Druhý díl trilogie ze světa Dreamlandu nám opět předhazuje Roberta Remingtona Ripleye III. a svět, který vytvořil ve svých knihách a jehož virtuální podobu pomáhal uvést do života. Zápletka zdánlivě kopíruje první knihu - opět tu je senátor Hanson a ruský vůdce Dankjevič, oba uvěznění v Dreamlandu. Jenže přece jenom něco je jinak - vlastně téměř všechno.

Neboť zatímco jejich osobnosti jsou uvězněny v Dreamlandu, v normálním světě se pohybují dvě počítačové entity - Cerberus a Pallada, a cosi tam chystají. Ripley, opět ponořený do Dreamlandu, hledá způsob, jak obě strany reality navrátit normálnímu chodu. Jenže abnormality Dreamlandu jsou stále větší a důraznější.

RRR třetí se tu totiž promítá hned několikrát, každý jeho avatar je trochu jiný, pohybuje se jinde - a když se stále setkává se zprávami o své smrti, či o smrti svých avatarů - těch ripleyovských i těch, které mají podobu mága Riplakiše, nemá z toho radost. A to zcela právem. Navíc se musí vyrovnávat s tím, že je lovenou zvěří - a Sněhurka a královna Amazonek, které jej pronásledují pro porušení slibu manželského (pokud nevíte, o co jde, poraďte se s dědy nebo s pradědy) jsou v porovnání s ostatními lovci docela mírnými nepřáteli.

Do skupiny Ripleyových nepřátel musíme započítat i jeho samého. Neboť a protože se tu neustále vracejí jeho vzpomínky na úděsnou leteckou havárii, ze které on vyvázl s těžkými poraněními, jeho tehdejší snoubenka Nicole ale přežila jen jako kyborg - mozek uzavřený ve schránce pojízdného křesla s manipulátory. A také vzpomínky na jeho bývalou ženu, nástupkyni Nicole, která se tu také vyskytuje naživo i jako avatar. Touhle vrstvou mi román hodně připomněl Gateway, mezi Ripleyem a Robinettem Broadheadem je paralel spousta, jen psychoanalytický pomocník tu chybí. Ale to nebrání v tom, abychom byli zaplavováni Ripleyovými emocemi, pochybnostmi a pocity viny.

Fantasy vrstva příběhu, podstatná pro první díl, tu je více překryta sci-fi vrstvou, vtahovanou do příběhu jeho výrazným propojením s reálným světem. Dost pochmurné autopsie hlavního hrdiny jsou vyvažovány téměř komediálními scénkami, o které se hodně starají zmiňované odvržené nevěsty či další postavy. Několik paralelních ripleyovských linií ubírají příběhu na přímočaré spádnosti, komplikují a zpomalují jej. Tato kniha je tak o poznání více filozofující než akční, a svým závěrem otevírá prostor pro třetí příběh z tohoto světa. Mimochodem - ten závěr je spíše otvíracím momentem pro další knihu, než skutečným ukončením druhého dílu. Kdybychom nečekali pokračování, byl by totiž pouze samoúčelnou, byť hezkou, pointou.

Shrnuto a podtrženo: zajímavé avšak nikoliv pádné psychologizující vyprávění, trochu dlouhá otevírací kapitola pro další díl.

W. M. Simmons: Když se sny střetnou (When Dreams Collide)
překlad: Zdeněk Uherčík
obálka: Jan Patrik Krásný, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2005
370 stran, 209 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-675-9