Palubní deník, hvězdné datum 07052006.14:00

Spolu s Martinou - mou kamarádkou od dětství, která mě mimochodem přivedla ke Star Treku a způsobila, že se i coby dospělá chovám někdy vážně jako dítě a Helenou, kterou někteří znají, jako „tu, která bydlí pět minut od Reginy,“ jsme se (po shlédnutí filmu Galaxyquest), abychom si připomněly, jak se chová správný fanoušek, vydaly na další setkání s hercem ze Star Treku.

Stalo se tak bezmála dva roky po posledním setkání pořádaným CZ Kontinuem. Ono zmiňované se konalo v červnu 2004 a do Prahy tehdy zavítal Andrew J. Robinson – představitel Garaka z DS9.

Moje zpráva o tomto je zde:

http://www.fantasy-scifi.net/citarna/clanky.php?cl=2521

Proč se o tom zmiňuji? Jelikož budu asi trochu srovnávat.

Dominic Keating, jak mnozí víte, si zahrál mimo jiné poručíka Malcolma Reeda v ST – Enterprise, což je seriál, který mě od začátku doslova dostal. Nevím, jak to vyjádřit, ale přesně něco takového mi ve ST trochu chybělo. Další originální nápad, zajímavá posádka, další dílek do skládačky ST vesmíru, který se z pohledu Enterprise začínal teprve utvářet a zaručený recept, jak se nenudit, což se mi v souvislosti ze ST nikdy nestalo.

Tak tedy: Každé setkání pořádané CZ Kontinuem má jakýsi scénář. V případě tohoto, jež opět hostil hotel Regina, byly jako první na řadě otázky, následovány podpisem fotografií buď donesených, nebo zakoupených na místě. Setkání pak mělo ukončit focení s hercem.

Už tady došlo k drobné změně, a sice ke zdražení. Asi se to dalo čekat, protože v poslední době snad neexistuje nic, co by nepodražilo. Pravdou ale je, že připlatit si pade zase není nic, co bych si nemohla dovolit, nebo věc, kvůli které bych byla naštvaná. Vadila mi však jiná věc. Otázka financí se jaksi prolínala celým odpolednem. Připomínání počtu nul na Dominicově smlouvě mi jednou, dvakrát přišlo i vtipné, ale potřetí mi úsměv ze rtů zmizel a asi tehdy jsem si řekla, že až budu psát zprávu z akce, budu malinko srovnávat zatím jen dvě setkání, kterých jsem se účastnila.

Já sice chápu, že šlo o jakousi formu sebevyjádření. Hrdý, šťastný a slavný, to Dominic Keating bezpochyby je, ale někdy v půlce akce na mě v tomhle směru dolehl nepříjemný pocit z toho, že na podobná setkání, jak se ostatně sám přiznal, začal jezdit proto, že zjistil, že se mu to vyplatí.

Hmmm, tak co si o tom myslet? Možná to ani nebylo myšleno tak, jak jsem to pochopila já.

Snad bych mohla citovat Sigourney Weaver/Tawny Madison/Gwen deMarco z Galaxyquestu, jenž se Dominicovi také líbí. „Tohle se nedělá. Ne fanouškům.“

A já se cítila fakt divně.

Na druhou stranu jsem mu ale rozuměla, protože když se někomu něco povede, má potřebu se tím jaksi chlubit. A Dominic Keating má (z pohledu mého, coby fanouška) opravdu právo být pyšný.

Ale… Andrew J. Robinson to nedělal.

Když budu mluvit za sebe a v podstatě shrnu vše, co jsem chtěla srovnat. Dominic měl přitažlivější zevnějšek, ale s Andrewem byla větší sranda.

Ale teď bych se snad mohla vrátit k setkání.

Dominic Keating mezi nás přišel za doprovodu úvodní znělky z Enterprise, kterou jsem si toho dne před spaním ještě asi tak desetkrát pustila.

Vypadal uvolněně, úsměv na tváři. Prostě v pohodě.

Dozvěděli jsme se, že v České Republice už dokonce jednou byl a to při příležitosti natáčení filmu s Lorenzem Lamazem – Nesmrtelný, jenž se natáčel mimo jiné na Dobříši, či v jedné z ulic Příbramských (tedy v té krysí díře, kterou považuji za domov).

V rodné Anglii účinkoval v několika divadelních hrách. Z televizních inscenací jmenujme mimo jiné roli v seriálu Buffy přemožitelka upírů, ve filmu Z džungle do džungle, nebo z nejnovějšího pod názvem Hollywoodské znamení.

Nutno podotknout, že byl vždy spíše obsazován do záporných rolí prý proto, že se na to dokonale hodí.

Hlášení pro náctileté fanynky chlapecké skupiny Boyzone, (pokud snad ještě nějaké existují):

Dle Dominicova názoru není příbuzným s jedním ze zpěváků kapely.

Konec hlášení.

Otázky měly nejrůznější charakter. První – klasika:

„Máte nějakou veselou historku z natáčení?“

„Ano,“ odpověděl herec a začal vyprávět o tom, jak kdysi převezli Scotta Baculu (kapitan Archer), když kdosi někde vyšťoural jednu z reklam (tuším, že na zázvorovou limonádu, kdyby ne, tak mě opravte), kterou Scott dělal kdysi dávno. V momentě, kdy přišel na můstek připraven natáčet, krom toho, že se každý člen posádky můstku pyšnil svou vlastní lahví lahodného moku, se i ona reklama objevila na všech monitorech.

„Takhle rychle zrudnout dospělého člověka, to jsem ještě neviděl,“ okomentoval to Dominic a já si představila zoufalý výraz na většinou vážné kapitánově tváři.

Nevím, jak bych se tvářila třeba já na konkursu. Dominicovi dali do ruky lahev vody představující plazmový vodič a pokyn, aby sehrál jistou scénku.

No, možná tak doma před zrcadlem, ale před patnácti, jak on říkal, kravaťáky, to tedy nevím.

Jako malý prý Star Trek sledoval. Nepředstavoval si, že by v něm jednou hrál. Konec konců, koho z herců by to napadlo? Před Enterprise se ucházel o jednu z rolí ve Star Trek – Voyageru, kterou ale nedostal. Však Rick Berman (jeden z producentů ST) měl dva a půl roku na stole jeho fotku a když později hledali někoho na roli nesmělého poručíka Reeda, najednou si ji všiml.

Ale ani to ještě neznamenalo, že se Keating v seriálu skutečně objeví. Tedy, on ten pocit zpočátku neměl. Poté, co se dozvěděl, že roli dostal, jak vesele popisoval, obvolal všechny své známé – rodinu, manažera a dokonce i jeho manželku, aby jim sdělil tuto novinu, která však měla být do podpisu smlouvy spíše tajemstvím. Stanovený týden mezi dohodou a podpisem smlouvy ubíhal ve znamení netrpělivého očekávání. Sedmý den, jen půl hodiny před vypršením lhůty to Dominic nevydržel, naštval se a šel tu věčnou nejistotu rozchodit. Když se asi po hodině vrátil domů, měl na záznamníku sedmadvacet vzkazů.

Tak tomu se říká načasování.

Jak rozmanitý může být den prostého herce dokázal další Dominicův příspěvek. Zajímavým byl pro něj den, kdy se mu nejprve moc nedařilo, protože koho by bavilo tvrdnout čtyři hodiny v autoservisu. Když pak toho dne přišel na natáčení, seděl v kapitánském křesle Enterprise Bill Gates, jenž je také fandou Star Treku.

Mimo jiné i Paul Allen – spoluzakladatel Microsoftu má ST v oblibě. Byl prý na tom stejně, jako většina fanoušků. Když neměl možnost Enterprise sledovat, byl patřičně nervózní.

Poznámka netrpělivce

Mimochodem, kde se to na AXN, která ji nedávno odvysílala dvě série… kde se to asi zaseklo?

Rýpnutí nespokojence

Jen mezi námi, také mohli oba výše jmenovaní zatáhnout zbývající tři sezóny Enterprise. Ono by se jim zase až tolik nestalo.

Alespoň by se nepotvrzovalo to, že zájem o tento fenomén jde jaksi tam, kam většina hvězdných lodí – do míst, kde ještě nikdo předtím nebyl a kam se asi jen málokdo podívá.

Když se Dominic přestěhoval z Anglie do Ameriky a ocitl se v Malibu, vyprávěl dále, zjistil, jak kontrastní město to vlastně je.

Na jedné straně tam, třeba ve frontě na obyčejné kafe můžete potkat nejednu slavnou osobnost. Na straně druhé jen obyčejného člověka hledajícího trochu toho uvolnění.

Takového člověka potkal nedlouho poté. Bývalý hippie, mezi jehož nejoblíbenější televizní programy patřily Star Trek – Nová generace a porno filmy. Nic více, nic méně.

Dohady o jedenáctém celovečerním filmu přišly na řadu jako další. Dle Dominicova názoru se další ST film, v němž by si klidně zahrál, ale pochybuje, že dostane nabídku, může očekávat někdy za dva roky, což je celkem fajn zpráva. Hlavně, aby film také někdo nezrušil.

Po podpisové části programu byly herci předány dárky. Už klasicky kresba Hanky Vítkové, lahev vína a upomínky na CZ Kontinuum, které si Dominic hned odnesl do pokoje.

Jenomže… když se vrátil, dozvěděli jsme se, že se herec cítí být unaven, a tedy se poslední část programu bude muset urychlit.

Fotku ale mít budu, přestože tam opět budu vypadat, jako obvykle, tedy blbě.

Jak jsem později napsala do mailu kamarádce „přitulila jsem se, takže to tu jednu jedinou věc, která se mi moc nezamlouvala, dokonale vyvážilo.“

Ale já jsem vážně už dospělá.

Palubní deník, dodatek:

Co dodat na závěr? Snad jen si přát, aby sem brzy opět někdo zavítal, aby pauza mezi tímto a dalším setkáním byla snad o něco kratší. Abychom se tam všichni opět sešli a výborně se bavili.

Chtěla bych také poděkovat všem, kteří setkání uskutečnili.

Děkuji vám za další nevšední zážitek.