6.10.2022 | Svátek má Hanuš






REPORTÁŽ: Šamanův Scon

3.4.2007

Scon 07 - Galavečer v tělocvičněTOPlistLetos se kalendář akcí rozrostl o nový con, zvaný Scon. Jeho vznik jsem přivítal, protože je prvním conem, kde mohu mít přednášku v jedné z hlavních linií! Ačkoli se do zdá neuvěřitelné, teprve Scon se hodlá programově zabývat sci-fi literaturou, což je pro nás, čtenáře a spisovatele, velice podnětné. Sama tato linie by však nebyla příliš výživná, a tak na Sconu našly mateřský přístav Tri-Star aktivity - Star Trek, Star Wars i Stargate. A paralelně probíhaly i dvě linie SF seriálů. Seděl jsem většinou na "své" literární větvi, o které naštěstí napsala Nerous, takže se můžu věnovat recenzi samotného konventu.

Byl ve škole, jak jinak. Jistým lidem činilo místo conání najít, neboť prý nebylo výrazně označeno orientačními tabulemi. Nevím, jestli je to proto, že jsem v Nuslích prožil dvanáct let, anebo proto, že jsem si prohlédl plánek okolí, který byl na sconích stránkách k dispozici. Prostě jsem nastoupil na jedenáctku a vystoupil ve stanici Horky. Ten velký barák Obchodní akademie ve Svatoslavce měl dost vchodů, ale k tomu správnému za roh mne dovedly šipičky na formátu A4 celkem spolehlivě. Čekal na mne i s frontou na prezentaci za rohem ve Vladimírově, v bočním vchodu do jídelny. Lidé, kteří mířili od Synkáče, byli jistě zdáli usměrněni hloučky kuřáků na chodníku. Ano, conalo se ve škole, jak ke své pozdní lítosti zjistil Mrož Novotný, který jako pravý námořní kapitán žádal v baru alkohol. Nedostalo se mu ho. Kdyby to byl býval věděl, byl by si býval vzal placatici.
Rada: nepijte! Jde to. Chvíli. Když to vydržel i Silver...

Když už bar, tak podotknu rovnou zde, co mu lze vytknout:
a) Zvolna se rozjížděl až tak kolem sedmé večerní hodiny. Ale to už je asi na conech zvykem.
b) V sobotu večer 21:00 uchvátila Františka Vrbenská poslední toasty. V tu dobu už zde nebylo k uchvácení ni párků, ni pizz. A dokonce ni biskupských chlebíčků, takže zájemci o kalorie se museli spokojit s máčenými sušenkami či odkvačit do jiných nuselských osvěžoven. Tato špatná zpráva o baru je snad dobrou pro con - zdá se, že dorazilo více účastníků, než se čekalo. A že tito účastníci nechtěli zbytečně opouštět své útulny!
Rada: mít svou bagetu se vyplatí, i když je to hnusné vůči obětavým bardámám.

Scon 07 - Františka VrbenskáKdyž už výtky a nářky, odbudu si je najednou: Registrace byla od 17:00, ale v 17:30, kdy jsem dorazil, ještě nebyl k dispozici informační sešitek. Dorazil až kolem 19:00, a pak už byl pro každého. A pěkný, dobře udělaný. Anotace pořadů v liniích, plánek budovy po patrech s rozmístěním linií, vzpomínka na Lema, který umřel před rokem...
Program, těch bylo vytištěno dost, raději jsem si jeden vzal, protože se jednalo o "verzi 02.1". Už tam nebylo tolik změn jako mezi v01 a v02, která byla uveřejněna v pondělí před conem. Ale přesto jeden přednášející naříkal, neb měl vytištěny lákavé plakáty - s uvedenou hodinou své přednášky.
Rada: Příště si tam raději nech volné místo na dopsání!

Další nářek, nejen od Haniny, jsem zaslechl hned u registrace, když se jistý účastník nedočkal dalších materiálů (jako např. neprodejných knížek a nikdy nesmontovaných stavebnic). Nechci přehánět, ale přece jen sponzoři na tyto hromadné dary opravdu nedávají své nejprodávanější kousky.
Rada: účastněte se soutěží, které se na Sconu vyhlašují, obsaďte nějaké diplomové místo, a hezké knížky získáte! Třeba jako tady z řady Edice Pevnost, vydává Wolf Publishing.

A výtky pokračují: Scon byl můj první con, který neměl zahájení. Ne slavnostní zahájení, ale jakékoli zahájení. Když jsem se po něm pídil, bylo mi řečeno, že se "odbyl včera". Nejspíš v nějaké vzdálené Galaxii za Branou, kam ani Enterprise nedoletí...
Rada pro organizátory: Příště nějaké zahájení udělejte; letos jeho absenci beru jako začátečnickou daň, ale příště by mne to už mrzelo.

Scon 07 - Že by Galavečer?Ještě zamrzelo (ale to není vina organizátorů) že v pátek vypadla přednáška Ondřeje Neffa a v sobotu večer slibovaný Tarkovského film Solaris.

A všechno ostatní bylo perfektní! Zabloudil jsem jednou ke Stargejťákům, kde jsem shlédl klip s písničkou oblíbeného Čechomoru. Proměny zde byly vyvedeny opravdu skvěle - seriál neznám, ale ta obrazová dvojice doplňovala text dokonale: dívka bojovnice se stala i veverečkou, vránou i rybičkou, ba i hvězdičkou na nebi! - a její partner zase lítal tu se "sekerečkou", tu s kuší a vetřel se i k hvězdářům. Skvělé!

Protože se opozdil Pechy, tak Michael Bronec natáhl svou přednášku o "Jantarovo želazném Amberu", a já jsem stihl dovědět se několik zajímavostí. Jako autora mne nejvíce zaujalo, že "překladatelé se platit musí, protože většinou živí rodinu", kdežto "autoři se platit tak nemusí, protože si vydělávají peníze jinak". Jako překladatelé! Již více chápu Rečkovou i Frantu Novotného... Přitom překladatelé, pokud postupují tak, jako Bronec, to mají vlastně hodně jednoduché. Michael při korekturách textu, když srovnává sekvence vět v originále a v překladu, je nakonec už ani nečte - protože těch několik set stran knihy zná po padesátinásobném přečtení zpaměti v překladu i originále... (Hm, asi raději zůstanu autorem :)

Vyslechl jsem si Pechyho a jeho přednášku, tvořenou vybranými úryvky z knihy Isaaca Asimova Já, Asimov. K referátu Haniny Veselé ještě musím podoknout, že Pechy zhmotnil přítomnost Mistra tím, že si na hlavu nasadil masku s jeho obličejem a promlouval k nám hlubokým hlasem. Velice... cimrmanovské (zejména ve chvílích, kdy se spletl a nebylo lze rozeznat, kdo jest Pechy a kdo Mistr :).

Po Pechym jsem ještě navštívil Starwarsáky a druhou půlky Tessiny přednášky o "neznámých soubojích". A pak už jsem jel domů v klidu se vyspat.

Sobota byla rovněž skvělá. Dorazil jsem už na jedenáctou, právě abych mohl zkouknout seriál Petey&Jaydee - blbí ufoni. Oni nejsou ani tak blbí. Leda ten ve žluté vestičce, když prozkoumává nástrahy pozemšťanské domácnosti nebo dílny, anebo když sportuje na aliengame. Ten druhý, v červené vestičce, mu většinou poněkud ublíží, až zelená krev stříká, nu a pak se děsně směje. Marty nám promítl padesát dílů. Což za tu hodinovou přednášku šlo, neb jeden díl trvá 45 vteřin - včetně pětivteřinových titulků na začátek, kdy se člověk zkoncentruje, a asi stejně tak dlouhých na konci, kdy se dosmává. Nahrání základní sady však trvalo dva roky, protože tyhle blackouty nejsou na programu, televize (už nevím která britská?) je vsune do vysílání, když jí vypadne nějaká reklama místo hrajících si koťat. Benefit: z názvů jednotlivých dílů seriálu se člověk dozví zajímavá anglická slůvka jako "ořezávátko", "rozbrušovačka" nebo "mulčovačka". Jo aha - ještě jsem nenapsal, že oba zubatí hošíci jsou vysocí asi tak 5-7 cenťáčků...

Ano, přiznám se, že jsem ze Silverovy přednášky, tedy předváděčky, jak 100+1 způsobem někoho zabít, po půlhodině prchnul, z tohoto hlediska měla tedy přednáška "jak 50x zabít Ufona" mnohem větší úspěch.

Ještě jedna výtka, či snad povzdechnutí: Přednášky, alespoň v literární linii, za sebou následovaly bezprostředně, bez přestávek, takže nebyl čas na větrání. Toto beru opět jako začátečnickou daň.
Rada: Vemte si příklad z Avalconu, kde je požadováno, aby hodinová přednáška trvala - 50 minut, právě kvůli výměně přednášejících, posluchačů - i vzduchu. Musím říci, že nastoupit po Silverovi a jeho dvouhodinovém promítání hnusných vražd bylo vražedné zejména z tohoto důvodu. Fakt je, že jsem si mohl o vyvětrání říci - ale berte to jako chybu stále ještě začátečnického přednášejícího. Byl jsem zbytečně pyšný, že moje přednáška o bezděčném svědectví doby, které ve svých dílech zanechali moji miláčci Verne, Lem, Heinlein, Bradbury a Clarke, trvala - včetně četby ukázek z jejich knih - přesně 60 minut...
Hanina zmínila, že dorazila až na konec a odnesla si jen dvě slova: "logaritmické pravítko". Takže je to jasné - příští moje přednáška na Sconu se bude zabývat logárem.

A následuje pochvala, protože každý literární přednášející byl, obecenstvu nejdříve zasvěceně představen. Což potěšilo i pomohlo v rozjezdu.

Po pozdním obědě, na který jsem použil padesátikačkového bonusu pro přednášející na občerstvení v baru, jsem ještě zkouknul Tessinu přednášku "Formy boje v SW". Existuje asi osm způsobů boje světelným mečem, ale raději bych použil, hm, tak ne blaster, ale rovnou Hvězdu smrti.

Vrátil jsem se na přednášku Franty Novotného o Lemovi. Byla to velice zajímavá esej, ze které jsem si odnesl poučení, že Lem definoval "teologii kybernetiky". Snad se někdy objeví na netu.

Pak jsem už pospíchal na "společný Galavečer". Začal úchvatně. Nenápadný půvab měly televizní zprávy, kdy scény z SW provázel originální hlas z normalizační televize, který četl pobouřený komentář k hrůznému zbrojení ošklivých Američanů. Rozkošné byly rovněž reklamy s hláškami typu "větší než obvykle" (Lord Darth Vader - v černém plášti, splývajícím po chůdách až na zem), nebo scénka "Musíš poslechnout Sílu!" s replikou "Ale nemusím! Nemusím!!!".
Jenom si povzdechnu: Škodaže v tištěném programu nebyl alespoň rámcově popsán program těch tří galahodin. Přišel jsem na začátek a čekal, kdy dojde k vyhlášení výsledku třetího ročníku soutěže Rokle šeré smrti, nad kterou má záštitu Prague by Night. Přiznám se, že nevím, kdo vyhrál, snad se výsledky brzo objeví i tady na Sardenu. Já zde ukořistil pěkné "druhé 3. až 4." místo, když i na prvních dvou místech byl shodný počet bodů.

Bohužel, následující úchvatné divadlo jsem už neviděl, neboť jsem spěchal na přednášku o androidech, robotech, replikantech, kyborzích a jim podobných, kterou držela Františka Vrbenská od devíti večer v literární linii (když už jsem vynechal přednášku na stejné téma od Jity Splítkové). Tento povzdech se týká vlastně pouze organizátorů literární linie, neboť Tri-Star se k pořádání Galavečera spojili v jedno těleso, kdežto literáti pokračovali v přednáškách. Takže ten Galavečer nebyl pak až tak "společný". Ale je to trochu jako s tím barem - přihlásilo se nakonec hodně přednášejících, takže nezbylo, než využít i galavečerních hodin - jako na každém Parconu ostatně. Takže to až není taková výtka, tedy nebyla by, kdyby proti Galavečeru nešla zrovna Vrbenská... Jenže on byl těžký výběr - kterýkoli přednášející by mi taky scházel.

Naštěstí" vypadlo promítání Solaris, takže jsem mohl zajít do báru na pokec a... máčené sušenky. 23:23 mne již odvážela osmnáctka od nuselské radnice na metro na Karlák (9 minut - Nusle jsou centrum Prahy!). Byl jsem velice unaven, téměř sconán. (A to tak, že jsem zmrvil lehčí ze dvou sudoku, které byly přiloženy v infobrožuře:)

A jestli půjdu příště? To víte že jo! Vždyť tam byla Františka Vrbenská, koše se vynášely, dokonce se topilo. Už si můžete připravit logaritmická pravítka.

Psáno v Praze na Lužinách dne 2. dubna 2007















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...