V recenzi na antologii 2005: Česká fantasy jsem konstatoval, že povídka Pták Noh je dobrodružným příběhem téměř howardovského ražení. A protože i ostatní čtyři příběhy v této sbírce jsou osídleny stejným hrdinou - Brunem Zweigste, jehož jméno jsme si počeštili na Bruncvík, je zřejmé, že i ony se budou řídit podobným kánonem. Přesto je každý trochu jiný.

A protože sledují vyrůstajícího Bruna, projdeme si je za sebou tak, jak jsou řazeny ve sbírce. V Případu pražských vodníků se setkáváme s mladičkým chlapcem, který je tak ze všeho nejvíc divákem - i když divákem zainteresovaným, neboť jeho zvídavost popohání příběh kupředu. Hned v úvodu se setkáváme se starým lidem - bytostmi, které kdysi žily vedle nás, než jsme je definitivně vyhubili (ze všeho nejvíc naším nedostatkem fantazie, řekl bych). I když Bruno sám moc nebojuje, napětí a zápletky si tu užijeme dost - a v dalších příbězích se tahle dobrodružná složka ještě dále stupňuje. V titulní novele Putování za jantarovým drakem už Bruno, přestože ještě chlapec a panoš, vstoupí do děje mnohem více, a k příběhu ještě přibude trocha politiky. Tady už je dobrodružná linka nakreslena redisperem číslo osm (pokud víte, co to je redispero; pokud nevíte, tak to tloušťkou odpovídá fixu).

V příběhu Pták Noh, který délkou kolísá mezi povídkou a novelou, se opět vsuneme do politiky, tentokrát do velké - Bruno doprovází na politickém výletu svého otce, v civilu bratrance českého krále Václava, do Itálie, a - kromě ptáka Noha - se tu setká (a nejen setká) s nejmladší dcerou kampánského krále Leonou. A také tu uplatní některé své dovednosti, které získal u Rollanda, alchymisty českého krále. Pokud jsem Ptáka Noha označil za howardovský příběh, o Černém království to platí dokonce ještě mnohem více. Zase o něco starší Bruno se vrací do Kampánie, aby se ucházel o ruku Leony. Jenže jeho loď skončí na afrických březích ztroskotáním v bouři, upadne do otroctví (dokonce dvakrát - i se svým otrokářem je totiž znovu lapen) a do pěkně hustého průšvihu, ze kterého se dostane hlavně díky svým znalostem o starém lidu. Nádavkem se tu dozvíme, jak to bylo „doopravdy“ se slavným Bruncvíkovým lvem a mečem. Poslední a nejkratší (jen šestnáctistránková) povídka - Zločin německých rytířů - je spíše historickým příběhem o šťastně ženatém ochránci české koruny a tvoří i díky svému rozměru tečku za celou knihou.

Všechny příběhy jsou na výsost dobrodružné - fantasy rovina tu je kulisou, lidé magii neovládají, a tuhle dovednost najdeme jen v její přírodní poloze, reprezentované starým lidem. Tím se Vlado Ríša hodně přiblížil původní howardovské koncepci, kterou dovedně přenesl do českého středověku. K tomu přidal ještě letmý nádech humoru, někde silnější, někde jen mírný, ale vždy znatelný. Martin Zhouf při práci na obálce humornou linku dodržel, v postavě Brunova sluhy Bouška tam vidíme Vlada osobně.

Pokud pro vás zatím byl Bruncvík jen sochou u Karlova mostu, pak touto sbírkou se může stát vaším příjemným společníkem a obyvatelem vaší knihovny. Zaslouží si to.

Vlado Ríša: Putování za jantarovým drakem
obálka: Martin Zhouf
Straky na vrbě, 2006
281 stran, 170 Kč, brožované
ISBN 80-86428-63-X