Jedenáctý z řady Pragoconů se konal 2.- 4. února tohoto roku v Praze, ale pozor, jinde, než jak jsme byli zvyklí z minulých ročníků.

ZŠ Trávníčkova na Lukách připomínala bludiště, do kterého se v pátek odpoledne vydalo mnoho, podle seznamu bezmála devět set předem přihlášených, zvědavých myšek, z nichž toho odpoledne většina rozluštila mapu a našla sýr na konci cesty, tedy se dokázala v areálu celkem obstojně a bez potíží orientovat.

Nebudu vás zatěžovat již tolikrát opsanými vsuvkami, typu: s kým jsem jela (prostě s přáteli), koho jsem potkala (děkuji Anně Šochové za to, že jsem ji poznala), a na co bych si mohla zanadávat.

Ne. Nadávat nebylo na co, protože Pragocon je, tedy alespoň podle mě, po Festivalu Fantazie jeden z nejlépe organizovaných conů. Spát bylo kde, jíst a pít bylo co. Místa bylo všude dost a navíc, a to se mi na conech líbí, bylo všechno pěkně v jedné budově, takže na dosah.

U registrace jsem dostala v pořadí již třetí sborník povídek ze soutěže „O loutnu barda Marigolda – Stíny moře“ a již v sobotu jej začala číst. Též druhý díl fantasy románu Lenky Hnízdilové pod názvem Světlo stínů – Světlo temnot, bude dozajista zajímavý nejen pro ty, kteří milují klasickou fantasy. Určitě, neboť dvojka je krvavější, brutálnější a temnější. Právě kvůli tomu mě některé knížky nalákají. Dobře, jsem spíš na sci-fi, jenomže dvojku tohoto kousku mám v knihovně a to je první krok k zakoupení jedničky a přečtení obou dvou.

Na Pragoconu jsem se účastnila několika přednášek, bodů programu, či jak tomu chcete říkat. Byly to dvě sobotní přednášky Františky Vrbenské, které během čtyř hodin představily ženy válečnice ve všech směrech a podobách. Od těch bájných z našich legend, přes ty vybájené (Xena a Gabriela rozhodně nechyběly), až po ty skutečné, dnešní, novodobé mučednice, které získaly a udržely si své postavení mnohdy různými způsoby (ať už silou osobnosti, nebo krásou zevnějšku). Některé zemřely ve stáří, některé vinou atentátu. A mnoho z nich ještě stále dlí mezi námi a čeká na svou příležitost a vhodnou dobu.

Byla jsem se též podívat na vyhlašování soutěží, z nichž zejména „Dřevěný turek“ mi málem způsobil zástavu srdce. Již po druhé se potvrdilo, že střeva nejsou jen součástí mého zažívacího traktu, ale že u mě existuje i jedno na básničky.

Hned poté jsem se vyděsila znovu, a sice proto, že v místnosti, kde se konal literární workshop bylo nějak nebezpečně moc lidí. Vzhledem k tomu, že hrdinkami ws byly jen dvě povídky, z nichž jedna byla moje, jsem se děsila okamžiku, kdy mi ji začnou brutálně rozebírat a drsně kritizovat. Tak strašné to nakonec nebylo. Odnesla jsem si opět jen to, co jsem očekávala, tedy ponaučení, pár nápadů a dobrý pocit.

Děkuji mockrát, uvidíme se příště.

Stejně tak se ráda uvidím s každým, kdo přijede na další z nekonečné řady conů, ať už jakýchkoli.

Ten nejbližší bude S-con, na který tedy určitě přijedu.

O co jste přišli:

Namátkově vybírám z programu to, co jste si na Pragoconu mohli vychutnat. Snad některé z vás, kteří ještě stále váháte, bojíte se přijet, nebo si myslíte, že si budete připadat divně, nalákám na mnohé zajímavosti, scifistické skvosty a fantastické perličky.

Věřte mi, i já si poprvé připadala divně. Nevěřila jsem totiž, že jsem ve svých zálibách naprosto normální.

Pátek:

• Koně v dějinách Země. Koně ve fantasy z pohledu čtenářů i postav (Tiara)
• Taneční show – Legenda o Falcokněžníkovi (mimochodem skvělá).
• Nelegální stahování souborů (Tomáš Brukner)
• Star Trek – Představení klubu UPKB (Korax)
• Star Wars – ženy na temné straně (Darth Zira)

Sobota:

• Ženy v průběhu věků (Martina Rael Kouláková)
• Pohled do šatníku průměrné Indky (Jana Kotíková)
• Bojová umění (Veronika Anor Partiková)
• Malá taneční dílna intuitivního a orientálního tance (Jana Raila Hlavsová)
• Teorie warpu (Zephran)
• Jak bude vypadat svět za pět, nebo padesát let? I o odlišnosti futurologických předpovědí (Jíta Splitková)
• Částicové urychlovače současnosti i budoucnosti (Michal Marčišovský)
• LARp – Lykantropové, lovci versus Greenpease

A to byl jen zlomeček toho, co bylo na programu.