Reportáž je poskytnuta čtenářům Sardenu se svolením redakce nového e-magazínu o fantasy, historii a záhadách Camelot.

Dne 26. a 27. září 2008 se v Městské knihovně uskutečnil druhý ročník knihovnického conu Coniáš, který jsme navštívili i my a přinášíme vám tedy exkluzivní reportáž!

První část conu se konala v pátek 26. 9. ve smíchovské knihovně, která se postupně stává pobočkou specializovanou právě na žánr Sci-fi a Fantasy. Con začal v 15:00 hodin přednáškou začínajícího českého autora Martina „Dariona“ Antonína, jehož přednáška (nebo spíše beseda) nesla podtitul Strasti a slasti profesionálního spisovatele, protože Darion se v současné době pokouší psaním uživit. Přednáška se nám líbila, byla zajímavá a inspirativní ☺. Darion zde, mimo jiné, prezentoval také svou novou knížku Zelená, o které jsme se již zmínili v Novinkách v našem e-zinu Camelot. Na druhé besedě se nám představily legendy české Sci-fi, šéfredaktor Ikarie Vlado Ríša a autor Kena Wooda Jiří W. Procházka. Povídali o české sérii Agent JFK, kterou před několika lety vytvořili podle knížek o Marku Stoneovi, jejímž autorem je jistý francouzský gynekolog.

Následovala přednáška Františky Vrbenské Strach a děs Vendů, ve které jsme se dozvěděli, čeho se báli staří Slované (a také, že vlkodlaci nejí pizzu, což Františka zmínila při pohledu na svačícího Honzu ☺). Tato přednáška nás velmi nadchla!

Poslední páteční beseda byla o překládání série Amber, které se měli účastnit Honza Kantůrek a Michael Bronec, pan Kantůrek však zákeřně onemocněl a nemohl se tedy bohužel dostavit. Michael to však hravě zvládnul za něj a dokonce pak Amber prodával s přátelskými slevami (ale to máme vlastně zakázáno říkat, takže psssst!). Sobotní program probíhal na Mariánském náměstí v Ústřední knihovně souběžně v Malém sále a Klubovně, z čehož plyne, že jsme nemohli stihnout přednášky všechny a napíšeme tudíž jen o těch, na kterých jsme byli. Program začal v poledne přednáškou Míly Lince, který mluvil o tom, proč je dobré půjčování si knih z knihovny, jaké to má výhody a také o knihovně vůbec.

Další přednášku pak měl Tomáš Matějíček, který nás seznámil s temnými stránkami komiksu. Ukázal nám, jak jde v komiksu dobře vyjádřit strach, přičemž dokonce přesvědčil Jakuba, který si do té doby žádný komiks (snad kromě Čtyřlístku) nepřečetl, o kvalitách tohoto žánru.

Pak nadešel čas na námi velmi očekávanou přednášku Mistra Leonarda (Medka) o pohádkách. Ovšem rozhodně to nebylo nic pro malé dětičky, protože se jednalo o pohádky v původní podobě, ve kterých najdete více násilí, než v současných béčkových horrorech. Každopádně to byla společně s přednáškou Františky Vrbenské a koncertem kapely Peregrin (o kterém se za chvíli zmíníme) jedna z nejlepších částí programu. Dokonce uvažujeme, jestli nějakou takovouto pohádku nezveřejnit v budoucnosti v Camelotu, měla by zajisté úspěch.

Následně jsme se přesunuli do klubovny, kde byla přednáška Petry Neomillnerové o upírech. Upřímně řečeno, očekávali jsme spíše něco z mytologie, takže nás povídání o upírech v dnešní době poměrně zarazilo. Ovšem nakonec jsme potlačili nutkání přednášku opustit a ani to tak nebolelo.

Pak jsme museli přejít zpět do Malého sálu, kde se konala beseda se známým českým autorem Fantasy Vladimírem Šlechtou, který obyčejně na cony nejezdí. I přesto, že ani jeden z nás zatím nic od Vladimíra Šlechty nečetl (což samozřejmě hodláme urychleně napravit), beseda se nám líbila, zvláště kvůli veselým historkám, kterými nás pan Šlechta průběžně zásoboval (kdyby tu bylo více místa, tak se s vámi o nějakou také podělíme).

Od pěti hodin začal skvělý koncert kapely Peregrin, hrající převážně bretaňskou a středověkou hudbu. Byl to opravdový hudební požitek a já nemůžu nedoporučit nějaký koncert Peregrinu navštívit.

Potom se nám představil Martin Šust, což je editor známé antologie Trochu divné kusy a také, což nesmíme opomenout, redaktor magazínu Pevnost. Mluvil hlavně o práci editora, o tom co tato práce obnáší a tak podobně. V sedm hodin nastalo vyhlášení výsledků soutěží – výtvarné soutěže a horrorového kvízu. Jakub se svou koláží zvítězil ve výtvarné soutěži, v kategorii do 15 let, které se však evidentně účastnily samé malé děti, takže vyhrál dvě útlé knížky z edice Husí kůže určené pro čtenáře od 11 let ☺. A jak jsme dopadli v kvízu? Špatně… Oceněni byli totiž jen ti, co měli celý kvíz bez chyby a z těch, co měli jednu chybu, se pak vylosovalo 15 šťastlivců, mezi kterými jsme ovšem nebyli. (Já jsem ti, Honzo, říkal, že ve filmu Já legenda nevraždí hlavní hrdina zombíky, ale upíry. Ty jsi však přesto prosadil svou a teď to máme oba špatně! – pozn. Jakuba)

Takže něco inteligentního na závěr (to se nám obvykle nedaří): Krásně jsme si užili dva dny v Městské knihovně, poznali jsme mnoho nových tváří, dozvěděli jsme se, že upíři nejedí pizzu a nevyhráli jsme kvíz kvůli špatnému úsudku jednoho z nás (a utratili jsme hromadu peněz, protože jsme se nevydrželi jen koukat, jak si všichni ostatní kupují mnoho skvělých Fantasy a Sci-fi knížek, kterých zde bylo na výběr opravdu hodně).