REPORTÁŽ: Šlechtic, který by měl ještě pracovat
Když je někdo finančně zabezpečen, neboť je důchodcem, anebo když má někdo napsáno, protože je Sapkowským, nemusel by už vůbec psát. Ale když to někoho stále baví – a někoho baví číst – tak proč přestávat?
Čestným hostem letošního Světu knihy bylo Polsko, polská literatura – a polští literáti. Jedním z nikoli nejmenších přítomných polských autorů byl i Andrzej Sapkowski. Naplněný velký sál ve střední hale si nejdříve vyslechl ukázku z jeho nového románu Zmije (chystá nakl. Leonardo). Tentokrát nikoli o Zaklínači ani o husitech, ale o ruských vojácích v Afghánistánu v osmdesátých letech minulého století. Přednesený kousek z přepadu kolony vozidel připomínal spíše nějakou military. I když – hrdina úryvku měl už dopředu takové divné tušení...
Je Zmije vůbec fantasy? Pan spisovatel nám to vysvětlil:
Fantasy má osm poddruhů. I Zaklínač, i husité i Zmije tam patří. Jedná se o historické fantasy, kde v pozadí probíhají skutečně historicky zaznamenané události, do kterých jsou vpleteny prvky fantastiky. Fantasy je jako Martini. Chlap si namíchá tři díly vermutu a sedm dílů ginu. Ženská si dá jen jeden díl ginu z deseti. Hemingway si do ginu vermutu jen kápnul – a stejně to bylo Martini!
S tou fantasy je to takhle: Podívejte se na obálku – a jestliže na ní bude napsáno „fantasy“, pak je to fantasy. Kdybyste i přesto měli pochybnosti, optejte se odborníka. Jedním z nejlepších odborníků na fantasy jsem já a já vám říkám, že to je fantasy...
Ptali se mne dříve, proč jsem psal o Češích? Odpovídal jsem: Kdyby bojovali husité v Mongolsku, bylo by to o Mongolech. A teď je to podobné: Základem téhle knížky je skutečná zákopová legenda o zmiji z afghánské války – a tak je to v Afghánistánu.
Z dotazů:
Co chystáte?
I kdybych věděl, nepovím. Je tady dost lidí na to, aby mi někdo ten nápad ukradl. Obvykle mi trvá tak šest let, než od prvního nápadu napíšu knížku. U Zmije to bylo taky tak - na knize jsem pracoval celkem tři roky, ale první nápad přišel ještě tři roky před tím. Ale teď nic nechystám. Nemusím už psát, mám důchod... Pouze grafomani stále píšou.
A nechcete něco napsat z třicetileté války?
Přemýšlel jsem o tom. Bylo by to o polském jezdci – ale zatím je to jen nápad. Nevím, jestli bude stát za to. Když mám ten důchod. No a když se to teď provalilo, tak už to možná ani nemá smysl. V Polsku existují spisovatelé, kteří vám napíšou knížku za dva měsíce či za dva týdny. Výsledek je samozřejmě poněkud jiný...
Konzultoval jste počítačovou hru, která vznikla podle Zaklínače?
Tak v omezené míře. Ale mám z toho radost, jsem příjemně potěšen, lehce to polechtalo mou pýchu. Producenti se snaží, aby se to podobalo příběhu – na rozdíl od producentů filmu nebo seriálu... Je to samozřejmě něco jiného než kniha. Jde o akci, která se odehrává po událostech, popsaných v knize. Ale není to pokračování knihy. Pokračováním může být jenom další kniha. Jsem jediný, kdo by to mohl dopovědět.
Jak píšete?
Píšu vsedě, je to pro mne kancelářská činnost. Nemůžu psát nikde jinde než ve svém bytě, kde mám za sebou svou knihovnu. Na cesty si brávám notebook, ale to mohu dělat pouze korektury. A stejně jako v kanceláři, kde je někdo nine-to-five-worker, tedy dělá od devíti do pěti, tak já jsem eleven-to-two-worker. Dělám pravidelně od jedenácti do dvou – v noci. Šlechtic by neměl pracovat déle.
Tak - šlechtic by nemusel pracovat vůbec. Ale byla by to škoda. Hlavně pro nás, nenasytné čtenáře!
Psáno pro Sarden a Interkom
K tomuto článku lze volně diskutovat v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.