Než jsem se vypravila na tuto vytouženou akci, musela jsem přetrpět den ve škole, a to s plnou polní. Mučili nás na diplomkovém workshopu a při následující zkoušce jsem musela psát na zemi, protože nás bylo moc. Do toho jsem s sebou všude musela tahat batoh. Není divu, že jsem si opravdu oddychla, když jsem v Ostravě nastoupila do EC směr Praha. Dokonce se nekonalo ani zpoždění a kolem 20 hodiny už mě tramvajka vezla k Bertramce.

S Beneficiem se nám povedla krásná synchronicita - potkali jsme se nikoliv u Kolína, ale u registrace. Vzhledem ke zchátralosti našich schránek, zapříčiněnou v obou případech zkouškovým obdobím, a skutečností, že nám Františku Vrbenskou nepustili z práce, aby mohla přednášet, jsme zakotvili v Drakově a Mirwenině čajovně. Drakova blízkost bývá vždycky zárukou dobré zábavy a sortiment Mirweniných pochoutek je velice vhodný k různým šíleným pokusům.

Tentokrát jsme ochutnávali sushi, čímž jsme bavili přítomné sushi požírače v čele s Ozzym. Tak jo, konečně můžu říct, že jsem jedla sushi. Děkuji, jako zážitek na celý život to stačilo.

Přidal se k nám pan Č., který s sebou přinesl svoje nabarvené pindíky z Warhammeru. Byli roztomilí, modří a mrňaví. A panu Č. se nelíbilo, že jim říkáme pindíci.

Na irských tancích v tělocvičně jsme zahlédli hupsat Entonyho a Mivku. Hupsali statečně a ladně. A to jsme se pak dozvěděli, že Mivka tančila navzdory kamínku v punčoše, který jí udělal ošklivý puchýř.

Časem vytáhl Beneficus šlágr letošního Tolkienconu. Energetický nápoj Life is Drive. Vyznačoval se tím, že se velice agilně prožíral ven z plechovky, voněl jako zubní pasta perlička, chutnal taky tak a když ho člověk spolknul, otřáslo to s ním. Měli jsme jen jeden, ale v kombinaci s heřmánkovým čajem a předešlým sushi na nás měl zázračně halucinační účinky. Bavili jsme se různě, převážně jsme zlobili pana Č.

Později jsme psali divné SMS všem fanům, na které jsme měli číslo a jejichž přítomnost nám chyběla. Takže raději jezděte, kam jen to půjde, protože naše SMS vyvolávají šílenství.

Nejraději bych napsala, že ráno bylo smrtící, ale to už bych se opakovala asi posté. Chtělo by to vymyslet něco obdobného. Rychle se proklouzat sněhem venku k obchodu, nasnídat a stihnout Xaintovu výtečnou přednášku o pivu a jeho vaření. Sice už jsem ji slyšela, ale je v ní tolik informací, že si to člověk musí několikrát zopáknout, zvlášť takový skleroťák jako já. Kromě toho jsem se také chtěla Xantovi vlichotit do přízně, aby mi poskytl rozhovor pro Sarden.

Neodpustila jsem si Nenymirovu přednášku o Hanebných panchartech a Společenstvu prstenu. Bylo to velice zajímavé a vůbec sám Nenymir stojí za pozornost.

Hned potom mě čekalo Ligeino zhodnocení výsledků průzkumu fanů fenoménu Pán prstenů, jehož jsem se účastnila jako respondent.

S Tar-arou jsme narazily na nejmenovaného kapitána Hvězdné flotily, kterého vyslali do naší doby, ale vydali mu úplně špatnou měnu. Navíc nemohl najít komunikátor, a tak bloudil hladový po Tolkienconu. Nakrmily jsme ho tudíž tousty a on pak našel i komunikátor. Na jeho tísňové volání však nikdo neodpovídal. Asi bude muset zůstat v naší době, ale nezdálo se, že mu to bude činit problémy.

Bohužel, nejen cony živ jest člověk a tak jsem potom musela sfouknout nějaké to učení, ale hned po něm jsem se odměnila tím, že jsem se přidala ke sborovému zpěvu s kytarami na chodbě. To je nejkrásnější tradice Tolkienconu, která se jinde moc nevidí a radostně se jí účastním, kdykoliv můžu.

Později dorazil Beneficus se zásobami „LSD“ a byli jsme vylákáni na divadlo, čehož jsme nelitovali.

Drak jako nervní režisér filmu, který se snaží těžit z popularity PP byl nezapomenutelný, stejně jako Frodo a Medděd. Ale bylo by nespravedlivé jmenovat jen tuto trojici. Všichni herci byli báječní, působili velice autenticky a k výbornému dojmu přispíval i fakt, že si pan režisér povolával i kompars z hlediště. Kdyby nebylo zřejmé, že to není domluvené, nevěřila bych tomu, protože oficiální „herci“ i „kompars“ hráli naprosto uvolněně a virtuózně své role. Bylo to vtipné a zároveň to působilo jako realistická levná filmová produkce. Prostě lahůdka.

Drak taky v čajovně prodával Vajgly. Co to je, to je tajné, to vědí jen zasvěcení. Anebo prokletí. Napřed je všem nabízel, a pak se to rozkřiklo a fanové už si o ně říkali sami. Takže pak zněly objednávky jako: „Jedno sushi a Vajgly.“ A Drak se radoval převelice a volal na Mirwen: „Vajgly už se prodávají samy!“

Zbytek noci jsme strávili s 6 plechovkami „LSD“, energy čajem, co chutnal hůř než heřmánkový a panem Č., kterého jsme zase zlobili. Mně řekl, že místo, abych byla hodná holčička, jsem zlobivej chlap, ale já jsem to svedla na Mortův dlouholetý vliv. Než jsem Morta poznala, byla jsem hodná holčička, ale teď si z něho beru příklad.

Když nás Drak vypráskal z čajovny bičem, poseděli jsme ještě v hloučku u kytary a Beneficus otravoval vzduch svým chlebem s divnou brusinkovo-alkoholickou paštikou. Pak mě mučil hudbou z mp3.

Když mě Morfeus zavolal, bylo už nad ránem a já se sotva doplazila do spacáku.

A ano, ráno bylo smrtící. Když jsem balila, našla jsem v batohu úplně cizí láhev s vodou. A cesta domů byla osamělá.

Lituji jen toho, že jsem letos prošvihla pásmo Falešného společenstva. Sklízeli takový aplaus a ve třídě po nich byl tak vydýchaný kyslík, že je zřejmé, že šlo o výjimečné představení. Příští rok si je nesmím nechat ujít. A víte co? Vy byste taky měli být při tom.

Fotografie použité z internetového fotoalba uživatele mamilenke. O své zážitky z akce se můžete podělit ve skupině na Facebooku.