Známý překladatel se pustil - po pohádkách a dalších románech - i do oblasti fantasy. Jeho Příběh ze Čtvrtého světa, jak zní podtitul, je masivní heroickou fantasy tolkienovského ražení, přesto si v ní dokázal vytvořit vlastní svět, velmi odlišný od toho profesorského.Základní schéma boje dobra a zla - či spíše zla a dobra - tu je postaveno nad celým příběhem. Proti sobě stojí vládce Říše a král dávné a dnes již vlastně zapomenuté a rozpuštěné země jménem Maronna. Jejich vzájemný souboj je osou románu, ale celek je doplněn mnoha a mnoha motivy, které doplňují a obohacují děj.

Harad, král Maronny, patří do dlouhé genealogické řady slavných králů, a jejich krev a vzpomínky v něm kolují. Čas od času se ho zmocňují, má vidiny světů a míst, které nemohl poznat, a přesto ví, že je zná. Stejně tak poznává místa na své pouti, člověk, který se nikdy dříve nevzdálil ze svého horského domova. Jeho pouť je dlouhá a složitá, musí po celém světě získat sedm klíčů, aby otevřel pokladnici s mečem, který jediný může zachránit Maronnu před neustálým útoky Říše.

Příběh tak získává povahu questu. Harad sám musí projít dlouhou cestu za sedmi klíči, jeho přátelé a spolubojovníci ale mají také své úkoly, nezbytné pro splnění úžasných snů o svobodném království a o vítězství nad zlem. Vypravěč nás tak provádí různými místy pozoruhodného Čtvrtého světa. Kdo ví, kde se nachází? Asi jen autor - přesto nám dává najevo, že se možná jedná o pokračování našeho vlastního světa, o jeho transformaci. Vize velkých válečných lodí, poháněných uhlím či naftou, velké války, to jsou prsty naší vlastní reality, které se dotýkají Harada v jeho viděních.

Harad získá mocné spojence - poslední zástupce rasy, z níž se odrodil vládce Říše. Oni sami nemají dostatek sil a moci, aby nad svým soukmenovcem zvítězili, ale věštby jim ukázaly, že jejich jedinou nadějí je pomoc Haradovi. S jejich snažením se ovšem kříží jiné zájmy, a jinak relativně přímočará linie questu je tak nakadeřena podstatným způsobem.

Svět, který Vladimír Medek vystavěl, je velmi promyšlený a komplexní. Najdeme tu mnohé motivy, které jsme si zvykli potkávat spíše v SF než ve fantasy - především genetické pokusy, robotické Stíny a inteligentní (a hodně přerostlé) mravence či cestování v čase (byť nikoliv zajišťované technickými prostředky). Haradovo putování i osudy jeho družiníků jsou propracované a dramatické a dějové zvraty míchají kartami i očekáváními čtenáře. Zvláště tak činí závěrečná Poslední bitva, typický atribut heroické fantasy o boji Dobra a Zla, plná akce a děje.

Přesto tu chybí dva důležité atributy. Prvním z nich je láska a vůbec tento typ emocí. Vztah Harada a jeho ženy spíše připomíná vztah dvou lidí se společnými zájmy, než partnerství muže a ženy, a jedna epizoda Chóra a kněžky Laal (byť emocionálně velmi silná, přesto s otevřeným koncem) tuhle mezeru v oblasti romantiky nedokázala zaplnit. Druhým možná ještě důležitějším a přesto chybějícím atributem je humor, který by odlehčoval náročný a místy i poněkud temný příběh.

Vladimír Medek se tu ukázal jako dobrý vypravěč, kultivovaný a nápaditý, využívající bohatě prostředky českého jazyka, a tak je velká škoda, že Maronně chybí aspoň špetka humoru, momenty, kdy by se čtenář uvolnil ve smíchu. Jinak je to velmi příjemný příběh, hodící se spíše mladším čtenářům zvyklým na mainstreamové romány. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že byl vydán v Knižním klubu, díky tomu i s pevnou vazbou v příznivé cenové relaci ke svému rozsahu.

Vladimír Medek: Maronna
obálka: s použitím obrazu J. P. Krásného navrhl Ivan Brůha
Euromedia - Knižní klub, 2007
525 stran, 259 Kč, vázané
ISBN 80-242-1819-9