Kyrillu Danilovičovi postupně mizí jeho identita - jeho byt už není jeho, jeho kamarádi ho neznají, jeho rodiče nikdy neměli syna Kyrilla. Bloudí po Moskvě a přestává se divit tomu, že prakticky neexistuje - neboť kdo nemá občanku, smlouvu na byt, řidičák, pracovní smlouvu, nosí na sobě znamení neviditelnosti. A tak mu nezbude, než uvěřit podivnému hlasu, který mu do mobilu nadiktuje trasu nočního výletu. Kyrill skončí u budovy, která v sobě obsahuje patery dveře - a každé z nich vedou do jiného světa. Tak se z Kyrilla stal - celník....

Sergej Lukjaněnko se čas od času vrací k tématům, které již dříve zpracoval. Někdy nová kniha přímo navazuje na předchozí děj, někdy jen vezme letmý motiv, který využije jako základ pro novou stavbu. Nanečisto vzniklo právě tímto druhým způsobem, i zde máme motiv brány, či spíše jen branky, kterou je možné projít do některého z paralelních světů. Hlavní hrdina je k tomu dokopán ztrátou vlastní tuzemské identity, takže mu vlastně nezbývá nic jiného, než aby se stal jedním z mnoha celníků, střežících takové průchodní uzly. Možnost ostrým střihem, bez jakékoliv nutnosti vysvětlovat nebo cestovat, přejít do prostředí, které je svoje a v němž se odehraje samostatný víceméně povídkový příběh, využívá autor do sytosti. Jenže to by bylo na román málo. A tak se hlavní hrdina snaží zjistit, proč co a jak - jak vlastně tyto brány vznikly, kde se vzaly ony paralelní světy, který z nich je slepice a který vejce.

Sergej Lukjaněnko tu rozehrál vícepodlažní hru, a je na čtenáři, zda na jeho pravidla přistoupí, nebo zda to, co se v knize děje, podrobí zkoumání za účelem zjištění, jestli ho autor netahá za fusekli. Čtenářský zážitek je, pravda, zajištěn v obou případech. Lukjaněnko je příliš vypsaný autor a tak i obyčejné konzumní čtení v jeho případě stojí za to. A pokud se pokusíte příběhu dostat pod kůži, je to ještě o něco lepší. Všechny epizody jsou totiž, jak už u něho bývá zvykem, překryty obloukem ústřední zápletky, a ta je nakonec pro finále příběhu rozhodující. A je docela zajímavou intelektuální hrou tuhle zápletku najít a rozluštit o chvíli dřív, než to pro ostatní čtenáře udělá autor.

I přes Lukjaněnkovu nápaditost mi právě ono střídání prostředí připadlo jako poněkud monotónní, neměl jsem z toho tolik čtenářské radosti, kolik bych očekával. Stále ale jde o více než průměrně čtivý román.

Hodnocení: 60 %.

Sergej Lukjaněnko: Nanečisto (Černovik; Alčina recenze)
překlad: Libor Dvořák
obálka: Milan Fibiger
medailon autora: Konstantin Šindelář
Argo, Triton, 2008
373 stran, 298 Kč (členové klubu Trifid 258 Kč), brožované
ISBN 978-80-7387-154-3 (Triton) 978-80-257-0045-7 (Argo)