Na vydání další knihy Susanny Clarkové jsem byla velice zvědavá. Povídky vznikaly souběžně s jejím prvním románem Jonathan Strange & pan Norrell, který byl oceněn Hugem. A hned po první povídce ve sbírce, která jí dala jméno – Dámy z Grace Adieu, jsem se nadchla. Jsem jimi okouzlena snad více než románem. Jemný humor a troška šibalství, kterého jsem si u Jonathana Strange a pana Norrela ke své škodě nevšimla, se vine všemi povídkami. Každý příběh je jiný, jiné postavy, jen země a její tajemství jsou stejná. Opomenu-li úvod, ale to bych neměla dělat, každý úvod ke knize stojí za přečtení, od Jamese Sutherlanda, profesora Výzkumného ústavu sidheských studií při Aberdeenské univerzitě, je povídek osm.

Název každé z nich v nás vzbudí zvědavost. Nalistujete-li si první stránku jakékoliv příběhu, uvítá nás křehký černobílý obrázek Charlese Vesse. Některé povídky jsou obohaceny o obrázek i uprostřed textu. Kresba nás vrátí do devatenáctého století, kdy bylo k Ferii blíže než dnes.

Všechny povídky stojí za zmínku, proto je těžké rozhodnout se jen pro výběr. Ale například povídka Na Vilným veršku je jedinečná hlavně jazykem, který spisovatelka zvolila:

Jako malý ďouče sem žila u doktora Quince na druhý straně Vilnýho veršku. Vobčas sem v zimním soumraku koukala z vokna doktora Quince a viďála Vilnej veršek (kde žijou permoníci) jako dlouhej hnědej koráb na šedým moři a mezi temnejma stromami vzdálený světýlka jako stříbrný hvězdy.

To, že si povídku můžeme přečíst "v celý její kráse" je i zásluha překladatele Viktora Janiše. Hned přemýšlíte, z kterého že kraje si půjčil nářečí.

Čarovat nebo využívat magii, které je kolem nás spousta, můžeme i pomocí výšivek. Přesvědčil se o tom i lord Wellington, kterému se zaběhl kůň, i skotská královna Marie Stuartovna, která utekla do Anglie před hněvem svých utlačovaných poddaných (Nestvůry ve výšivkách). Zajímavý je příběh Johna Uskglasse a cumbrijského uhlíře. Na jejím konci Král Havran věděl, že někde udělal chybu, jen nemohl přijít na to kde. Proto se krajům v Cumbrii vyhýbal padesát let, dokud neměl jistotu, že je uhlíř po smrti. Povídka Paní Mabbová je o lásce, tak jak je slušné o ní mluvit v Anglii devatenáctého století, a o tvrdohlavosti a neústupnosti. Pan Simonelli si z počátku pomůže ve vyprávění svého příběhu úryvky ze svého deníku nebo dopisy. Učený univerzitní vědec přijal místo vikáře na venkovské faře a rozjel se do neznáma. Na místě byl překvapený, jak lidé na venkově vlastně žijí. Ty nevědecké pověry! V dalším příběhu se dozvíme, proč byl konečně u Thoresby postaven most přes řeku a odkud kam vede. Nakonec mi zbyla povídka, která dala celé knize jméno, Dámy z Grace Adieu, která je příběhem tří přítelkyň. Žijí na venkově, jedna z nich je vdaná, druhá pracuje jako vychovatelka u dvou osiřelých děvčat a třetí z nich uvažuje o tom, jestli by se neměla vdát. A všechny tři dámy o magii něco ví. Další postavou v povídce je pan Jonathan Strange a nevede si zrovna příkladně.

Opravdu jsem ráda, že kniha Dámy z Grace Adieu a jiné povídky vyšla i u nás.

A zapamatujte si:

Magie, madam, je jako víno, a pokud na ni nejste zvyklá, pak vás opije. To, jak se domnívám, platí i pro pány.

• Dámy z Grace Adieu
• Na Vilným veršku
• Paní Mabbová
• Jak se vévodovi z Wellingtonu zaběhl kůň
• Pan Simonelli aneb Elfí vdovec
• Tom Brightwind aneb jak byl u Thoresby postaven elfí most
• Nestvůry ve výšivkách
• John Uskglass a cumbrijský uhlíř

Dámy z Grace Adieu a jiné povídky (životopis autorky, ukázka z románu J. S. a pan N., recenze románu J. S. a pan N., J. Strange a Mr. Norrell uvádí věci na pravou míru, rozhovor s Viktorem Janišem, úvaha o románu od O. Neffa)
/The Ladies of Grace Adieu and Other Stories/
Clarke, Susanna
Nakladatel: Argo
Překladatel: Viktor Janiš
Obálka: Charles Vess
Redakce: Miloš Urban, Milan Dorazil
Rok vydání: 2009
Počet stran: 224
Rozměr: 155 x 235
Provedení: hardback
Cena: 279 Kč