Ohlédnutí historika uvozuje tento příběh, dávný a - jak plyne už jen ze skutečnosti, že měl kdo psát úvod - s koncem víceméně dobrým. Totiž vyváženým, jak pravidla rovnováhy a bohové chtějí. Dračí Královna vypouští na své protivníky, a především na jejich elitní Solamnijské rytíře, své zlobry a smrtonosné draky. Lidé pomalu ztrácejí jedno území za druhým a ani rytíři a veškerý jejich výcvik a dovednosti - a pomoc zlatých, stříbrných a bronzových draků - nestačí na víc, než zajišťovat pomalý a bolestný ústup, plný ztrát.

Mezi Solamnijskými rytíři je také Huma - mladík z neurozené rodiny (ale jak snadno může zdání klamat...), který víc než slepou poslušnost regulím řádu dává přednost své vlastní hlavě a především svému vlastnímu srdci. Jen díky tomu vezme pod ochranu nepřítele, mínotaura Kaze, který ale také má sám svoji hlavu a svoje srdce, a neodvrhne svého dlouholetého kamaráda, odpadlého čaroděje Magiuse. Netuší, jak obtížné zkoušky ho čekají, a už vůbec netuší, jak je možné, že jimi prochází. Nikoliv bez zranění na těle, a šrámy na duši ho zasahují také hodně hluboko. Oboje ale dokáže zahojit alespoň tak, aby byl opět schopen jít do dalších a dalších soubojů, a pokaždé ho čeká soupeř silnější a silnější, až nakonec stane tváří v tvář samotné Dračí Královně. V tomto závěrečném souboji ztratí Huma mnoho, ale také mnohé získá. Ale hlavně a především zůstane takový, jaký byl celou dobu.

Časový odstup legendy dává příběhu zvláštní nádech. Živý jazyk nás vtahuje do děje - ale zároveň se na Humu, na jeho lásku Gwineth i na Dračí Královnu díváme jaksi zpovzdálí a s časovým odstupem. Tahle dvojí optika umožňuje autorovi zvláštní a nezvyklou poetiku. Huma je velmi plasticky pojatý, a to vynikne zvláště v porovnání s některými jinými postavami. Ty sice nejsou ploché, ale tak nějak v příběhu dělají přesně to, co je zapotřebí, aby se děj pohnul kupředu. Někteří nás překvapí, je tam několik zajímavých zvratů, které pomáhají nakopnout děj do trochu jiné trajektorie, ale mnohé jsou opravdu jen patníky na Humově cestě, a kdyby se tam náhodou nevyskytli oni, někdo jiný by je nahradil v jejich průvodní funkci.

Richard A. Knaak v této - časově první (1988) - knize z prostředí Dragonlance začal budovat literární zázemí hry, na které pak navázal řadou dalších knih. A udělal to celkem dobře, příběh se dobře čte také díky své poloze legendy a i když nejste třeba fanoušci Dragonlance, určitě vás neurazí. Prostě - pokud jedete vlakem do Brna, máte možnost tam i zpátky strávit čas příjemným počtením.

Richard A. Knaak: Legenda o Humovi (The Legend of Huma)
překlad: Jiří Fuchs
obálka: Duane O. Meyers, grafická úprava: René Balický
Fantom Print, 2007
302 stran, 219 Kč, brožované
ISBN 80-86354-78-4