Na cony (přestože ne na všechny), jezdím přibližně dva roky a za tu dobu se stalo jakýmsi pravidlem, že z každého napíši alespoň pár vět.

Eroticon, tedy akce zaměřená na erotiku ve sci-fi a fantasy se letos konal v sobotu 29. 4. v KD Kocour v Praze na Proseku.

Opět jsem se tam nevydala sama. Navštívit tuhle akci byl už někdy v únoru nápad Haniny Veselé – dobré to duše na cesty po krásách našeho hlavního města (později se k nám přidala i Hančina sestřenice).

Vzrušení, se kterým jsme na akci jely brzy opadlo, jakmile jsme zjistily, že cesta, respektive hledání zatoulaného kocoura, bude trvat déle, než celý con.

Možná to byla naše chyba, nebo za to mohla ta černá kočka, která nám přeběhla přes cestu, ale faktem je, že mapka, kterou jsme měly k dispozici měla hodnotu takřka nulovou. Také jsme pojaly podezření, že pořadatelé akce záměrně naočkovali zdejší obyvatelstvo. Obzvláště, nejspíš dosti slušně podplacení důchodci zapírali, kdeže to tam ten Kulturní Dům vlastně je a my přes hodinu bezcílně bloudily.

Naše bloudění ukončila nenápadná kočička na dveřích nízké, nehezké budovy.

Na akci byla sleva na vstupném, pokud člověk přišel v erotickém kostýmu.

No, u mě by to nehrozilo, i kdybych tam přiběhla nahá, ale Hanina vypadala přitažlivě, takže jsem myslela, že nárok uplatní.

Jenomže dlouhé bloudění a mrznutí (kdo by to řekl, že je skoro v květnu zima) se na nás podepsalo natolik, že naše nálada měla teplotu okolního vzduchu.

Navíc neprošel její návrh na to, abychom vstup dostaly zdarma z důvodu shody hodně špatných náhod, které nás k cíli nedokázaly dovést včas. Mladík u trezorku vypadal ještě naštvaněji než my, takže jsme se rozhodly pro taktiku „nekrmit a nedráždit,“ zaplatily stovku a vydaly se za zábavou.

Nebo za něčím teplým do bříška?

Vlastně ano. Připadalo mi, že návštěvnost sálu, ve kterém se program odehrával byla menší, než návštěvnost tamního bufetu.

Grog za dvacku, medovinka za čtvrtinu stovky, z nedostatku malých sklenic džusík, či minerálka, podávané výhradně v půllitru (což se mi líbilo, jsem džusofil), nebo dva toastíky, to je jen výčet dobrot zde prodávaných.

Konec konců, aby ne. V celé budově byla zima, jak za polárním kruhem (asi proto se tak prodávaly alko nápoje) a některé spoře oděné účastnice se záhy začaly zahalovat. Potkaly jsme i pár spoře oděných účastníků v bederních rouškách, nebo jinak zakrývajících pouze to nejnutnější, kteří spolu se spoře oděnými účastnicemi tvořili v bufetu a na chodbě různá fotogenická seskupení.

Také mě napadlo, jestli nebyla akce pořádaná spíše pro obyvatele domu naproti, jelikož právě z něj byl dokonalý výhled na toalety.

Dobroty nabízené ve velkém sále měly docela jinou příchuť.

Stihly jsme kousek Roggyho přednášky o milování našich předků, kde se zmiňoval mimo jiné o nejstarším řemesle na světě, o tom, jak důležité bylo pro udržování kázně v armádě na kdejakém tažení (s čímž souhlasím, protože kázeň a pořádek musí být). Takže když se někde objevily opravdu početné hordy, musel nepřítel hodně zaostřit, aby zjistil, že třetinka z nich se pro armádu původně vůbec nenarodila.

Také výčet z dobových pramenů a trestech kdejaké děvečky, když do toho „omylem“ spadla, vyzněl sice vtipně, ale ve skutečnosti to asi žádná legrace nebyla. Když uvážíte, že tehdejší mocenští představitelé byli otci velkého počtu z nich, pak bylo utrpení mnohých, jak se dnes říká, svobodných matek, ještě větší.

Už nevím, o kolika nevěstincích v Kutné Hoře byla řeč, ale faktem je, že odtamtud pochází polovina mojí rodiny. Budu muset navštívit tetu, jejíž muž krátce před smrtí část rodokmenu dokončil a zjistit, kdože moji předkové vlastně byli. Prý řemeslníci, říkala mi nedávno. No jo, ale jaké řemeslo provozovali, to už se nezmínila.

Protože to v sále foukalo, jako na větrné hůrce, odebraly jsme se zase do baru. I když musím přiznat, že tak katastrofální to zase nebylo, jelikož právě tenhle con byl snad jediný, na kterém jsem si v důsledku nedýchatelnosti atmosféry nepřipadala, jako na jiné planetě (i když to nikdy není na škodu). Jsem hrozná, pořád si stěžuji.

Do sálu jsme se vydaly až na vyhlašování výsledků literární soutěže, kde Hanina opět zabodovala, když získala krásné druhé místo v Dryáku Marti Sodergren a později i vyjádření ke své povídce. Asi také začnu psát erotická literární dílka, i když v mém podání z toho vyleze nejspíš pěkná konina.

Petra „Alraune“ Neomilnerová měla přednášku o čarodějnicích, jako erotickém symbolu, i když za čarodějky byly považovány většinou ženy starší, ošklivé, nemocné, či jinak se lišící, nebo lidé chromí, či mentálně postižení, byli trestáni za své odlišnosti.

Když už, tak pro mě čaroděje, prosím. Děkuji.

Vzhledem k tomu, že pánové té doby byli pěkně mazaní a hlavně u moci, odnášely to většinou opět ženy. Jakoby chudák mladé dívče mohlo za to, že dobře vypadá, nedej bože něco ví. V tomhle ohledu se dost divím, že lidstvo přežilo středověk, i když je pravda, že nějakých pět set milionů obyvatel Země nebylo mnoho.

Vlastně ono to tak nebylo ani o mládí a kráse, jako spíš o toleranci sousedů. Jakmile se tehdy někdo rozhodl, že má za sousedku čarodějku, tak tomu tak prostě bylo a tečka (je tomu tak i dodnes, zrovna jsem jednu viděla na zahradě, ale neudám jí). Přitom šlo o pouhé nepochopení toho, či onoho, což se bohužel vysvětlovalo dosti těžce. Doplácely na to i malé děti, tříletá děvčátka a malí chlapci.

I v dnešní době máme tendenci přiřazovat věcem, kterým nerozumíme různé magické přívlastky. Jenomže dnes mě nedovlečou na náměstí a veřejně neupálí (doufám).

Ale nejen lidé byli souzeni za podivné zločiny. Vězněna a zabíjena byla také zvířata (kozy, kočky) a zajímavé bylo, s jakou precizností (ne vždy a ne všude) se vedly záznamy.

Hodně to zlehčuji, to si uvědomuji. Určitě by neškodilo tuhle přednášku opakovat častěji, jelikož nikdy nevíte, kdo vás přestane mít rád.

Odpoledne pršelo, jenomže jsme se musely vydat k domovům.

Ostatní přednášky jsme už nestihly, ale tedy alespoň já doufám, že se s nimi ještě někde setkám.

Děkuji za další zajímavý zážitek, jenž mi byl mimochodem předpovězen i ve snu. Čirou náhodou jsem se toho dne podívala do snáře.

A vida, ono to má něco do sebe.