29.9.2022 | Svátek má Michal






REPORTÁŽ: Tam a zase z Nitry

28.6.2007

Parcon 2007 Nitra - hernaTOPlistTam to bylo docela dobrý. I když to trvalo přes pět hodin. Jel jsem autobusem Student Agency. Shlédl jsem konečně film Štěstí. K tomu se mi na zbytku mého obzoru promítal panoramatický pohled okny z výšky nízko letícího letadla. A skutečně, na Českomoravské vysočině byla místa, kde jsem viděl mraky pod sebou! Krásné vřetenovité mraky, které se nezadržitelně sunuly autobusu vstříc, zatímco ve vyším levelu setrvávala mračná hradiska. Výborný let krajinou mraků to byl, který měl jen několik drobných závad:

Avizovaná klasika na kanálu 5 se nekonala.
Čaj byl skutečně sladký a citronovaný, avšak čaj v něm nebyl. A vyšplíchl mi na kalhoty.

Parcon 2007 Nitra - fantasy šouNa začátku Bratislavy nás předjela kolona motorkářů, kteří na svých kožených kacabajkách hrdě nesli českou vlajku a rudý nápis Spag figots. (Překládané, ani podobné slovo nebylo v databázi nalezeno!). Bratislavu jsme oblétali z jihu a docela mi přilo kurióz, že zdejší střední polookruh vede po dvou mostech přes mohutný a rychle plynoucí veletok Dunaj - na Petralku a zase zpátky. Na Petralce jsem uviděl nečekané vývraty olší. Byla tady bouřka hrozná. Natěstí v sobotu ráno, kdy jsem jel, už byl klid. A to i v Nitře, její blízkost už zdaleka prozrazoval vršek Zoboru. Město pod kopcem, to mne jako Liberečáka, vždy zaujme.

Tam jsem byl v 12:40. Ale TAM, do Agroinštitútu, jsem dorazil až ve 13:30 - protože jsem zabloudil v parku! Chtěl jsem to vzít nejdřív vpravo podle toku řeky Nitry a pak zabočit vlevo, ale zabočoval jsem a zabočoval - až jsem byl zase skoro u mostu... Aspoň jsem si prohlédl studentský areál a mohl přečíst na asfaltu cestiček namalovaná jména (krstná pouze) študáků, kteří letos absolvují Slovenskou požnohospodárskou univerzitu a nebo možná i univerzitu Konštantína Filozofa...

Parcon 2007 Nitra - ohňová šouDorazil jsem tedy dosti zplaven, protože vše své jsem si nesl v batůžku na zádech, ani jogurtová zmrzka nepomohla. Proto jsem tuze ocenil, když mě pořadatelé hned u vstupu zahrnuli třemi půllitrovkami minerální vody Bohatier. A tu došlo k prvnímu nikoli snad konfliktu, ale nedorozumění civilizací. Vzal jsem dvě červené vody a jednu modrou. Ale Bohatier je - oproti tomu, čemu jsem přivykl v českém Makru - označen červeně nesýtený a modře sýtený. Chtěl jsem z bublinkama a měl jsem hlavně bez bublin.

Na záchodě jsem se převlékl do chytře přivezeného záložního prádla a nepolitých kraťasů, jenže bylo tam takové vedro, že jsem se skoro hned zase propotil. Šel jsem se dále potit do salóniku S3, kde jsem shlédl konec prednášky Františky Vrbenské o slovanských ženách. Skončilo se a šel jsem si sednout do báru. Ukořistil jsem tam jednu ze tří zbývajících baget a půllitr piva Zlatého bažanta - není to tak špatný. Sedli jsme si s Františkou a s Ankou Šochovou z Aše a s pár lidma a kecali. A pak jsem zašel podívat se, jak Ondřej Neff zase bájí o své měsíční Arkádii. Kongresová sála byla naštěstí klimatizovaná (ale prý až od poledne), stejně jako Zelený salónik, kde Tomáš Němec a Martin Šust představovali svůj tajný projekt. (Protože je tajný, nic nevyzradím. Ale půjde o knížku, antologii, samo, bude moc hezká, aji s vobrázkama a s medailonkama autorův, na každé stránce skvostný grafický prvek - zkrátka, máte si ji koupit!) Skončili už za půlhoďku, takže jsme si mohli s Františkou sednout nad naši večerní přednášku v příjemném chládku. Další půlhoďka uplynula, načež jsme vyrazili do foayer, dokončit dílo. (Neutíkali jsme tedy před další přednáškou Neffína Rok kontaktu naživo, jak si snad mohl myslet, když jsme se srazili ve dveřích :)

Parcon 2007 Nitra - Ondrej Herec a jeho bestiáriumTotiž - já si na Parcon připravoval přednášku o mase a duši a Františka zase o lidožroutství. A tak nějak se to doplňovalo, že jsme nakonec obě přednášky odpřednášeli paralelně jako jednu. Ale přece jenom chtělo udělat si alespoň bodový scénář pro přechody mezi oběma liniemi! (Co jsme v Praze v Krakouši minulý čtvrtek ne zcela stihli.)

A pak jsme se šli navečeřet do hotelové restaurace, kde jsme nakonec usedli zase s Ankou Šochovou a Mosákem. Nu, každý Parcon asi musí mít svou Houštku, na její nitranský ekvivalent pasuji tuto osvěžovnu. Agroinštitút se na svých webových stránkách kasá luxusním hotelem a jeho Kongresový sál i salóniky působí vskutku bohovsky. I ta hospoda vypadala slušně. Bar ve tvaru podkovy s dubovou deskou, nad vším pluly skleněné koule, prostě přepych. Ale bylo v něm podezřele prázdno! Až na dva číšníky a barmana. Číšník přinesl jídelní - ne lístek, ale cár papíru, odhaduji tak Á čtyřku rozestříhanou na tři kusy, s pár řádky, naklepaných snad psacím strojem. A na něm nabídku dvou polívek. A čtyř jídel. Dal jsem si polévku, ačkoli mne číšník varoval, že je ze sáčku... Ale bylo nutno doplnit živiny a minerály a čerstvou krev z břicha dosud živého soba jsme k dispozici, bohužel, neměli.

A pak se stalo něco, co se mi jetě nestalo ani v tom nejpříšernějším ruskopalestinském hotelu v Jeruzalémě, ani na dávné rekreaci s Rekreou na Moldavě, ani ve formanské čtyřce na silničním odpočívadle. Zatímco jsem bojoval s horkým ochuceným solným roztokem v misce, přinesl mi další hoch, asi přímo z kuchyně, druhý chod! Na kuřecích prsouch se nic zkazit nedalo, rejže mohla být lepší. Kvalita socialistické závodky za 135 Sk, ale příloha se ještě platila zvlášť. No a pivo - věříte, že netočili? Kdy měli v kongresovém baráku kongres??? Dal jsem si lahváče - nealko, protože jinak nabízená dvanáctka by mne do zbytku dne definitivně umrtvila. A, no, chlazená taky moc nebyla, asi jsem je svým nečekaným přáním překvapil...

Parcon 2007 Nitra - Anna ŠochováStravovací služby vybraného střediska byly prostě - socialistické... Nejspíš v tom Agroinštitútu jedou na státní rozpočet nebo evropské granty, ne? Jaký to byl rozdíl lhostejných profesionálů oproti pořadatelům! Fanové poskytovali služby na úrovni, ačkoli amatéři. Ještě jednou děkuju za hory darované vody, která mne zachránila před vysušením. A samozřejmě za nenápadnou organizaci, při které vše klapalo jakoby samo, bez viditelně křečovitého úsilí.

Potřetí jsem narazil na Ondru Neffa na setkání s Parcorány, kde spolu s ním vzpomínali Vlado Ríša, Zdeněk Rampas a Petr Konupčík. A pak už začalo vyhlašování výsledků různých soutěží. Raduju se ze Zlaté zebry, o kterou jsem usiloval už potřetí a slibuji, že už nebudu dále překážet rozletu mladým nadějím. Ledaže by Doktor zase vymyslel nějaké podobně nosné téma. Letos znělo "Záložní kopie Sluneční soustavy", co jsem si s autorskou licencí změnil na "Záložní Sluneční soustava", čím jsem unikl příliš přesnému vymezení.

Ludvíka získal noblesní teoretik, překladatel, organizátor, editor, sociolog a praotec slovenského fandomu Ondrej Herec. Na pódiu mu k tomu hned naložili i sfingičku, kterou mu letos v květnu na Knižním veletrhu uštědřili akademici z ASFFH za "dlouholetou práci pro sci-fi".

A pak už šlo vyhlašování CKČ, ze kterého jsem byl nervóz, neb nominován. Když jsem, celý upocený a zmačkaný, vnikl na pódium, pravil Martin Koutný, co říkám tomu, když mi někteří čtenáři vytýkají, že píšu jako před padesáti nebo třiceti lety a strašně poučně. Odvětil jsem to, co bych odvětil, kdyby mi svou otázku neprozradil předem - že jo. Tedy snažím se už být zábavnější, ale halt moc té krve a sexu a surovostí a hrůz ze sebe asi nedostanu, a bude tam vždy hodně sci... Což jest záměrem. Psát jsem totiž začal ze zoufalství, když jsem zjistil, že v současnosti téměř nikdo české klasické scifárny nepíše - když Švachouček (doufejme, že jen na čas) odpadl. A ještě - na prostřeném stole literárních lahůdek by měly být různé chutě. A nemusí každý jíst všechno. Nejspíš existují lidi, kterým to mé psaní vyhovuje, když jsem dosáhl takového úspěchu, jako je už nominace na CKČ. Tak jsem se pyšnil. A skončil pátý. (Letos se totiž nezúčastnila Edita Dufková :) Mloka uchvátila Anna Šochová za povídku, kde je sex a krev a upíři...

Já jí to přeju! Ale o upírech asi psát nezačnu.

Parcon 2007 Nitra - Tomáš Němec přebírá Ludvíka - cenu FandomuAvšak o krvi, zejména lidské, jsme pak s Františkou vyprávěli od půl deváté večer celé dvě hodiny. Proti fantasy šou a Ohňové šou a Sexu na oběžné dráze. Všem sedmi (místy i devíti) posluchačům se to moc líbilo. Já si nestěžuju. Jestliže jsem byl v Nitře jen deset hodin a během té doby měla Františka na pořadu dvě dvouhodinové přednášky a já nesměl chybět na CKČ, tak moc variací asi nebylo. A logicky jsme navazovali na přednášku slovenského archeologa Pavola Jelínka "ľudské obete v praveku Slovenska". Však my vám to někdy možná řekneme ještě jednou - a líp! Snad přitom nebudu tak nemožně zničený, když jsem si při závěrečném poděkování nemohl vzpomenout, jak se jmenuje ta, no ta osoba, co se mnou dvě hodiny přednášela a známe se asi milion nebo tři miliony let...

Ještě jsem si dal čaj v čajovně a pak vyšel do chladné půlnoci. Myslel jsem, že už nezabloudím. Ale na ulici kousek před autobusovou stanicí mne oslovil drobný mužík a chtěl po mně desetikorunu na telefon. Dal jsem mu poslední drobnou slovenskou s tím, že už další nemám. Tak na mě vymámil jetě jednu - českou - na taxíka! Ztratil jsem tím rytmus a do vedlejší ulice odbočil trochu dřív, než jsem měl, a pak jsem byl rád, že jsem si na Knižním veletrhu přece jen zakoupil mapu Nitry. Poradil jsem se s ní a odjezd autobusu v 0:45 přece jen na poslední chvíli stihl. Avšak zase zpocen. Jetěže jsem se mohl, asi po desáté toho dne, převléknout opět do druhého nátělníku a druhé košile.

Škodaže jsem zpátky nejel autobusem Student Agency a trvalo to šest hodin. Ale i na lince Košice - Kladno se dalo klimbat. Bylo asi 2:30 SEČ, tedy půl druhé času slunečního, kdy jsme za hranicemi zastavili u pumpy na patnáctiminutovou přestávku. Kolem rozsvíceného parkoviště panovala tma. Na nebi se již rozvinul letní trojúhelník s chladně modrou Vegou v nadhlavníku. Jupiter se tvářil jako Jitřenka. Šel jsem za okraj světel, za pás stromů. Nad severoseverovýchodním obzorem se v černotě otvíralo blankytné okénko, které prozrazovalo Slunce schované kousek pod obzorem.

Končila svatojánská noc.















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...