Letošní Scon v nuselské Svatoslavce byl už čtvrtý, a zatím jsem o něm vždycky něco napsal. Nebojte se, že nenapíšu! Ale báli jste se, že? Alespoň trochu. Však už to budou dva týdny, co jsme si ho užívali.

Letos jsem už tradičně přišel sice v pátek, avšak už po druhé se zpožděním až na sedmou hodinu - ale naštěstí těsně před větší várkou účastníků. U registrace jsem zjistil, že jsem nebyl přihlášený. Tedy byl jsem přihlášený na přednášku, ne jako účastník. Během vteřiny jsem ale byl zaregistrován, i slevu na vstupném jsem jako přednášející získal. A šlo to rychleji bez počítače než s počítačem na Pragáči...

I v sedm hodin byl bufet ještě tradičně zavřený. I navštívil jsem přednášku Tess o Ztracených scénářích Hvězdných válek, a blahořečil osudu, že zůstaly ztraceny. Tedy ty nulté návrhy na první epizodu 4. Copak padesátiletý generál Luke Skywalker, ale vědci ve zkumavkách, ti by mi vadili. Ve zkumavkách byli, aby se zachránili. Oni tedy byly zinstantněni a již víckráte živi nebudou, ale jejich vědomosti zůstaly. Hodně nefotogenické by mi zkumavky přišly ve filmu. To již mnohem fotogeničtější by byl útok na planetu, který se měl odehrát z vesmíru - za úsvitu... (Pokud nešlo o Zeměplochu, kde je úsvit daný jednoznačně, pak taková kulatá planeta má vždycky někde úsvit - a o to je útok na ni, pokud se provede za úsvitu, skutečně překvapivý.)

Poté jsem opustil linii Starwars a odešel do vedlejších dveří na literární linii. Sem patří první jasná pochvala: literární linie se letos poprvé vymanila ze svého přízemního exilu na hlavní, přednáškovou palubu v prvním patře. Nečekaným přednášejícím (oproti mému vytištěnému plánu) byla Jiřina Vorlová se svým návodem Jak nebýt nevidoucí. Její desetibodový test jsem nezvládl zcela správně, pouze částečně. Ano, polepším se, Jiřko. Sice mne nikdo nemůže podezírat z toho, že by můj hrdina máchal katanou, které se na jílci lesknou v měsíčním svitu matné runy... Ale mohlo by se stát, že by mu "jeho" srdce bilo jako o závod - i když těžko by mu mohlo bít cizí srdce. (Tedy mohlo, ale v tom případě je to zápletka povídky a ne neobratný češtin.)

U literární linie jsem zůstal, abych se nechal Michaelem Broncem potěšit jeho "Těžkým životem nakladatele". A skutečně jsem se dověděl nečekané věci. Prý čeští nakladatelé platí zálohy! Nu, poslední knížka mi vyšla už před pěti lety, měl bych konečně napsat další, abych se o tomto podivuhodném jevu přesvědčil. Nejtěžší je ovšem život takového nakladatele, který programově vyhledává talenty - a když je vypiplá, odejdou mu za lepšími honoráři... (Nu, česká hokejová liga by taky mohla vyprávět o odlivu talentů.)

U literární linie jsem zůstal i po desáté hodině večer, neboť jsem držel přednášku o blackoutech. Bohužel většina posluchačů nezůstala, ale alespoň čtyři přednáška ve tmě zaujala. Letošní Scon byl trošku jiný než ty předešlé i v tom, že vypadla linie "Kreslená tvorba" a přibyla "Vědecká sekce". A to byla asi má smůla, že jsem ostražitě nesledoval vývoj, protože ta moje přednáška o výpadcích elektrické energie patřila spíše tam. Asi ji někdy někde zopakuju - pokud najdu vhodnou linii...

Před půlnocí jsem Sconík opustil a vydal se spát do své milé postýlky na druhém konci Prahy. V sobotu ráno jsem měl jiné zástoje, takže sobotní coní odpoledne pro mě začalo těsně před čtvrtou hodinou odpolední - tentokráte ve vědecké sekci. Ještě jsem chytil konec výkladu Pavla Krtouše o nadsvětelných strojích času a byl uklidněn, že červí díra prostě nemůže začínat normální černou děrou.

Přeskočil jsem zase na literární linii, kde jsem se dovídal novinky o tom, jak je na tom český trh s fantastikou. Martin Šust se radoval z jeho rozvoje, ale taky poněkud zoufal nad klesajícími náklady. Více autorů - nižší náklady, to dá rozum. Zajímavo však je, že se více knížek nečte, než obvykle (toto je má poznámka). Prostě některé zajímavé tituly nás jako čtenáře minou.

Nějak jsem se s literaturou a Martinem zakecal, že jsem zmeškal začátek Největších bouraček ve vesmíru ve vědecké sekci. Ivana Ebrová nám je ukázala na krásných animacích. Tedy srážky galaxií, při kterých se jednotlivé hvězdy nesrážejí, ale intergalaktické plyny a "temná homta" ano. Podle současných simulací to vypadá, že spirálové galaxie vznikaly právě srážkami dvou jiných galaxií. Za pár miliard let nás čeká srážka s "mlhovinou" (galaxií) v Andromedě, takže si budeme moci teoretické předpoklady názorně ověřit...

A již proběhlo bombastické vyhlášení Vidoucích, kde nominované autory (tedy autorky a jednoho autora, když Jakub Mařík absentoval) zvaly k tabuli jejich postavy. Koukám na fotky a rozeznávám: Drsného detektiva, Mary Sue, omečovaného Černého Havrana, bledého upíra s rozverným vlkodlakem a na závěr zvídavou elfku se správně špičatýma ušima. Tak Vidoucím se letos stal poprvé slovensky píšící autor, Tomáš Dušička s povídkou Kúsok nebies alebo Hapčišmukov pochod. Jakub Mařík byl druhý, Dana Rusková třetí. Čtvrtá Hanka Vranová se svým Monstrouz cirkusem neodešla bez pocty - cena veřejné poroty sice nebyla pro nedostatek porotců opět udělena, ale Hanka vyšla z hodnocení šesti porotců jako první... A Eva "Alyssa" Jeníčková si alespoň užila chvíle napětí... (Příště! )

A už a už se přiblížil večer a s ním Galavečer. Tentokrát s novou partou a novou autorkou hry, Julčou Novákovou. Název představení "Co je psáno" napovídá: Hrdinou je spisovatel - a jeho oživlé literární postavy. Mnohokrát použité schéma, ale stále nosné, když se to dobře napíše a dobře zahraje. A hlavně, když potkáváme své staré známé postavy. Byla velká legrace! Ocenil jsem i když daňový kontrolor Václav Kubánek se po setkání se spisovatelem přizná k svému fanovství. Jak by ne, když je otec Trekkie navlečen do svého známého munduru. A velice skromně požádá: "Říkejte mi Picard." Byl jsem jedním z asi tří potěšených ubohých porotců CKČ, kteří zařvali smíchem při zmínce o hrdinech (chorobně psavého) Svazovače...

Tentokráte bylo dovoleno jako pódia použít pospojovaných školních lavic, pokrytých kartonem. Ani to moc nevrzalo, hlavně, že bylo vidět. Po představení byla netradičně i tombola, což jsem netušil, když jsem si rozličné včerejší lístečky zapomněl doma. Byv unaven stejně jsem tomboly nevyčkal a šel se občerstvit do klidné čajovny. A pak už huš domů!

Čtvrtý Scon scončil. Jaký bude pátý? Tento con se již uchytil, přežil své dětské choroby, ale teď ho čekají problémy adolescence. Tentokrát Aldy zvolil jednotné vstupné 200 Kč, což vyhovuje zejména té polovičce návštěvníků, co dojíždí zvenčí. Na první pohled byla patrna o něco větší návštěvnost než minule - určitě přes 200 člověků. Snad i při nižším vstupném se podujatie zaplatilo. Mám pocit, že Scon je dnes na rozcestí:

Buďto bude nadále růst, ale pak už pro něj možná bude Svatoslavka malá. Ale uvidíme, co s ním udělá konkurence - nový letní coník, který byl vloni na stejném místě, Conventicon, se bude letos konat kde? A pak - Es-con, mnou přezdívaný na Tri-star con vznikl jako jakási vzpoura proti klasickému Pragoconu, kde starwarsáci, stargejťáci a ani trekkies nebyli v té době příliš vítáni. Letošní Pragáč v režii Vaška Pravdy přivítal jejich částečný návrat. Pragocon se pro příští rok vrací do Fořtíkových ruček, ale namlsaný Vašek rozjede v únorovém termínu svůj pražský PragoFFest. Uvidíme, jak Scon v konkurenci obstojí.

Držím palce.

Psáno pro Sarden a Interkom.

K tomuto článku lze volně diskutovat v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.

Viz i fotogalerii na Picasu.

Lamentina reportáž k přečtení zde.