Úryvek z rozhovoru s Jenny-Mai Nuyen, publikovaných v brožuře Ein Werkstattsbericht, cbt, 2009

O co se přesně jedná v sáze Lovci bouří?

JMN: Stručně řečeno je to takhle: Osud mocných čarodějů spočívá v rukou Hel, statečné lovkyně bouří, která se musí správně rozhodnout, ale za vysokou cenu...

A trochu podrobněji?

JMN: Východiskem je dystopie, temná vize. Kdysi dávno vládli všem národům Země i smrtelníkům čtyři druidové ze Staré říše. Pak přišli lidé na způsob, jak získávat z mohutných bouří lirium, esenci magie. Od té doby vykořisťují Zemi lovci bouří. Putující hory, žravé pouště i zpívající řeky mizí. Bez magie, která vyvěrá z nejhlubšího jádra Země, totiž neexistuje život.

To připomíná naší situaci s ropou, zemním plynem nebo zlatem. Co si myslíte o tom, jak lidstvo zachází s přírodními zdroji?

JMN: Vždycky si vzpomenu na našeho učitele biologie, který nám už v šesté třídě říkával: „Vaše generace se časem dostane do velkých potíží. Už jen proto, že zásoby ropy nejsou nevyčerpatelné.“ Tehdy jsem o tom poprvé začala uvažovat. Všechno bylo z umělé hmoty, celý ten velký rozmach po druhé světové válce souvisí s ropou. A že by to mělo zanedlouho skončit? Tehdy mě to hrozně vyděsilo.

Ale na druhou stranu jsem se v té době právě snažila dospět. Psala jsem své první příběhy a o životné prostředí jsem se příliš nezajímala. Sice se o tom mluvilo, ale ne převážně. Zato dnes je i u mladých lidí patrné pesimističtější rozpoložení, jako by si říkali: „Bezstarostné časy končí.“ Snažím se to zachytit ve své nové trilogii. Jedná se v ní o suroviny, o vyčerpané zdroje. Lidé jsou závislí na energii, kterou násilně získávají ze Země. Tento pramen však postupně vysychá, množství liria je omezené. Samozřejmě každého hned napadne, že je to jako s ropou, ale jde tu o víc: Příroda je vykořisťovaná, země plundrovaná, svět zraňovaný.

Proč jste z tohoto důležitého tématu současnosti udělala téma fantasy románu?

JMN: Mám ráda, když fantasy zrcadlí aktuální témata nebo každodenní problémy. Z toho vznikají ty nejlepší příběhy. Někdy jsou zjednodušené nebo přehnané, ale je úžasné, když se autorovi podaří vystihnout jádro problému. Doufám, že v trilogii Lovci bouří se mi to podařilo. Nejde jen o vykořisťování Země, ale také o moc a útlak, o vykořisťování všeobecně a o otrokářství. Pro mě je důležitý vzorec, podle kterého se takoví zločinci chovají. Vládci argumentují takto: Nejste jako my, jste hloupější, a tak si můžeme dělat, co chceme. Takhle se lidé chovají ke zvířatům. A slabší k silnějším. Nemyslím si, že by se to někdy mohlo změnit, i když o tom píšu. Vlastně tím, že píšu, přenáším odpovědnost na jiné. Psaní ovšem někdy funguje jako autoterapie. Na povrch při něm vyplují věci, které mě tíží. A já psaním trávím spoustu času. Je to pro mě zároveň útek a snaha zachytit skutečnost. V podstatě stejně nakonec vnímáme Zemi coby mateřskou a pozitivní. Ale co by dělala, kdyby měla vědomí – nepomstila by se nám nakonec?