REPORTÁŽ: Sapkowski v Ostravě

Polský spisovatel Andrzej Sapkowski je bezpochyby nejznámějším autorem fantastiky ve střední Evropě. A po jeho besedě v Knihovně města Ostravy musím přiznat, že to ví nejen jeho čtenáři a fandové, ale i on sám. Jeho návštěva Ostravy byla takovým vyvrcholením polského bloku projektu Knihovny města Ostravy s názvem "Všichni jsme tady doma". Svoji účast přislíbil už měsíce předtím, a od té doby především (úžasné) kolegyně z (úžasného) dětského oddělení žily v jistém stresu, jak nakonec dopadne celá jeho návštěva a následná beseda. Lidi pohybující se v českém fandomu věděli, že by se to nemuselo obejít bez komplikací. První rána přišla už na konci prázdnin, kdy najednou autor napsal, že v termínu přijet nakonec nemůže a navrhnul nám jiný. To byl přímý zásah na nervy organizátorů, protože když to zrušil jednou, může zrušit znovu. Ale nakonec se to nestalo. Ale to nic neměnilo na faktu, že kupa dalších problémů zůstala na pořadu jednání dál. Hlavně, kdo bude překládat z polštiny do češtiny, kdo a jak to bude moderovat, atd. Byla sestavená "úderná" skupina, která ve složení znalců buď polštiny nebo fantastiky, nebo díla Sapkowského, měla sedět v čele přednáškového sálu a snažit se celou událost šťastně dotáhnout do konce. K tomu se stále věštilo, kolik přijde na besedu lidí. Má se z toho důvodu akce hodně reklamovat, a pak se zděsit, když do našeho malého sálu se bude chtít vecpat několik stovek lidí, nebo raději mlčet a z hrůzou očekávat nulovou návštěvnost? Organizátoři museli přiznat, že tyto problémy se vyřešily vlastně až pár hodin před besedou. Nakonec to vzala pevně do svých rukou paní Obrusniková, která celou akci zařídila. Ona bude všechno řídit, všechno moderovat, všechno překládat. Už půl hodinky před začátkem se začali trousit první nadšenci, v pět hodin byl už sál plný, a pár minut po páté dorazili poslední lidé, kterým se muselo rychle sehnat nějaké sedátka. Na akci se tedy dostavilo asi 120 čtenářů.

V pondělí 15.10.2007 po 16 hodině mistr Sapkowski dorazil v doprovodu jeho exkluzivního vydavatele v Česku Jiřího Pilcha z nakl. Leonardo do prostor nově rekonstruované knihovny u Sýkorova mostu. V tu dobu už na něj zde čekalo několik televizních a rozhlasových štábů, které byly tak natěšené, že zlikvidovaly i okolní květinou výzdobu. Po zpravodajské smršti přesně v 17 hodin vplul Sapkowski do sálu, který byl už do posledního místa obsazený a plný očekávání.

Všechno proběhlo jako po másle. Mistr autor byl neuvěřitelně výřečný, a to tak, že nakonec nikdo nic nepřekládal, prostě každý musel rozumět jeho výrazné polštině, nebo intonaci či mimice. Neměl nikdy daleko k tomu pravému údernému slovu, a to jak na adresu kritiků a recenzentů, tak ke svým literárním sokům na poli polské fantastiky. Jak to vypadá, jeho popularita je mnohým kolegům pisatelům trnem v oku. Proto na otázku, kdo je nejlepší a nejhorší neodpovídal konkrétně. Jen řekl, že v současnosti jsou v polské fantastice nejlepší ženské autorky. Ale ty zde nikdo neznal. (Podle zpráv z nakl. Leonardo se ale chystá už náprava vydáním některých z nich.) Ještě zarytějším mlčením přecházel otázky na polský seriál Zaklínač a i současné šílenství kolem stejnojmenné počítačové hry. Prohlásil, že ani s jedním z těchto projektů nemá nic společného, protože autoři mu nechtěli platit autorské práva, proto výsledek je takový, jaký je. Tato informace byla šokující, ale hned příští den mi zdroj z jeho okolí prozradil, že filmaři mu zaplatili, a prý pěkně, ale nechtěli s ním spolupracovat. No, pravdu ať si tedy každý vybere sám. Stejně zajímavá byla informace, že píše přesně podle plánu, tím myslím, že jeho postavy v průběhu psaní sami nezačínají žít vlastním životem, ale už od první stránky ví, jak přesně bude vypadat poslední stránka. Velmi pobavila, některé možná šokovala, odpověď na otázku, kterou z jeho postav má nejraději. Nemá rád ani jednu z nich, jsou to pro něj jen obyčejné inkoustové značky na papíru, ale hlavní je, že je mají rádi čtenáři, kteří si jeho knihy kupují, a to je pro něj nejdůležitější. Na konec připomenul všem adeptům spisovatelství, že nejdůležitější je stále číst a číst, a to všechno, protože podle něj je opravdový idiot ten, kdo nezná aspoň základy své národní literatury.

V závěrečné půlhodince se věnoval podepisování knih, kterých podepsal tedy pěknou řádku. Byl jsem trochu překvapen, že lidé nedonesli k podpisu jen Zaklínače, ale spíše se kolem mihotali okrové obálky z jeho husitské trilogie, a překvapivě i v polském originálu. Na závěr mu za bouřlivého potlesku byla předána becherovka v luxusním balení a s pro mne šokujícím honorářem za jeden a půl hodinovou besedu odešel s přáteli z ostravského klubu literární fantastiky na jedno či dvě pivka.

Celé akce proběhla ke spokojenosti všech. Pro mnohé jeho fandy to bylo první setkání s jejich literárním polobohem, všichni se dozvěděli mnoho zajímavého z jeho tvorby (sice nic na téma budoucích děl), a hlavně se všichni výborně pobavili.

Článek převzat se svolením autora z Knihovnice.cz.