Ukázka z knihy.

Recenzent při psaní kritiky na právě dočtenou knihu kolikrát hledá bod, kterým by mohl daný výtisk spojit se svým dojmem ze čtení a zároveň ho zprostředkovat čtenáři, který se podle recenze rozhoduje, zdali mu kniha stojí za přečtení. Při Popíjení půlnočního vína jsem tento bod našel v příjemně tlumeném světle nočního příbytku, s blyštivou sklenkou skvělého vína v ruce, jež si otvíráte pouze pro dobrou náladu a atmosféru příjemného večera s přítelem. Simon R. Green napsal samostatný román, který nijak neklesá v záři jeho rozsáhlých cyklů - ať už Morituriho nebo Rybářky. Pojďme si užít jednodenní jízdu, ve které se nerozhoduje o ničem nepatrnějším a menším, než je osud světa - a nejenom lidstva.

Toby Dexter symbolizuje svým postojem a životem naprosto průměrného a obyčejného obyvatele planety - třeba mě. Jednotvárný životní styl, pět dní v práci, strastiplné cesty do zaměstnání, prchavé vztahy, však to nejspíš znáte velice dobře. Ve svém zaměstnání se cítí poměrně fajn, vždyť prodává knihy a o dobrodružství vymyšlených nebo bájných hrdinů není nikdy nouze. Svět kolem něho se však znenadání změní, když mu přadlena osudu postaví do cesty ženu s nejdokonalejšími rty na světě, přitažlivou Gayle a Toby se jednoho sychravého pátečního večera rozhodne vstoupit do dveří, kterými prošla jeho tajná láska - do dveří, které na nádraží nikdy nebyly.

Několik dějových linií se podivně kroutí a splétá do jednoho provazu v reálném městečku Bradford nad Avonem a jeho stejně plastickém obrazu za oponou. Toby se ocitá v Mysterií, paralelní skutečnosti našeho nemagického světa Veritie, aby byl seznámem s faktem, že se stal ústředním bodem - hybatelem osudů světů, velkou neznámou, hrdinou lidstva. Během jediného dne si "zvyká" na neuvěřitelné uspořádání světů, mystické a pohádkové postavy - je libo potomka Thora - pak je tu Jimmy Hrom se svým senilním kladivem. Pokud jste trošičku konzervativní a tíhnete ke klasickému pojetí fantasy, pak si určitě oblíbíte vlčího Leo Morna s jeho ochráncem. Pokud jsou pro vás tyto entity příliš přízemní, zjistíte, že mocnosti mohou nabídnout mnohem více. Začneme nevyzpytatelným Padlým Andělem, přejdeme k čistým esencím zla v podobě Hada ve Slunci a jeho lidského syna Nicholase Skřeta, šílenství ztotožňuje bláznivá Luna, zlatá šedesátá pak bezstarostné Myši, velkou neznámou nalaznete v uctívané a záhadné Gayle. Výčet postav je široký a každá působí svým vlastním živoucím charakterem.

Green píše lidsky, zábavně, přístupně a dostatečně temně, aby vás oslovil, přesto v závěru dokázal sklouznout k přeslazenému hollywoodskému happyendu (nemluvil jsem o tom už?), což trošičku ruší úvodní nastavení vyprávění, ale tento nedostatek mu určitě dokážete odpustit, kvůli správné atmosféře a brilantní imaginaci, kterou nastolil. Sem tam si hrdinové neodpustí vysvětlovat o trochu víc, než je zdrávo, ale jak jsem řekl - sem tam. V podstatě jsem román celou dobu srovnával s Gaimanovi Americkými bohy, od kterých se odlišuje přístupnějším stylem a jednoznačným vykládem hrdinů, tedy věcí, které ho v očích kritiky a některých čtenářů mohou oddělovat od vyššího literárního hodnocení.

Popíjení půlnočního vína se dá považovat za nadprůměrný zážitek, který se však příliš neodlišuje od typického dobrodružného čtiva, přesto disponuje kouzlem netradiční fantasy a dokáže jemně naťuknout filozofickou notu každého z nás. Když přistoupíte na Greenovu hru, pak zjistíte, že svět je opravdu skvělé místo k životu. Nemyslíte?

S. R. Green: Popíjení půlnočního vína
Název originálu: Drinking Midnight Wine
Překlad: Mirka Polová
Obálka: Jon Sullivan
Počet stran: 314
ISBN: 978-80-86939-51-3
Maloobchodní cena: 229,- Kč
Vychází: květen/červen 2007