem do uvedených nákladů nepočítal. A teprve posledních nějakých padesát, v lepším případě sto kusů tvoří zisk, či v našich poměrech spíše rezervu na zaplacení nákladů na neúspěšné knihy, kterým se žádný z nakladatelů v průběhu roku nevyhne.

A to jsem ještě nestihl podotknout, že prakticky všechny prodejní kanály berou knihy do komise, prodané výtisky zúčtovávají s několikaměsíčním zpožděním a vždy je nepříjemně velký počet výtisků rozptýlený u knihkupců, kde čekají měsíce i roky na své kupce.

Malá odbočka: Po třech až pěti měsících od vydání jsou u většiny českých titulů prodeje už jen zlomkem první vlny. Takže pokud nakladatel nechce mít s neprodejnou knihou další náklady, zbylé výtisky raději po několika letech stáhne z distribuce a prodá do Levných knih, kde v těchto dnech třeba najdete Časoválky nebo některé svazky dobrodružství Milese Vorkosigana. (To je navíc i důsledek obvyklé podmínky u překladů, že je smí prodávat jen nějakou dobu a pak je musí stáhnout z trhu.) Dotisky mají mnohem vyšší cenu za tisk (kvůli nižšímu nákladu), takže jsou spíše službou čtenářům, než prostředkem pro tvorbu zisku - navíc v době, kdy distribuce již nemá titul na skladě, je u knihkupců ještě rozptýleno několik set neprodaných výtisků...

Počet čtenářů a objem prostředků, které mají k dispozici pro nákup knih, jsou poměrně přesně vymezeny a dost stabilní. Nakladatelé by měli podstatně lepší ekonomickou pozici, kdyby o tentýž objem financí soupeřil menší počet knih, byla by díky tomu i výrazně lepší distribuce. Na pultech by byl výběr sice v celkovém úhrnu menší, v jednotlivých knihkupectvích by se naproti tomu nabídka titulů stabilizovala.

Počet vydaných titulů ale nejde snižovat pod určitou mez - těžko předpokládat, že při snížení počtu nabízených titulů si místo dvou různých knih lidé budou automaticky kupovat stejnou knihu dvakrát, přečtením se nespotřebuje jako třeba tatranka. A jako nakladatele vás ani nepotěší, ani neuživí, když si lidé budou kupovat knihy od vaší konkurence místo vašich. Díky tomu je na našem knižním trhu patová situace, tlak po snižování počtu titulů je v rovnováze s tlakem po jejich zvyšování. A tahle situace bude trvat ještě dlouho.

Nedá se předpokládat, že by se počet čtenářů výrazně zvýšil - v podstatě už od šedesátých let minulého století je struktura čtenářů u nás poměrně stabilizovaná. Takže zbývá jediná cesta, která má více výhod než nevýhod - zvyšování kupní síly čtenářské obce SF&F. Jenže to je věc, kterou sami ve fandomu nezařídíme, a nezbývá nám tedy než doufat, že to bude rychlý a úspěšný proces. Pak se totiž mimo jiné zvýší průměrná cena knih, sníží se bod zvratu a tedy se zlepší jejich distribuce. S tím se i zvýší zisky nakladatelů a také i jejich ochota vstupovat do méně nadějných projektů.

Čísla, která jsem tu uvedl, jsou rámcová a některé knihy z nich vybočují - ať již pro výši nákladu, nebo z jiných specifických důvodů. Jeden neúspěšný titul vždy ale proti sobě vyžaduje několik titulů (vele)úspěšných, aby se pokryla ztráta z jeho vydání.