Neviditelný pes

REPORTÁŽ: Fénixcon 2007

13.12.2007 0:05

FenixconTOPlistNa letošním Fénixconu to bylo moc pěkné, i když mne na něm potkalo několik drobných nepříjemností a jedna velká. První vadnou drobností bylo, že jsem cestou tam šlápl na autobusovém nádraží v Roztylech tak šikovně do blátivé louže, že jsem si zašpinil kalhoty až po kolena. Avšak nebyl to můj první con. Vždycky si cestou tam zašpiním, poleju, zablátím, zaolejuju, zakrvácím, proděravím, roztrhnu či jinak znehodnotím kalhoty. Takže jsem měl s sebou předvídavě kalhoty náhradní, též velmi pěkné. (Na domácí kraťasy tentokrát naštěstí nedošlo. Ono vánoční Brno je poněkud chladnější než letní Nitra... )

Let se Student Agency proběhl bez závad, centrem vánočního Brna jsem prošel hladce a hotel Slovan našel snadno. Též registrace byla pokojná. I bonbónek jsem dostal. To jiní měli větší potíže. Třeba Augustin Sokol, který měl nastoupit hned po slavnostním zahájení v Kongresovém sále. Zlomil si koleno a tak se program posunul. Přišel jsem tak o povídání noblesního Ondreje Herce. Protože jsem si ho užil letos už v Nitře, zradil jsem ho a šel na plánovanou přednášku Jana Šimůnka o čase (taky) kosmonautů.

Oproti tomu, co si všeobecně myslíme, se po odloučení od hodinek a vnějších podnětů den neprodlužuje! Někteří lidé si nastaví trochu delší den, jiní zase o něco kratší. Ale co je nejhorší, pro nás, fanoušky osad na Marsu - člověk prý má jistou plasticitu, a den si dokáže změnit, ale jen o maličko. Tak čtvrthodinu nejvíc. A marťanský sol má skoro o 40 minut víc! Nevěděl jsem to přesně, tak jsem Jana Šimůnka přemlouval, aby tu plasticitu zvedl až na půlhodinu. Souhlasil s tím, že může existovat skupina lidí, kteří to zvládnou. Měl jsem tlačit na tři čtvrtě! Problém změny denní periody je totiž v tom, že máme v těle tři časovače, které se při prodlužování dne postupně odpojují a rozpadá se jejich koordinace. Normálně spolupracují a řídí aktivitu v průběhu dne tak, aby naše tělo optimálně pracovalo. Ale když se tyhle vnitřní hodinky rozejdou, může dojít k průšvihu. I k rakovině. Už lepší, nežli planety s rotací blízkou pozemské jsou ty, které ji mají v celých násobcích!

Načež jsem se ze Zrcadlového sálu (kapacita 60) přesunul do Prezidentského salónku (kapacita 16), kde měl vyprodáno Luboš Brumajz. Dověděli jsme se spoustu nápadů, jak přepracovat klasické čítankové příběhy jako Malého Bobše nebo Babičku do žánru sci-fi případně fantasy. Luboš má dokonce zpracovány obálky k těmto variacím - dál se však dosud nedostal. Dost riskoval, neboť na jeho přednášce byli i někteří autoři, a i kdyby nechtěli vědomě opisovat, semínko nápadu bylo zaseto! (Pak se ale s Lubošem rozdělte o honorář, prosím:)

Fénixcon 2007 3 Čas 20:30 byl vhodný k občerstvení. Hotelová restaurace Bugatti nabízela asi pět "českých klasických", tedy hospodských jídel v jednotné ceně 90,- , desítka pivo páčila 30,- dvojka červeného 36. Naštěstí jsme byli ve velkoměstě, kde bylo více poživačných možností, jako například hned v pasáži pod hotelem.

V čase 22:00 mělo začít v Kongresovém sále nadČasové divadlo, ale bylo spíše mimočasové, ještě ani v 22:20 nenastalo. I navštívil jsem povídání o Pevnosti. Hezky tu mluvili, zejména šéfredaktor Tomáš Němec. Šťávu do diskuse vnesl až J.W. Procházka, společně s doneseným pivem. Já už nějak odpadal, jen jsem poklimbával opřen o zrcadlo, reagoval jsem jen, když se Tom zmínil o honorářích za články...

23:30 jsem ještě shlédl opožděný konec divadla, které si dělalo srandu z opožděného Pendolina zrovna. A pak jsem měl naplánovanou společenskou zábavu, ale přišel na mne velmi nespolečenský a únavný splín. Jako bych byl mimo čas. Až teď jsem to rozklíčoval - měl jsem za společností opoždění dané tím, že jsem u registrace vypil pouze přivítací doušek z čutory Jána Žižky, která předtím obsahovala slivovici, na pokoji jsem od spolubydlících loknul další vítací sklenku vizoura a pak jsem měl než jedno večeřové pivo. To jsem ale v té chvíli nevěděl, a tak jsem se vydal na procházku přírodou, abych si nějak srovnal časovače.

Fénixcon 2007 4Na každém conu se snažím zahlédnout něco z místních zvláštností a zachytit okolní atmosféru. Mapa mi prozradila, že na dalším rohu Lidické ulice se nachází park Lužánky, a tak jsem si jej šel prohlédnout. Musím říci, že světlo lamp, svítících mezi holými větvemi, vznášejícími se nad půlnoční mlhou parku, kde bylo prázdno až na pejskaře, milence, ztroskotance a mládež, vracející se z kina, bylo uspokojivě děsné, takže jsem se osvěžen mohl vrátit do víru společnosti. Doplnil jsem hladinu vitaminu Bé a dalších součástí Starobrna a pobavil se ještě s Honzou Kantůrkem o sudeťácích. A pozdravil se s Ondřejem Neffem, na kterého v Praze nenarazím! Naposledy jsme se viděli v Nitře...

Hlasitě jsem debatoval s Kantůrkem, a dlouho, pak přišel Ondra a vyzvedl si zpoza stolu Iris. Je to velice tichý a poslušný pejsek! Naštěstí jsem na něj nešlápl. Ale připadala mi nějaká smutná, Irda.

Během večera jsem se už natolik aklimatizoval, že jsem se už neotáčel pokaždé, když se mluvilo o Šamanovi. Byl totiž míněn Big Šaman Tunelář, nikoli přispěvatel tohoto webu.

Fénixcon 2007 2Ve vší slušnosti jsem zalehl už v půl druhé, jako první na našem trojáku. Protože to nebyl můj první con, zacpal jsem si preventivně uši zátkami. Načež následovala ona velká nepříjemnost, trabl, přímo trůbl. V 3:30 mne vzbudilo chrápání z vedlejší postele, které znělo tak, jako bych ucpávky neměl. Mlaskání, kopání atd. nepomáhalo. Přestěhoval jsem se do vany, ale po čtvrthodině v ní jsem to vzdal. Lehl jsem si tedy v posteli hlavou do noh, abych alespoň neměl ty zvuky přímo vedle uší. Moc to nepomohlo. Asi v 4:00 jsem si řekl, že do Brna už nikdy nepojedu. V 4:30 jsem nabyl přesvědčení, že návštěva jakéhokoli příštího conu se pro mne už stala bezpředmětná. V pět jsem se rozhodl, že přestanu psát sci-fi a asi v půl šesté jsem konečně omdlel.

Na devátou jsem měl budíka, protože mě čekala hotelová snídaně. Vřele doporučuju každému. Nejdete nikam daleko, a najíte se dosyta a do dlouha. Než jsem se poté oholil a upravil a připravil a probudil, bylo už půl dvanácté a Neffova přednáška o tajemstvích alchymistů. Na jejím konci jsem však začal pochybovat o jinak bystrém rozumu přednášejícího. Ukázal nám totiž na slidech jakýsi hermetický obraz, alchymický, plný alchymistů. Když se jejich hlavy označily body, a ty body pak separovaly - vytvářely přímo souhvězdí! Od Oriona přes Velkou Medvědici až někam k Býku. Tohle nesnáším, takovéhle manipulace. Hvězd je vidno na nebi asi 7.000., vždy si můžete najít nějakou kombinaci, když vám nevadí, žeto bude někdy trochu nepřesné. Jistě! Podle přednášejícího to bylo nepřesné, ale když se do polohy těch hvězdobodů zahrne jejich vzdálenost... Tady jsem zaskřípal zuby natolik, že to musel Neffíno slyšet i na těch asi padesát metrů. Totiž - dvojnásobná kapacita Kongresového sálu (120) je ve Slovanu dosažena tím, že je dvojnásobně delší než Zrcadlový sál. To ještě nebyl konec! Když se ten vektorový posun, daný vzdáleností hvězd (jak ji znali???) promítl na druhou stranu, objevila se jiná soustava bodů (!!!!!) která vykreslila jasně a nezpochybnitelně hlavu - Micky Mouse... No, dostal mne, a smáli jsme se všichni. Ale měli bychom raději zvážnět - co když byl Walt Disney skutečně mimozemšťan a po celé desítky let připravoval lidstvo na invazi, které bychom se nedokázali bránit. Jak stříleti na milého myšáčka či roztomilé psíky (ahá!!!) Pluto???

Fénixcon 2007 6A pak už jsem běžel do Zrcadlového sálu, kde jsem měl držeti přednášku s Františkou Vrbenskou. Chtěla vyprávěti o skřítkovi v zrcadle, které se opožďuje. Tak jsem ji v čase té mínus deset vteřin zmobilizoval mobilem a vytrhl ji z nějakého debatního kroužku a poté začal sám. Skřítek se objevil pouze se zpožděním dvou minut. Pěknou přednášku jsme měli. Jenom jeden drobý trablík nastal s tím, že jsem se stal z nezbadatelných pořadatelských záměrů hoste, a nikoli spolupřednášejícím. I když Host - to zní hrdě! Jinej na tomhle conu nebyl! Pořadatelé zde přišli s jednou milou pozorností - přinášeli přednášejícím tekuté občertvení. Dle přání pivo či víno či minerálku. Františky se neptali, a přinesli ji rovnou klenku vavřineckého a lahvičku Mattonky. A nesly to pěkné děvy. Mě musel postačit pohled na jejich lepé nžky v prihovaných punčochách, neb jsem nebyl přednášející, pouze host. Avšak Františka se se mnou sestersky rozdělila - dala mi minerálku a víno si nechala.

Tato přednáška byla nepochybným hřebíkem conu. Nakonec jsme vyprávěli o duši a krvi. Od opičáků, přes hominidy, lidožrouty až k době pastevců, dále přes judaismus a posléze ke křesťanství jsme táhli přímou linii krve a masa. Od alfa samce Goliáše jsme přešli k podobnému dobrodinci jménem Ježíš a skončili:
"V okamžiku, kdy hominidé upekli první maso a zbavili ho tak krve, byla rozdělena jejich existence na TĚLO a DUŠI. To byl počátek civilizace. Proto musel Ježíš rozdávat zvlášť tělo a zvlášť krev.
Když řekl toto je moje TĚLO a toto je moje KREV,
řekl vlastně toto je moje MASO a toto je moje DUŠE.
Duší člověka je sůl
a láska je solí života..."

Fénixcon 2007 4Načež jsem se v dobré společnosti občerstvil brzkou večeří (v 16:00) a po návratu na hotel jsem zcela bez společnosti strávil další občerstvující půlhodinu pod horkou sprchou. Je přece jen dobré na conu bydleti, a ne jen přebývati v polních podmínkách...

Ještě jsem stihl další Conaniádu Nalima Uzbega, ale nemám sil ji popsat. Určitě tak učiní někdo jiný. Naštěstí jsem ztratil svoje pečlivě vedené poznámky! Naštěstí jsem našel svého ztraceného budíka, kterého jsem poskytl na přednášce Františce jako časoměrný stroj. Tedy nebyl to můj budík, ale ženin. Čekal na mne trpělivě po všechny další přednášky na stolku přednášejícího. Takže jsem mohl i vrátit baterii AA, kterou jsem si na začátku přednášky vypůjčil od Jardy Houdka, neb tento čas si původní baterie budíkova usmyslila zvolit za svůj čas terminální...

Fénixcon 2007 1Těmi správnými hřebíky jsou vždy vyhlášení vítězů různých soutěží. Nezachytil jsem Einsteinův mozek. Jenom losování z hlasů, hozených do urny při registraci. Cenou byly knihy pro 3+3 hlasujících a ještě jeden výherce získal roční předplatné Pevnosti. V tom jednom trojitém losování byli vítězi dva Poláci a jeden doživotní prezident fandomu, což moderátorovi JWP udělalo velkou radost. Takovou, že ani neprozradil, komu dal Rampas svůj hlas! Nejspíš nějakému nadějnému autorovi, nejlepšímu z těch všech špatných...

Do ceny Vidoucí, tentokrát s vidinou publikace v Pevnosti, bylo přijato 212 povídek, do konečného kola jich postoupilo 55. Zapsal jsem si jméno vítěze, tedy vítězky: Markéta Klobásová.

Další vítězkou večera a ceny Trifid, zvící 20.000 za (budoucně) vydané dílo se stala překvapená Jana Rečková. Převzala Trifida i certifikační listinu velice rozechvěle. Trifidem již není bronzová soška, ale ze zeleného drátku umě spletená bytůstka na třech nožkách, se skleněnými (či plastovými?) ozdobnými listejčky v čupřině. Tato rostlina byla schována pod skloplastovým poklopem. Ten však nebyl přilepen takže se sedající spisovatelce odklopil, a trifid po ní šlehl svým žihadlem. Rečková uštknutá trifidem! Žahadlo se zamotalo do autorčina řetízku, takže bylo dosti zábavy s uštknutou. Naštěstí jed byl zeslaben, anebo Jana již získala imunitu...

Fénixcon 2007 5Pěkně pak bylo v Bugatti i přilehlých prostorách. Ke druhé hodině ranní jsem ze sebe udělal vola, když jsem Leonardovi Medkovi šel dělat býka do corridy. Byl zvědav, jestli by mne skolil svým mečíkem. Rohy jsem měl dělat svými prstíky - ale raději jsem si na to půjčil od lepé děvy dřevěný trojzubec. Skončilo to uspokojivě pro oba. Já jsem Leonarda nepošramotil, a on dospěl k přesvědčení, že by mne přece jenom zabil.

Úplný konec pak pro mne byl na pokoji 333, kde Františka (kdo jiný by měl mít takové číslo pokoje, než čarodejnice?) pořádala rumpárty.Ale nevím, proč tedy s meruňkovicí a jinými tekutinami, ve kterých avšak rum zcela určitě chyběl.

Šel jsem spát ve čtyři. Chrápající kamarád na tuto noc již odsvištěl. Spalo se zase krásně až do osmi. Po snídani jsem si ještě na recepci vyzvedl svůj švýcarský nůž, který mi na čísle 333 vypadl z kapsy a odešel směrem k hotelu Grand. Do autobusu Student Agency jsem nastoupil s Vláďou Kejvalem. Mohli jsme si doříct, co v Krak... u Netopejra nestihneme. Ale nemluvili jsme stále. Četli jsme si, poslouchali jeden ze sedmi programů (film byl děsnej). Nad Větrným Jeníkovem se točil vítr a přinášel sníh. Když jsme jeli tam, odkud by při lepší dohlednosti byl vidět Blaník, poslouchal jsem na kanálu Classic právě Blaník (tu symfonickou báseň, ne rádio!), za chvilku již Praha mávala nám. Není to z Brna zas až tak daleko. Možná, že tam zase někdy na nějaký con pojedu.

A to je konec. Jo, ještě jedno konstatování:

Fénixcon 2007 byl jediná veliká příjemnost!

Psáno v Praze na Lužinách pro Sarden a Interkom. dne 12. prosince 2007



zpět na článek