aneb Další skvělá akce na Smíchově

Po nedávném úspěšném Coniáš conu jsem se dnes vypravila do Smíchovské knihovny na další zajímavý projekt, nazvaný Labyrint con. Akce se opět příhodně konala na vyvýšené galerii se scifi a fantasy literaturou, kde se pokaždé podaří vytvořit velice příjemnou atmosféru. Tématem Labyrint conu byly městské legendy a moderní městské mýty. O městské legendy se  upřímně řečeno nijak zvlášť nezajímám, přece jen je mi bližší klasická fantasy. Dnešní beseda ale byla tak zajímavá, že jsem neodolala a přímo na místě se dovybavila patřičnou literaturou, kterou hodlám prostudovat a doplnit si mezery ve vzdělání :-)

Prvním ze čtyř přednášejících byl Otomar Dvořák, autor řady knih o záhadnu a tajemných bytostech – těm věnoval i své povídání a já s úžasem naslouchala třeba  teorii o poněkud hrůzostrašném původu Krakonoše, kterého dnes známe spíše jako hodného večerníčkového dlouhána bafajícího z dýmky a pronásledujícího chudáka Trautenberka. Původně to prý snad byl ošklivý skřet s jeleními parohy a podobný mnoha dalším zvířatům... Dalšího povídání se ujal Petr Janeček, který studuje příběhy, které se mohly, ale nemusely stát – ale v současné době už pevně zakořenily v lidovém vyprávění a někdy už ani nejde odlišit, co mohla být pravda a co je skutečně jen smyšlenka. Své poznatky shrnul do knihy s názvem Černá sanitka. Tu jsem bohužel nestihla přečíst celou, musím to někdy napravit. Pavel Renčín, další z přednášejících, se naopak zaměřil na svůj nejnovější literární projekt nazvaný Městské války, který vzniká za internetové spolupráce čtenářů. Pavel měl s sebou ukázky takových čtenářských příspěvků, které nám přečetl.Jako poslední přišla na řadu drobná dáma s neobyčejnými znalostmi, kterou nesmírně obdivuji, Františka Vrbenská. Navázala na své předchůdce a povídala o rozdílech mezi "kachnou" a skutečnou událostí a o tom, jak se hranice mezi nimi stírají, až zmizí úplně. I ona přidala několik vážných i úsměvných příběhů – moc se mi líbil třeba ten o slonovi, který rozsedl auto. Františka přísahala, že se skutečně stal: Na nádraží stál vlak s cirkusovými zvířaty, slonice byla nervózní z malého prostoru vagónu, tak ji vzal ošetřovatel ven. Tahle slonice byla v manéži zvyklá na zapískání usednout na svůj podstavec. Co čert nechtěl – z nádraží se ozvalo zapískání lokomotivy, slonice se tedy rozhlížela po podstavci – a jediné, co poblíž našla, byl zaparkovaný fiat. A tak si sedla... :-))

 Labyrint con měl jedinou vadu na kráse – ten čas tak strašně rychle utekl. Sotva se začalo – a najednou bylo třeba končit a opustit knihovnu kvůli zavíračce. Nezbývá než poděkovat všem přednášejícím i organizátorům v čele s Mílou Lincem (zbyla na něj úloha toho ošklivého rušiče, který musel vždycky po uplynutí vymezeného času přijít a rozjetého mluvčího "vypnout", aby se stihlo vše naplánované). 

Měla jsem to štěstí, že jsem pak mohla kus cesty domů jet společně s Františkou Vrbenskou, se kterou jsme se pustily do hluboké, živé debaty o Alžbětě Báthory, která nás obě fascinuje. S Františkou se opravdu dobře povídá, jsem ráda, že si na mě našla čas a ještě víc děkuji jejímu neobyčejně trpělivému manželovi, který se vůbec nezlobil, že jsem mu jeho paní takhle "ukradla". :-)

Původně vyšlo na blogu Maire. Na Sardenu publikováno se svolením autorky.