Alexandr Hergensheimer, člen Sjednocené církve, si užívá zasloužené dovolené v Tichomoří s mezipřistáním na nevelkém ostrůvku, na němž absolvuje přechod bosou nohou přes žhavé kamení. Od tohoto okamžiku se změní celý Sašův dosavadní život, protože se z neznámých příčin ocitne v alternativním světě, kde není vše, tak jak si pamatuje a navíc ho všichni považují za Aleca Grahama. Ponatení smyslů Alec vyvrátí, jenže jsou tu ostatní spolucestující, kteří by mu jeho neuvěřitelnou historku stěží uvěřili. A v neposlední řadě i krásná Margrethe, které Alec Graham učaroval natolik, že ho bezmezně miluje. Netrvá to dlouho a láska se stavá oboustranou.

Jenže co je láska ve světě, který se nepravidelně mění za jiný, ač podobný? Oběma milencům pak nezbývá, než se vydat do Spojených států s práznými kapsami a zažít nespočet nevšedních příhod založených na neustálých změnách reality. Jediné co Aleca udržuje při smyslech a v odhodlání jít dále jsou pouze dvě věci. Láska k Margie a víra v Boha. Podle své biblicky založené logiky dojde k názoru, že se blíží Soudný den neboli Armagedon a Bůh se rozhodl vyzkoušet Alexandrovu pevnou a neotřesitelnou víru. Fenomenální vyvrcholení nabídne vysvětlení a jiný pohled na principy dobra a zla, z čehož pochopíte podtitul názvu knihy.

Heinlein nás nešetří a dvě třetiny knihy nechá čtenáře pouze sledovat pečlivě nalinkovanou cestu, která směřuje k Alexově rodišti a nebýt autorových skvělých dialogů a mistrovství v umění zaujmout, pak by mnoho lidí knihu nikdy nedočetlo, navíc každého určitě zajímá, jak si podivné anomálie vysvětlit. Udržení pozornosti a chladné hlavy může někomu narušit až přílišná zbožnost Aleca, přiznejme si, v současnosti nepatříme k výkvětu křesťanstva, proto nás pan Graham bude uvádět minimálně do rozpaků. Závěr knihy však patří Heinleinově genialitě a při prvním čtení překvapí šokujícím vyvrcholením - o němž jsem povinován mlčet.

Job obsahuje všechno, na co jsme u Heinleina zvyklí. Sugestivní způsob vyprávění, ironii (leckdy čišící skrývanou jízlivostí), nadhled, jednoduché a čtivé dialogy, překvapivě vypointovaný závěr a propracované lidské postavy. Job však nepatří k ryzí vědecké fantastice, ačkoli považovat knihu za fantasy bych se ani v nejmenším neodvažoval. Spíše můžeme uvažovat o soft sci-fi netradičního rázu, pramenícího z alternativních světů a nepochopitelných inteligencí, které umožňují jejich změnu.

Nejsilnější bývá Heinlein jako přesvědčivý řečník a vypravěč, zvláště když rozmlouvá a přemítá o Bohu a jeho nejvýznačnějším díle - Bibli. Kolikrát člověka až vyděsí některé názory, o nichž chvílemi musíme uvažovat, jestli byly myšleny vážně nebo, ještě hůře, jako zesměšnění institutu církve a náboženských pravd. Svědci Jehovovi by v konfrontaci s Alexem zklamaně sklapli Knihu knih a pelášili o dům dále.

Nové vydání románu z produkce nakladatelství Wales se může chlubit, podle mého mínění, zavádějící obálkou a novým překladem Martina Nováka. Pokud si matně vzpomínám, tak se mi tento zásah zdá zcela zbytečným, ale nejspíš je to levnější způsob, jak se dostat k publikování ucelené řady od jednoho autora (původní překlad Věroslavy Ončákové nejspíš stále vlastní Laser). Pro srovnání si můžete přečíst můj pět let starý názor.

Job patří k netradičním pohledům na náboženství, které se díky autorovým kvalitám pohybují nad průměrem a žánr obohacují svým, konvencím se vymykajícím, námětem. Jinými slovy: Budete šokováni.

název: Job: Komedie spravedlnosti
název originálu: Job: A Comedy of Justice
překlad: Martin Novák
vydal Wales,
cena 289,- Kč (kčsf 232,-)
vyšlo 9. března 2006,
2. (v nakl. Wales 1.) vydání,
vázaná, 357 stran
ISBN: 80-86939-14-6