Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat, hodnotit kvalitu článků a využívat mnoha dalších výhod.

Existuje spousta důvodů, proč někam cestovat. Můžeme se vypravit za prací, navštívit nemocnou babičku či se jen tak pro zábavu potloukat širým světem. Ovšem v případě postav klasické putovací fantasy je jen jeden jediný správný a kanonizovaný motiv k výpravě za hranice rodného kraje. Ano, tušíte správně, Přes tvář světa patří ke knihám, kde je úspěch dobra v boji se zlem vykoupen mozoly a puchýři na chodidlech skupinky odhodlaných zachránců.

Oč v knize běží? Kdesi na východě za okrajem map snove temný pán ještě temnější plán, kterak dobýt svět. Jenže jeho bídné úradky jsou odhaleny a v naléhavém čase se formuje skupina vesničanů ochotná kvůli záchraně vlasti prošoupat nejedny podrážky. Partička záhy přibírá další dobrodruhy, postupuje skrz hory a doly, ba i jakési proroctví se jí přimotá do cesty. Originalita námětu není silnou stránkou recenzovaného díla; věrnost klasice autor dokládá i množstvím přiložených map, rejstříkem jmen a rozdělením celého příběhu do trilogie. Pokud tohle nejsou symptomy klasické fantasy, tak si dám k snídani souborné vydání Meče pravdy.

Než si družinka sbalí svoje saky paky a dá vale rodnému údolí, uplyne zhruba sto stránek a přiznávám bez mučení, že se mi to vleklo. Jakmile se hrdinové vyprdelkovali z mapy č.3 (počet mapových příloh budiž všem varováním, že to Kirkpatrick myslí s geografií vážně), autor v sobě objevil trošku zlomyslnosti a začal doposud klidně ťapkajícím dobrodruhům házet klacky pod nohy. A to je jen dobře. Najednou se totiž ukáže, že tuhle bandu outsiderů tvoří docela zajímaví týpci (a jedna slečna, co se chce vyhnout vdavkám) a že máme důvod jim fandit. Tempo děje bez přestání akceleruje, Kirkpatrick nesundává nohu z plynu a po přečtení závěrečné kapitoly jen zavrtíte hlavou, jak mohl tento člověk sto stran líčit cestu přes kopec.

Řešení je nasnadě. Na mnoha místech se v knize beletrie mění v průvodce fiktivní zemí; krajině a jejím vlastnostem je mnohdy věnován stejný prostor jako samotným postavám. A bohužel se párkrát stane, že zajímavý vedlejší motiv je odsunut na druhou kolej kvůli popisu lišejníku na kamení, kolem něhož protagonisté kráčejí již třetí den. Což je sakra škoda, univerzum knihy Přes tvář světa působí jako promyšlené a občas bych uvítal poodhalení některých detailů hlouběji. Místo toho dostanu zadrhávající deskripci hodnou učebnice zeměpisu. Navíc v oblasti kartografických názvů skutečně oceníte rejstřík i mapy, neboť jejich množství na vás udeří silou jarní vody v řece Aigelstrommen. Ve skloňování místního názvosloví jsem neplaval jen já, stopy občasného souboje s textem v redakci Laseru pozornému čtenáři zřejmě neuniknou.

S věrností žánru se váže i má poslední výtka, směřující k určité naivitě díla. To, že se sebere partička nikterak výjimečných jedinců a rozhodne se překazit plány strany zla, beru jako uměleckou licenci, prostě to k fantasy patří stejně nerozborně, jako jisté slovo na fu k rapu. Jenže i fantasie má své hranice. Nebo by alespoň měla mít, aby se nestávaly úlety, jako je následující: Když je na mučidlech vyslýchán otec hlavního hrdiny a všechny okolo zajímá jen, co nebo kdo je tajemná Pravá ruka, hrdinný táta mlčí jako partyzán. Dokonce i čtenáři v duchu tvrdí, že nic neví. Kdyby si pořádně nastudoval rejstřík knihy, dozvěděl by se, co asi tak znamená v jeho rodné řeči jméno jeho vlastní manželky. A pokud tipujete, že Indrett = pravá ruka, můžete zařvat "Bingo!" a připsat si bod. Buď má hlava rodiny po letech manželství krapet chatrnější paměť, nebo tady cosi skřípe. A podobných, byť nikoliv natolik do očí bijících, lapsů je vícero.

Kladem knihy jsou živoucí a zajímavé postavy, které dokážou čtenáře zabavit, když k tomu dostanou příležitost. Ať se jedná o podceňovaného Leitha či jeho chromého, avšak talentovaného bratra, starého farmáře s tajemnou minulostí nebo horala s náklonností k ohnivé vodě, o žádném z nich se nedá říct, že by to byly ploché figurky. Nejsou to žádní superhrdinové (možná ani hrdinové), nicméně jejich slabost je paradoxně zároveň i jejich silou a důvodem, proč si je čtenář oblíbí.

Druhé plus představuje absence elfů, trpaslíků a jiné podobné havěti (nebo spíš kostlivců ve skříni žánru). I magie je v knize vzácná jako úsměv na tváři Temného pána a minimálně jednomu recenzentovi nechyběla. Složité vztahy tzv. Prvních lidí a původních obyvatel kontinentu nabízí více literárních možností, než kýčovité karikatury cizích ras, jimiž hájemství putovací fantasy oplývá. Bohužel ani Kirkpatrick toho naplno nevyužil.

Co si budeme povídat, nemá smysl Přes tvář světa srovnávat třeba s Pánem prstenů. Pokud ovšem proti klasické fantasy a priori nic nemáte a zvládnete se přenést přes pár klišé, sáhodlouhé líčení krajiny a vleklý rozjezd, může vám kniha pomoci ukrátit čekání na nějakou skutečnou pecku. Bez problémů obstojí vedle spisků typu Shannarův meč, které jsem ve dvanácti hltal, dokud mi dioptrie stačily. Přestože má příběh skupinky nul, jež se rozhodnou spasit svět, potenciál, nedaří se knize Přes tvář světa překročit vlastní stín a vystoupit z šedi průměru.

Russell Kirkpatrick
Přes tvář světa
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Naďa Pažoutová
Obálka: Greg Bridges
Odpovědný redaktor: Tomáš Jirkovský
Jazykový redaktor: Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 448
Rozměry: 130 x 20
Provedení: Paperback
Cena: 345 Kč