Za devatero horami a devatero řekami, v zemi vycházejícího slunce, žila - byla jednou jedna princezna. Jmenovala se Rei Toei a její srdíčko ze všeho na celém světě nejvíc toužilo po svatbě se zpěvákem Rezem. Jenomže William Gibson nepíše harlekýnky, a tak se bude muset páreček holoubků porvat s drobným problémem. Rei Toei je totiž idoru - počítačový konstrukt, produkt softwarového inženýrství, spousta řádků velmi pohledného kódu. Není divu, že když se o chystané veselce dozví Rezovy náctileté fanynky, trošku jim to rozhodí tep. A tak nejbližší letadlo do Tokia hostí na své palubě i čtrnáctiletou Chiu, jejímž pohledem sledujeme část příběhu. Zato tahoun druhé dějové linie Colin Laney se do událostí kolem popového idolu a jeho idoru zaplete čistě pracovně. Po jistých pololegálních experimentech dokáže hledat informace v moři dat jako nikdo jiný. A zdá se, že na někoho takového čeká v japonské metropoli opravdová výzva.

Příběh Idoru či jejího velmi volného pokračování Všechny párty zejtřka zůstává kdesi na půli cesty mezi naší současností a světem nemilosrdných megakorporací a černých klinik v Chiba City popsaných v legendárním Neuromancerovi. Pro Gibsonovu tvorbu 90. let je příznačný posun od klasického kyberpunku k jeho dospělejší soft variantě. Opouští šero neuromancerovsky špinavé ulice, aby se vydal na výsluní mezi masmediální celebrity - a čtenář se možná ještě bude rád vracet do bezpečí mezi narkomany a kyberkovboje. V této knize neteče krev ze zbraní pouličních samurajů, zde zabíjejí právníci a žaludeční vředy ze stresu. Pokud pod textem rané Gibsonovy tvorby jako neon zářila fascinace info- a biotechnologiemi, v Idoru již hrají první housle sociologie nových médií a antropologie kyberprostoru.

Na tematickém posunu ovšem nic netratí autorův vypravěčský styl. Stále je to tentýž William Gibson, který čaruje slovy a vypráví obrazy. Coby spisovatelský virtuóz tančí po okraji halucinace a jeho stroze načrtnuté realistické vize si podmaňují další a další oběti z řad čtenářů. Své texty staví na pevných základech nejmodernějších vědeckých teorií - i když zrovna u Gibsona nikdy netušíte, jestli vědecké pojmy používá, nebo spíš svým dílem vytváří. Skutečnou šťávu téhle jízdě ovšem dodávají drobné detaily, jež se vám zadřou pod kůži jako fragmenty roztřískaného harddisku. Nenápadně rozmístěné po celé knize, tvoří tyto útržky obrazu naší blízké budoucnosti dojem, že jsme nahlédli do neředěných životů skutečných lidí. Díky nim příběh dýchá a tluče mu srdce.

Idoru má na rozdíl od jiných autorových románů přehlednou výstavbu textu - příběhy Chii a Colina se navzájem střídají podobné zubům zipu japonské minisukně, tempo příběhu roste jako neléčená horečka a nakonec se v závěru obě dějové linie spojí v jednu. Takové finále sice u minisukně zklame, ovšem u knihy naopak potěší. Příběh Colina Laneyho je navíc příjemně ozvláštněn otevřením v duchu in media res, takže se jeho předchozí osudy dozvídáme postupně v různých narážkách, dokud se vyprávěním neproklestí až k současnosti.

Proto může být Idoru vhodným prvním pokusem o prolomení zašifrovaného kódu literární ikony jménem William Gibson. Ani jeho skalní příznivci nebudou zklamáni. Autor nabízí napínavý výlet do Tokia blízké budoucnosti, popsaný svým charakteristicky hypnotickým stylem. Živoucí kulisy světa mediální slávy a realistické postavy účastníků zájezdu slibují, že se nebudete nudit. Potěší i obálka Tomasze Marońskiho - laserovského dvorního obálkáře kyberpunkových knih. A námět, jenž by mohl být parodický, kdyby nebyl myšlen smrtelně vážně, vede k úvaze nad tím, co je vlastně ve světě zprostředkovaném médii skutečné.

Jenom mě děsí, že jednou by mohlo něco podobného jako Reze napadnout i Sámera Issu.

Idoru /Idoru/ (o autorovi, ukázka, o kyberpunku)
Gibson, William
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Pavel Bakič
Obálka: Tomasz Maroński
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 304
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 249 Kč