16.10.2021 | Svátek má Havel






UKÁZKA: Forstchen William R., Pod cizí vlajkou - Wing Commander 6

4.1.2006


 Wing Commander 6  PROLOG
   
    „Lepší smrt s vytasenými drápy než život beze cti.“
   ze Čtvrtého kodexu
   18:35:3
   
   Vlajkový můstek KIS Karga
   nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   13:35 standardního konfederačního času (CST), 2669,315
   
   Když se loď otřásla pod několikerým zásahem torpéd a červené kontrolky zablikaly na protest, admirál Largka Cakg dai Nokhtak se chytil loketních opěrek velitelského křesla. „Hlášení o škodách,“ zavelel napjatě s pohledem přísně upřeným na kilrathského Hyilghara před sebou. Mladý a hrdý štábní důstojník s upjatě vzpřímeným držením těla a zelenýma očima blýskajícíma se v hnědavé srsti byl zosobněným obrazem mladého kilrathského válečníka. Vousy a hřívu nosil podle poslední dvorské módy krátce přistřižené a tesáky se mu v matném oranžovém osvětlení vlajkového můstku leskly.
   „Lorde admirále, ani velitelský můstek, ani záložní řídicí středisko neodpovídají.“ Mladému důstojníkovi se trochu zachvěl hlas, ale pevně se ovládal. Largka se na okamžik poddal hrdosti. Šlo o první vesmírnou službu syna jeho sestry, první seznámení s Bohem pádící smrti, a Hyilghar Murragh Cakg dai Nokhtak si vedl s odvahou a ctí. „Letové paluby přerušily operace kvůli opravě počítače řízení letového provozu a levoboční hangárová paluba je zatarasená troskami. Vzhledem k předchozímu poškození pravoboční hangárové paluby nemůžeme přijímat stíhačky, které jsme už vypustili. Konstrukce v záďovém úseku mezi přepážkami padesát a sedmdesát dva je z více než sedmdesáti procent narušená. Přišli jsme o dálkové senzory, mezihvězdný pohon a hlavní taktický počítač. Záložní systémy fungují, ale jsou přetížené. Obranná výzbroj je bojeschopná, ale bez taktického počítače je nutno ji obsluhovat ručně. Útočná výzbroj je stále funkční, ale postihují ji nepravidelné výpadky energie…“
   Largka synovce mávnutím tlapy umlčel. „To stačí,“ řekl tiše. „Ani kapitán, ani výkonný důstojník nejsou dosažitelní?“
   Murragh natáhl tlapu dlaní vzhůru, záporné gesto prázdné ruky. „Ani jeden můstek není ve spojení se zbytkem lodi,“ oznámil. „Obávám se, že oba dostaly přímý zásah. Nejvyšší důstojník je nyní Nhagrah ko Lannis, ale to je hlavní inženýr, nezpůsobilý k bojovému velení…“
   Admirál učinil chňapavé gesto porozumění. „Co opice?“ Loď se znovu otřásla, jako by to jeho otázce mělo dodat důraz.
   „Když nyní Frawqirg není schopný boje, oba křižníky se soustředí na nás, lorde admirále,“ řekl Murragh. „Podle posledních zpráv jeden z nich rozhodně vykazoval pokles výkonu a ztrácel vzduch v takovém množství, že to nasvědčuje hrozícímu selhání konstrukce. To bylo těsně předtím, než vysadily senzory. Druhý křižník je také poškozený, ale v menším rozsahu.“
   „A vaše vyhodnocení našich možností, mladý Hyilghare?“ otázal se tiše admirál, jenž stále čelil hrozivé situaci s ledovým klidem. „Cvičení pro mladého důstojníka.“
   Murragh neodpověděl hned. Nakonec promluvil: „Nemůžeme uniknout. S ohledem na rozsah škod jsou naše šance na poražení obou lodí opic malé. Stíhačkám, které jsme vyslali do boje, dochází palivo a střelivo a nemohou je doplnit, jelikož obě vzletové paluby jsou mimo provoz.“ Zahleděl se strýci do očí. „Jaká jiná volba nám zbývá, než se ctí zemřít?“
   Largka vycenil zuby. „Ovšem, jaká jiná volba?“ Srdce se mu dmulo hrdostí, neboť věděl, že Murragh se do posledního závodu s Pádící smrtí pustí s pravým kilrathským duchem. Ale tu hrdost kalil vztek. Už byli tak blízko vítězství, ale to jejich chňapajícím tlapám uniklo sotva o délku drápu. „Vraťte se na své stanoviště, Hyilghare,“ řekl tiše. „A měj na paměti tohle, Murraghu… vedl sis dobře. Celý tvůj klan bude dnes hrdý… stejně jako já.“
   Obrátil se zpět k pultu plnému číselníků a monitorů, většinou pohaslých, jež mu měly umožnit řídit vesmírnou bitvu mnoha lodí. V ústech mu to hořklo ironií. Celé měsíce se přel, že by měl dostat bojové velení a ne trčet u štábní práce na Kilrahu a bratranec Thrakhath mu pokaždé sdělil, že nemá k dispozici žádný dostatečně významný úsek velení, který by odpovídal cti císařské rodiny. Largka se odvolal přímo k Thrakhatovu dědovi, samotnému císaři, a protestoval, že převezme jakoukoliv eskadru, třeba sebemenší a sebebezvýznamnější.
   A císař jeho žádosti vyhověl. Malá eskadra určená k náletům na okraji válečné zóny mezi lidmi a Kilrathy, jedna z nových letounových superlodí a narychlo posbíraná podpůrná bitevní skupina pouhých čtyř doprovodných lodí. A ty jedna po druhé odpadly během katastrofálního náletu na svět, který lidé nazývali „Landreich“. Nejprve dva křižníky, potom torpédoborec Takh’lath a posléze eskortní loď Frawqirg, zaskočená dvěma lidskými křižníky a těžce pochroumaná dřív, než jí Karga po přeskoku stihl přispěchat na pomoc. Poškozená eskortní loď byla naposledy spatřena, jak nabírá dráhu k vnitřnímu měsíci výjimečně velkého plynného obra Vaku, částečně obyvatelnému světu, kde se jim snad mohlo podařit přistát a čekat na záchranu… kdyby Kilrathové vesmírnou bitvu vyhráli.
   Jenže takový výsledek se v dnešním boji s největší pravděpodobností očekávat nedal. Bez doprovodu byla i letounová superloď zranitelná soustředěným útokem konvenčních válečných plavidel. U letounových lodí se nepředpokládá boj v nejhustší vřavě. Jenže právě k tomu byl Karga donucen a byl by zázrak, kdyby to přečkal.
   Ale než bude letounová loď zničena, ještě dá těm opicím za vyučenou. Largka přísahal, že si lidé Vaku budou pamatovat hodně dlouho.
   „Soustřeďte palbu na čelní lidský křižník,“ rozkázal. Připadalo mu zvláštní, že opět vydává taktická rozhodnutí pro jedinou loď, místo aby velel celé eskadře. Jenže když byla obě řídicí centra lodi mimo provoz, vlajkový můstek se stal místem, které mělo k taktickému řídicímu středisku nejblíž. „Druhého si nevšímejte… ale ten první opičí křižník zničte!“
   „Jak rozkazujete, lorde admirále,“ opáčil jeden z jeho pobočníků.
   Largka si prohlížel obrazovku s chladným klidem válečníka odhodlaného bojovat až do hořkého konce.
   
   
   Velín strojovny TCS Juneau
   nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   13:42 standardního konfederačního času (CST)
   
   Komandér Douglas Scott Graham s hrůzou a nevírou hleděl na obraz na svém monitoru, sotva schopen přihlížet, ale zároveň neschopen odtrhnout oči.
   Díval se, jak umírá loď, což byl pro důstojníka námořnictva Pozemské konfederace za posledních třicet pět roků nepřetržitého válčení s Kilrathským císařstvím až příliš obvyklý pohled. Za ta desetiletí byla ztracena spousta lodí, ale nebylo proto o nic snadnější sledovat, jak se Dover, sesterská loď Juneau, rozpadá pod neuvěřitelným krupobitím palby z kilrathské letounové lodě, s níž se dnes obě lidské lodě střetly.
   Kruger chtěl pomstu, pomyslel si hořce. Doufám, že stála za tu cenu.
   Oba křižníky byly součástí operačního svazu Pozemské konfederace operujícího mezi pohraničními světy ve volné kooperaci s koloniálními vojenskými jednotkami a poloautonomními planetárními vládami. Nejvýznamnější z nich byl Landreich, pod vedením svého vzpurného presidenta Maxe Krugera ani zcela nezávislý, ani plně spolupracující. Kruger se při kilrathském útoku na Sluneční soustavu před třemi lety neochotně ujal role zachránce na poslední chvíli, a když nyní kýchl, vedoucí představitelé Konfederace se mohli přetrhnout, kdo z nich mu podá kapesník jako první. Když tedy malá, ale nebezpečná kilrathská operační skupina s letounovou lodí podnikla nálet na samotný Landreich, byly svolány všechny lodě z oblasti, aby je přepadly dřív, než se vrátí do prostoru Říše.
   Při pronásledování byly zlikvidovány tři z pěti kilrathských lodí… ale letounovka a její doprovodné plavidlo stále představovaly hrozivého protivníka, když je dva lidské křižníky zpozorovaly po přeskoku do soustavy Vaku a napadly je.
   Důkaz měl Graham na svém monitoru. Kočičácká letounovka úplně ignorovala Juneau a vším, co měla, pálila po nešťastném Doveru. Tak prudké bombardování křižník nevydrží dlouho. Graham viděl, jak se štíty propalované energetickými paprsky vlní a jak se křižník potácí pod vlnami řízených střel z letounové lodě i pod náporem kilrathských stíhaček, jimiž se to kolem ní hemžilo.
   „Panebože, podívejte se na to,“ ozval se kdosi za Grahamem. „Určitě je po ní…“
   „Zpátky na místo, kosmoplavče,“ štěkl Graham. „Seržante, zažeňte ihned ty lenochy zpátky do práce, nebo budou mít co do činění s někým horším než Kočičáci.“
   „Rozkaz, pane,“ odpověděla řízně seržant Ellen Quinlanová. „Tak jste to slyšeli, zkočičenci! Oči nechat na pultech a hledět si své práce! A jestli se někdo z vás nebojí důstojníka, ať si připomene, co s ním provedu! Vyjádřila jsem se jasně?“
   Graham měl co dělat, aby se neuchechtl nahlas, když osazenstvo velína pod přísným pohledem seržanta okamžitě ztichlo a tvářilo se nesmírně zaměstnaně. Quinlanová, přísná poddůstojnice ze staré školy s ostře řezanými rysy uměla vzbudit větší hrůzu než celá eskadra nalétávajících kočičáckých stíhaček. Byla také zatraceně dobrý technik.
   Monitor zazářil explozemi, jež šlehaly podél hřbetu ochromeného Doveru, a ty přilákaly Grahamovu pozornost zpět k boji. Ta zář byla na okamžik oslepující, než počítač přizpůsobil filtry, ale i poté bylo těžké postřehnout podrobnosti. V jednom okamžiku byl Dover ještě celý. V příštím z něho zůstaly už jenom trosky odlétající všemi směry. Loď i posádku pohltily děsivé toky energie rozpoutané soustředěným kilrathským útokem.
   V proměnlivém světle Vaku tak zůstaly Juneau a kočičácká letounová loď samy. Křižník proti letounovce… a tahle letounovka právě jediným zuřivým úderem už jeden lidský křižník vyřídila.
   Graham polkl. Nyní byla řada na Juneau.
   
   
   Vlajkový můstek, KIS Karga
   nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   13:48 standardního konfederačního času (CST)
   
   Když se lidský křižník rozlétl na kusy, admirál Cakg dai Nokhtak vzdorně vycenil zuby. Vítězství je stále dosažitelné, řekl si. Kdyby se Karga dokázal přeživšímu pozemšťanovi vzdálit, mohli by opravit přeskokové motory a uniknout zpět na území Říše, kde by se pak o jejich dnešním činu zpívalo po celé následující osmer-osmice roků.
   „Zaměřte se na strojovnu křižníku,“ nařídil vyrovnaným a pevným hlasem, třebaže ho stálo jisté úsilí nenechat do něho volně proniknout emoce, které v něm bouřily. „Kormidelníku, zaveďte nás blíž k Vaku.“
   „Lorde admirále…“ Štábní důstojník, který se znenadání octl na místě kormidelníka poškozené letounové lodi, se téměř viditelně třásl, když zpochybňoval rozkaz nadřízeného. „Lorde admirále, štíty už jsou slabé a radiace z hvězdy…“
   „Nás zabije během několika minut, když selžou,“ dokončil Largka větu za něj. „Přesto můj rozkaz proveďte. Chci letět po blízké hyperbolické dráze, která nás provede rovinou prstenců Vaku. Když ochromíme lidské lodi motory, tříšť v prstencích a právě ta radiace, jíž se bojíte, nám poslouží k zamaskování změny kursu, až jim budeme unikat z dostřelu. To nám poskytne příležitost odpoutat se z boje.“
   „Vy byste utekl z bitvy, lorde admirále?“ To byl baron Grathal nar Khirgh, jehož oficiální titul zpravodajského důstojníka loďstva maskoval jeho skutečnou funkci špióna císařské rodiny a důstojníka pro věci politické na palubě letounové lodě. „Princi se nebude líbit, až se doslechne, že se jeden z jeho vznešených příbuzných rozhodl raději pro útěk než pro boj.“
   Admirál napůl vstal z křesla a vysunul drápy na mocné pravé tlapě, než se ovládl natolik, aby se přiměl urážku ignorovat. „Thrakhatha by ještě víc popudilo, kdyby se doslechl, že jsem v boji s opicemi ztratil letounovou superloď,“ zavrčel zkřivenými ústy. „Až se odpoutáme z boje a opravíme motory a letové paluby, můžeme se vrátit a s křižníkem se vypořádat. V tuto chvíli je ovšem nejdůležitější zachovat Kargu.“
   Znovu se posadil, ale oči nepřestal upírat do Khirgových, dokud zpravodajský důstojník neudělal váhavé gesto sevření drápů a neodvrátil se.
   „Kurs nastaven, lorde admirále,“ řekl kormidelník nervózně. Largka mu to nemohl vyčítat. Ani v nejpříznivějších časech se nikdo nechtěl zaplétat do dvorské politiky, natož pak uprostřed zuřící bitvy.
   Prokletý Thrakhath a jeho pitomí nohsledi! Císařův vnuk vedl válku proti lidem soustavně neuměle a nemalou část toho neumětelství představoval způsob, jakým se choval k šlechtě, jež by měla být pilířem císařství. Thrakhathova politika nasazování dvorních milců jako dozorců na šlechtice, kterým nevěřil, jen rozevírala trhliny v kilrathské válečné mašinérii. I kdyby se Thrakhathovi podařilo dosíci stále proklamovaného konečného vítězství, může docela dobře podlehnout ostrým drápům frakcí, které sám stvořil.
   A člen císařského rodu, který se vyznamenal v bitvě, by snad mohl doufat, že se mu podaří využít příležitosti, kdyby císařův oblíbený vnuk klopýtl…
   „Proveďte změnu kursu,“ nařídil, odsunul hořké myšlenky stranou a opět se soustředil na boj odehrávající se kdesi za přepážkami letounové superlodě.
   „Mám parametry zaměření na lidský křižník,“ oznámil zastupující důstojník zbraňových systémů. „Zaměřuji energetické baterie na úsek strojovny…“
   „Palte ze všech baterií!“ rozkázal admirál.
   
   
   Můstek TCS Juneau
   nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   13:51 standardního konfederačního času (CST)
   
   Když kilrathská letounová superloď spustila palbu, křižník bičovaly nepředstavitelné výboje energie. Kapitán Jekatěrina Těreškovová sevřela ruce na opěrkách a na chvilku zavřela oči, když ucítila, jak se milovaný křižník otřásá pod salvami hlavních děl kilrathské lodě. Viděla, co se stalo s Doverem kapitána Fowlera, když se do něho Kočičáci pustili naplno. Ona je s Juneau něco takového udělat nenechá.
   „Všechny baterie, pal!“ zasípala. „Dejte do toho všechno, zbraňový!“
   „Rozkaz, skippere,“ odpověděl důstojník řízení palby. Na monitoru před kapitánem šlehaly lasery do kilrathské letounovky a zarývaly se do oslabené obrany kilometr dlouhé lodě.
   Kolik toho Kočičáci ještě snesou? Těreškovová by nevěřila, že kilrathská loď vydrží tak dlouho. Kilrathská letounová loď podle všech předpokladů neměla obstát v přímém střeleckém souboji s lidskými křižníky. Její hlavní výzbroj představovaly stíhací perutě, které nesla, a až na několik výjimek nebyla s to vypouštět stíhačky, protože jí první přestřelka poškodila letové paluby. Kapitán té letounovky však byl stejně zdatný jako odhodlaný.
   Křižník se znovu zakymácel, červené osvětlení můstku zablikalo a zhaslo. Vypadl rozvod energie. Za chvíli naskočil záložní zdroj, ale spousta pultů zůstala mrtvá… a ty, které dosud fungovaly, svítily výstražnými kontrolkami.
   „Těžké poškození zadních štítů,“ hlásil výkonný důstojník, jednou rukou se přitom držel podpěry a druhou si přidržoval sluchátko u ucha. Komandér Lindström mluvil věcným tónem, jako by ani nepatřil k tomu chaosu, který na můstku po posledním zásahu vypukl. Těreškovová těkala očima od jednoho stanoviště ke druhému. Zahlédla důstojníka řízení palby zhrouceného na pultě. Vedle jeho křesla klečel mladý spojový důstojník a snažil se mu poskytovat první pomoc.
   „Pancéřování je pryč na úsecích šedesát čtyři až sedmdesát jedna,“ pokračoval Lindström. „Řídicí motory jsou mimo provoz. Fúzní generátor sice ještě funguje, ale rozvodná síť je na řadě míst přerušená. Opravárenské čety už spojují kabely, ale nemáme energii pro zbraně, dokud rozvod nebude opravený. Odhadovaná doba oprav deset minut. Štíty kromě zasaženého místa drží. Graham už rozmisťuje přenosné štítové jednotky, aby ochránil strojovnu před účinky záření.“
   „Odhadovaná doba opravy pohonu?“ štěkla Těreškovová.
   Lindström se zatvářil zachmuřeně. „Hodina… možná i víc.“
   „Nemáme hodinu, komandére,“ řekla tiše. „Řekněte panu Grahamovi…“
   „Dostali jsme ho! Dostali jsme toho hajzla!“ vykřikl kdosi na vzdáleném konci můstku, ohromená posádka propukla v jásot a Těreškovová se opět obrátila k obrazovce monitoru.
   Počítačově zvětšený obraz lodě byl nějaký jiný, ale jejímu vyčerpáním otupenému mozku trvalo několik vteřin, než si uvědomila, co vidí. Zvedla oči opět k Lindströmovým a tentokrát měla na rtech dravý úsměv.
   „Má štíty dole,“ řekla. „Je bezmocná…“
   „A my nemáme energii do zbraní,“ odpověděl Lindström zamračeně.
   „Jenže bez štítů se ti Kočičáci během několika minut upečou, pane Lindströme,“ opáčila Těreškovová. „Jsou té divné zdejší hvězdě blíž než my, a to znamená, že už teď jim do trupu proniká plná dávka. Jestli setsakra rychle nenahodí generátory, je po nich… pokud se nevzdají a nedovolí nám, abychom se pokusili obklopit je naším štítem.“
   „Jen ať se upečou,“ prohlásil Lindström drsně. Po pětatřiceti letech válčení lidé neměli zrovna náladu mluvit o soucitu s nepřítelem. Rozhodně už ne po ztrátách způsobených na samotné Zemi, nebo po pandemii na Locandě či po dalších ohavnostech, kterých se Kilrathové po ty roky dopouštěli.
   Ale Těreškovová zavrtěla hlavou. „Dáme jim šanci se vzdát, komandére,“ řekla. „Jenom pomyslete, jakou propagandistickou hodnotu by mělo přivézt tu velkou mrchu do přístavu na Landreichu… s přeživším zbytkem posádky jako zajatci. Byla by to největší událost od chvíle, kdy přeběhl Ralhga nar Hhallas. Mohlo by to pár lidem vnuknout představu, že stojí za to ještě chvíli bojovat. Bůh ví, že jsme dosáhli dost mála velkých i malých vítězství na to, aby pozvedla morálku lidem doma.“ Znovu se obrátila. „Poručíku, pošlete někoho, ať najde pana Martineze. Pak se vraťte na své stanoviště a pošlete Kočičákům zprávu. Ať se vzdají a my zastíníme záření hvězdy našimi štíty, dokud s tím jejich opravárenské čety nezvládnou něco udělat.“
   „Rozkaz, kapitáne,“ odpověděl spojový důstojník.
   Těreškovová sklesla zpátky do křesla. Bylo téměř po všem…
   
   
   
   
   
   
   Vlajkový můstek KIS Karga
   Nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   13:56 standardního konfederačního času (CST)
   
   „Vzdát se!?! Chtějí nás ty opice vidět zneuctěné? Vy byste se vzdal, lorde admirále?“
   Largka Cakg na zpravodajského důstojníka vycenil zuby, ale neodpověděl. Vyhledal pohledem Murragha a pokynem tlapy si syna své sestry přivolal. „Stav?“
   „Štíty jsou nefunkční a bez generální opravy se nedají obnovit, lorde admirále,“ oznámil Murragh. „Ozáření dosáhne smrtelné dávky za deset cyklů; pro mnoho jedinců ve strojovně, kteří obdrželi značné dávky záření už dřív, je už nyní pozdě. Máme stále k dispozici řídicí motory a v omezeném rozsahu i zbraně, ale nemůžeme uniknout radiaci dost rychle na to, abychom zachránili posádku, a zbylá výzbroj na boj s křižníkem nestačí.“
   „A co opice?“
   „Odhady škod říkají, že přišli o řízení. Podle všeho mají přerušenou rozvodnou síť energie. Kromě strojovny mají štíty netknuté. Rozsah škod ovšem nemůžeme určit jinak než přímým pozorováním, lorde admirále, a oni mohou…“
   Largka ho přerušil chňapavým gestem. „Bez dalších těžkých lodí ani nemůžeme opustit naši loď a doufat přitom, že přežijeme. Záchranné moduly nás před zářením sice několik hodin ochrání, ale když nejsou nablízku další lodě, aby trosečníky nalezly a zachránily, nebude to stačit. S vyřazenými letovými palubami nemáme ani dost malých plavidel na to, abychom evakuovali celou posádku. Uniknout může jenom několik málo záchranných člunů; zbytek posádky Kargy bez štítů zahyne.“
   „Vy snad skutečně uvažujete o tom, že byste se opicím vzdal?“ zavrčel Khirgh.
   „Ne, lorde Khirghu, nevzdám se. Murraghu, předej rozkazy kádru, aby evakuoval v dostupných záchranných člunech. Vyšší důstojníci zůstanou na svých místech, ale jmenovaný kádr dostaň pryč. Vnitřní měsíc Vaku je částečně obyvatelný a viděli jsme, že k němu míří Frawqirg, když se odpoutal z boje.“ Kádr – padesát vybraných důstojníků a poddůstojníků specialistů z pětitisícové posádky letounové superlodě – přežije, aby mohl svými individuálními schopnostmi znovu přispět loďstvu. „Tebe, Murraghu, ustavuji svým zástupcem,“ dodal Largka. „Převezmeš velení nad kádrem, dokud nepotkáš vyššího důstojníka, kterému bys velení předal.“
   „Ale moje místo je zde…“
   „Jsi poslední ze své větve klanu,“ sdělil mu Largka. „Musíš přežít, abys nesl dál jméno a čest klanu. Uposlechnout rozkazů není žádná hanba.“
   „Není v tom žádná hanba,“ opakoval Murragh formálně. „Uposlechnu.“
   Murragh odběhl z vlajkového můstku, Largka sklesl do křesla a snažil se zadržet reflexivní pohyby prstů a drápů. Nechtěl právě v této chvíli dávat před posádkou najevo slabost.
   U bohyně války, už byli tak blízko. A nyní je celá posádka odsouzena jediným šťastným zásahem opičího křižníku k pomalé a mučivé smrti.
   Nezbývalo nic jiného, než spolu s Kargou slavně ukončit službu.
   „Kormidelníku, nastavte střetný kurs s lidskou lodí. Vymačkejte z motorů všechno. Narazíme do opic, pokud je to jediný způsob, jak zajistit, že už nikdy neuvidí domov. Strojovno, koordinujte činnost s kormidlem. Autodestrukční systémy nastavit tak, aby loď vybuchla v okamžiku, kdy se dostaneme ke křižníku. Plná destrukce – reaktory, vnější výzbroj, pomocné generátory, palivové i muniční sklady… všechno, co je připojeno k autodestrukčnímu programu.“
   „Ano, můj pane.“ Důstojník strojovny se tvářil otřeseně, ale ani slovíčkem nezaprotestoval.
   „Spojový, chci zaznamenat hlášení.“
   „Připraven, lorde admirále.“
   Largka chviličku zamyšleně mlčel. Potom promluvil do mikrofonu vedle sebe. „Zde je admirál Largka Cakg dai Nokhtak. Karga zůstal jako poslední loď eskadry a přišli jsme o štíty nedaleko anomální hnědé trpasličí hvězdy v soustavě Vaku. V důsledku toho smrtelné dávky ozáření brzy způsobí smrt posádky, třebaže toho opice, které na nás zaútočily, nebyly schopny dosáhnout samy.“
   Odmlčel se a v duchu před sebou opět uviděl oranžové džungle Kilrahu. Bylo by příjemné vydat se ještě na jeden poslední lov, ale bohyně války si žádala něco jiného. „I ve smrti máme poslední příležitost sevřít nepřítele v drápech. Náš poslední zbylý protivník podle všeho není schopen manévrování. Nařídil jsem tedy nastavit střetný kurs. Zničíme svou loď, jakmile se octne v blízkosti lidského křižníku, takže nepůjdeme do zásvětí bez náležitého doprovodu mrtvých a poražených nepřátel. Zbraňová stanoviště budou pokračovat v palbě, dokud budou moci, až do samého konce. Zemřeme pro slávu Říše k poctě hrdinovi, jehož jméno naše plavidlo nese. Vzpomeňte si na slova Desátého kodexu: I ve smrti lze dosáhnout vítězství!
   Naznačil spojovému důstojníkovi, že skončil. „Nechte toto prohlášení vysílat na všech palubních spojovacích kanálech,“ rozkázal. „A vyšlete je s příslušnými přiloženými kódy hypervysílačkou, aby guvernér Ragark věděl, že Karga vykonal svou poslední službu Říši.“
   „Ano, můj pane.“
   Largka se hloubavě zahleděl na svůj taktický monitor, spokojen s vědomím, že jeho smrt a smrt těchto statečných bojovníků nebude marná.
   
   
   Můstek TCS Juneau
   nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   14:00 standardního konfederačního času (CST)
   
   „Zatraceně, ten parchant mění kurs a spouští řídicí motory!“
   Těreškovová si vyvolala na displeji taktický zákres a rychle si potvrdila Lindströmovo hlášení. Kilrathská letounová superloď skutečně měnila kurs… a projekce nového kursu nasvědčovala srážce s Juneau.
   „Asi nepředpokládáte, že se k nám Kočičáci letí přitulit, abychom je mohli přikrýt štítem, že?“ ozval se kdosi za ní. „Třeba mají poškozené komunikašní systémy a nemohou nabídku ke kapitulaci přijmout.“
   Jakoby v odpověď vyšlehly výboje z příďové střelecké věže letounovky. „Jestli tohle je kapitulace, pak jsem Kočičák pacifista,“ utrousil Lindström. Štíty křižníku palbu odrážely, ale Těreškovová viděla, že rezervy štítů slábnou.
   „Co ty řídicí motory?“ otázala se. „Postupují nějak jejich opravy?“
   „Ne, skippere,“ sdělil jí Lindström. „Graham říká, že polovina úseku je spečená dohromady. Tomuhle neuhneme.“
   „Odhadovaná doba do střetu?“
   „Pět minut, kapitáne,“ oznámil kormidelník řízně, jako by doma komentoval počasí.
   „Nemůžeme je zničit… nemůžeme jim uhnout z cesty.“ Těreškovová se podívala Lindströmovi do očí. „Už jste někdy viděl nějakou statistiku, jakou šanci na přežití má křižník taranovaný letounovou superlodí?“
   Pokrčil rameny. „Na žádnou si nepamatuji,“ řekl s černým humorem a kyselým úsměvem. „A pochybuji, že by mělo nějaký význam přežít srážku. Pokud si ten Kočičák odnaproti uvědomuje, že to jeho parta beztak koupí od radiace toho divného hnědého trpaslíka, bude mít asi sklon zapnout autodestrukční systémy. Tak nás dostane, i když se nesrazíme. Nejspíš tím vyřídí i veškeré záchranné moduly, které vypustíme.“
   „Možnosti?“ Těreškovová věděla, jaké jsou, ale musela si je nechat zrekapitulovat od Lindströma. Když byla v sázce bezpečnost její posádky, nesměla žádnout přehlédnout.
   „Zůstat sedět tady a usmažit se,“ řekl. „Anebo se modlit za zázračné oživení zbraní nebo štítů… a usmažit se, když k němu nedojde.“ Odmlčel se. „Anebo necháme zatroubit Opustit loď. Záchranné moduly radiaci na chvilku odstíní, a když hned vypustíme kosmoplány, měly by pobrat většinu posádky a dopravit ji do bezpečné vzdálenosti, než dávky dosáhnou kritických hodnot. Budou ztráty. Spousta. A dlouhodobé přežití je další věc.“
   „V soustavě je obyvatelný měsíc. Lepší než nic.“
   „A také tlupa Kilrathů. Stíhačky odříznuté od hangárové paluby a ta eskortní loď, která ustoupila. Stále mohou představovat hrozbu.“
   „Představují možný problém.“ Píchla prstem do taktického displeje. „Tohle je hrozba.“ Vzdychla. „Vyhlaste opuštění lodi, pane Lindströme. A stáhněte do palubních počítačů všech kosmoplánů navigační údaje o tom měsíci. Pokud možno rychle – ten Kočičák nám nebude přizpůsobovat svůj rozvrh, abychom to stihli.“
   „Rozkaz, skippere,“ opáčil Lindström. „Žádám o povolení převzít během evakuace můstek.“
   „Zamítá se,“ odpověděla ostře. „Uhánějte ke svému modulu. Kapitán má jít ke dnu s lodí. Já na tu starou holku budu dávat pozor, než se posádka dostane pryč.“
   Odvrátila se od Lindströma a znovu se zahleděla do monitoru, aby neviděl pohnutí v jejích očích.
   Dvě tečky na obrazovce, představující lidský křižník a kilrathskou letounovou loď, se pomalu a těžkopádně začaly přibližovat k sobě a kapitán Těreškovová nemohla udělat nic, aby tomu zabránila.
   
   
   Vlajkový můstek KIS Karga
   Nedaleko Vaku VII, soustava Vaku
   14:13 standardního konfederačního času (CST)
   
   „Záchranné moduly. Opice utíkají v záchranných modulech.“ Largka slyšel hněv v Khirgově hlasu a podivil se slepé nenávisti zpravodajského důstojníka. Proč tolik Kilrathů – zejména Thrakhathových následovníků – chová k lidem takové nepřátelství? Jsou to odvážní bojovníci, neústupní v boji, i když jsou v nevýhodě. Cožpak si sám hrdina Karga nevysloužil slávu tím, že prokázal čest statečnému, byť ne tak dobrému bojovníkovi, který ho vyzval v bitvě k souboji? Kdyby Říše lidem přiznala vyšší statut než statut kořisti, možná by se válka netáhla tak dlouho.
   „Tak ať,“ prohlásil Largka klidně. „Mohou shořet pomalu v záření hnědého trpaslíka, nebo rychle při explozi Kargy. I kdyby unikli, zůstanou trčet na tom obyvatelném měsíci a tam jsou stále někteří naši válečníci. Bez ohledu na cokoliv jsme dosáhli svého cíle.“
   „Za vysokou cenu, admirále,“ poznamenal Khirgh.
   „Byl byste se raději evakuoval s kádrem?“ To byl posměšek. Nyní už se Largka nemusel bát žádných politických represí, už nemusel předstírat, že podporuje císaře nebo Thrakhatha nebo jejich patolízaly.
   „Znám svou povinnost,“ zavrčel Khirgh. „Ale nemůžete popřít, že nás tenhle výkon vyšel draho.“
   „Kdyby váš vzácný princ naplánoval něco hodnotnějšího než pouhý nálet za to, co nám lidé z Landreichu provedli v bitvě o Zemi, kdyby nám dal rozumné cíle a prostředky na to, abychom jich dosáhli, místo aby nás vyslal s otupenými tesáky, mohl mít tenhle ‚výkon‘ lepší výsledek. Jenže Thrakhath zahodil tuhle eskadru stejně jako zahodil mnoho jiných válečníků a lodí kvůli ničemu, jen pro svou marnivost. Jednoho dne možná takhle zahodí celé císařství. A syn mé sestry možná bude ještě naživu, aby vznesl nárok na trůn jakožto poslední žijící člen větve císařského hrai hodné na něj usednout.“
   „Zrada!“ Khirgh se vrhl na Largku s vysunutými drápy. „Princ se ve vašich zrádcovských ambicích nemýlil!“
   Largka vstal z velitelského křesla a vytasil svou obřadní dýku. Mávl jí proti rozběhnutému Khirghovi a z proříznutého hrdla zpravodajského důstojníka se vyřinula krev. Thrakhathův agent neúčinně zaškrábal drápy po Largkově hrudi a sesunul se na podlahu. Admirál si mrtvého dlouho prohlížel, ale neměl z toho zabití žádné potěšení.
   „Lorde admirále,“ ozval se jeden příslušník posádky můstku hlasem poněkud nejistým poté, co byl svědkem násilné srážky obou důstojníků. „Lorde admirále, štíty křižníku selhávají!“
   Largka se obrátil k monitoru. Technici obnovili funkci minimálního počtu senzorů a ty nyní zaznamenávaly prudké kolísání výkonu obranné rozvodné sítě křižníku. Přes příď lidské lodě přeběhla rychlá série energetických výbojů z příďových baterií Kargy a vzápětí údaje senzorů ukázaly, že štíty jsou úplně vyřazené.
   Příští dávka se zaryla do konfederační lodě jako drápy do měkkého masa. Na hlavní obrazovce admirál viděl postupující sérií výbuchů, jak všechny systémy naráz podlehly přetížení a křižník se rozpadl.
   Nuže… nedojde k žádné srážce, nebylo třeba dalšího odpočítávání autodestrukčního systému, aby zničili lidskou loď. Soupeř Kargy je už mrtvý.
   Odpočítávání bude přesto pokračovat. Jeho loď i posádka už jsou také vlastně mrtví zapříčiněním radiace pronikající trupem po selhání štítů. Bude lépe nenechat Kargu těm, kdo by tu mohli najít jeho vrak, zmocnit se ho jako kořisti a zneuctít ho.
   Jednou nohou odvalil Khirghovo tělo od velitelského křesla a znovu se posadil. „Zbývající doba do autodestrukce?“ otázal se.
   „Dvě minuty, lorde admirále.“ Hlas zněl klidně a odhodlaně. Alespoň jeden důstojník je připraven přijmout smrt válečníka.
   Largkovi ubíhal čas pomalu, zatímco meditoval nad známými slovy Pátého kodexu. Hojné cti se dostane válečníkovi, který koná svou povinnost, neboť svými skutky získá svému klanu slávu. Hojné cti se dostane válečníkovi, který padne v boji, neboť jeho jméno zůstane v paměti na věky. Hojné cti se dostane válečníkovi, který srazí svého protivníka, neboť svému lidu vybojuje vítězství…
   „Osm sekund…“ ozval se kdosi. Largka zaslechl, jak další člen posádky odříkává kodexy, a vzedmula se v něm hrdost. Všichni vykonali svou povinnost…
   O chvíli později si uvědomil, že odpočet překročil nulu, ale nic se nestalo. „Hlášení,“ štěkl.
   „Počítač vysadil, lorde admirále,“ oznámil důstojník strojovny. „Autodestrukční sekvenci nelze dokončit. Pochybuji dokonce, že se nám ji podaří spustit ručně. Vnitřní systémy utrpěly příliš velké škody.“
   „Vraxar!“ zaklel Largka. Má mu snad být upřeno zahynout spolu s Kargou ve slavném posledním okamžiku? Bude snad velet posádce mrtvých a umírajících jako Bludný dobyvatel z kilrathské legendy?
   Ne… to by bylo příliš.
   „Spojovací! Můžete mě napojit na palubní rozhlas? Nebo mám poselství posádce řvát po chodbách?“
   „Palubní kanál, lorde admirále.“
   Larga si olízl oschlé pysky a sebral veškerou vůli k řeči. „Tady je admirál dai Nokhtak. Náš autodestrukční systém selhal. Loď dosáhla slavného vítězství nad lidmi, ale podle všech odhadů jsme už dostali smrtelnou dávku záření. Nemůžeme provést opravy bez podpory základny nebo opravárenských lodí; zemřeme dřív, než bychom něco dokázali vlastními silami.“
   Odmlčel se.
   „Všichni členové posádky, kteří si přejí využít záchranných modulů, mají příležitost tak učinit. Mimo loď jsou možná stále naživu někteří z našich druhů a mohou snad být schopni poskytnout pomoc. Já sám volím jedinou čestnou možnost, Zu’kara. Každý, kdo se rozhodne udělat totéž, přinese čest svému hrai, neboť najde neposkvrněnou smrt v okamžiku vítězství. Zařiďte se podle toho, co vám diktuje svědomí. To je vše.“
   Largka vnímal rozjitřené emoce na vlajkovém můstku. Zu’kara – rituální sebevražda – byla nejzazším výrazem válečnického vyznání. Kilrathský válečník si bral život v případě, když jemu nebo jeho klanu hrozila ztráta cti, anebo v beznadějné situaci, kdy neměl vyhlídky ani na přežití, ani válečnickou smrt v boji. Nebylo to rozhodnutí, ke kterému by se docházelo snadno.
   Admirál si nevšímal vln nejistoty, jež se šířily po můstku kolem něho. Zvedl nůž, kterým zabil Khirgha, poklekl vedle velitelského křesla a položil si jeho hrot přímo na srdce.
   Hojné cti se dostane válečníkovi, který je poctivý ke svému hrai, ke svým druhům, ke svému lidu i sám k sobě, neboť jedině poctivý bojovník po smrti pozná bohy.
   Jeho poslední myšlenka patřila bojovníkům pod jeho velením. Všem jim popřál příležitost ke slavné smrti.
   Potom si zarazil dýku do těla a ucítil, jak krev volně tryská ven.
   
   
   Kosmoplán Juneau Delta
   Vaku VIIa, soustava Vaku
   17:47 standardního konfederačního času (CST)
   
   Přetížený kosmoplán při sestupu neklidnou atmosférou k povrchu planety poskakoval a třásl se. Donald Graham svíral řídicí páku a snažil se kosmoplán ztrácející rychlost udržet v kursu. Až příliš si byl vědom drahocenného nákladu, a zatímco si prohlížel planetu pod sebou, svářil se v něm smutek s úlevou. Zkáze Juneau unikly tři kosmoplány a ty cestou posbíraly tolik záchranných modulů, že byly přecpané trosečníky k prasknutí. Mnoho dalších však zahynulo, včetně komandéra Lindströma a celého osazenstva kosmoplánu Alfa, zasaženého posledními explozemi Juneau při snaze zachránit hlouček záchranných modulů, které se nestihly od lodě dostatečně vzdálit.
   Tři kosmoplány nacpané až po okraj… celkem asi stovka mužů a žen z třistašedesátičlenné posádky křižníku. Pomyšlení na ztrátu dvou třetin druhů z lodě bylo tíživé.
   Ale v dané chvíli si Graham nemohl dovolit podléhat emocím. Byl nejvyšším přeživším důstojníkem Juneau a nesl za trosečníky odpovědnost. Jeho hlavním úkolem v této chvíli bylo najít bezpečné místo k přistání a modlit se, aby podmínky na povrchu téhle mizerné planety nebyly příliš drsné. V navigačních souborech byla vedená jako „částečně obyvatelná“, ale údaje senzorů nevyhlížely příliš slibně.
   Několik stupňů mimo jeho kurs senzory zaznamenávaly soustředění kovu a několik sporadických energetických zdrojů. To budou kilrathští trosečníci, kteří přistáli předtím, z poškozené eskortní lodě a ze stíhaček a záchranných člunů, kterým se podařilo dostat z letounové lodě. Prvním jeho popudem bylo dostat se od Kočičáků co nejdál.
   Potom to Graham zvážil znovu, sklonil řídicí páku doleva a zatočil přímo ke známkám života na senzorech.
   Netušil, jak Kočičáci dopadli. Mohou být dost silní na to, aby pro lidské trosečníky představovali skutečnou hrozbu, a v tom případě by letmý přelet, než si Kočičáci uvědomí, že v oblasti jsou i lidé, mohl být jedinou šancí na odhad míry nebezpečí, jakou Graham bude mít. A pokud budou v horším stavu než trosečníci z Juneau, existuje naopak šance, že je lidé přemohou a využijí jejich zásoby a zařízení. Kosmoplány sice nesly spoustu lidí, ale jen málo čehokoliv jiného. Potřebují získat potravu, vodu, úkryt… vlastně všechno.
   Kosmoplán slétl pod vrstvu oblačnosti a Graham dole zahlédl vrak kočičácké eskortní lodě. Nepochybně dopadla dost tvrdě. Nablízku stála na relativně hladkém kusu země hrstka kosmoplánů a řada stíhaček. Po otevřeném prostranství pobíhaly postavy a některé z nich se zastavovaly, aby ukazovaly k obloze nebo vzdorně zdvíhaly tlapy.
   Graham s pohledem upřeným na stíhačky ztěžka polkl. Jestli vzlétnou…
   Sáhl po ovladači, kterým se zapínalo podvěšené pouzdro s výzbrojí. Kilrathové nikdy nebyli nakloněni kapitulaci, ani když stáli proti drtivé přesile. Ale ta nesourodá skupina na zemi vypadala zmateně a neschopná boje. mohl by je donutit vzdát se?
   Nebo je přesvědčit, že musí s lidskými trosečníky spolupracovat, jestli se má kdokoliv z nich ještě vrátit domů, než je pomalu zabije záření hnědého trpaslíka prodírající se skrz mraky.

William R. Forstchen & Andrew Keith: Pod cizí vlakou (False Color)
překlad: Jiří Engliš
obálka: Jan Patrik Krásný
KJV - Poutník, 2005
456 stran, 265 Kč, brožované
ISBN 80-85892-81-2

 

William R. Forstchen & Andrew Keith


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!













Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...