RECENZE: Petra Neomillnerová, Dítě skály

Nekromantka Alke není žádné neviňátko. Mimo pevnost, která je jí domovem, ji nejčastěji nazývají čubkou nebo děvkou. Ovšem pouze když je hodně daleko. Bojí se jí a proklínají ji. Jednoho dne se však Alke ocitne na popravišti, obviněná z válečných zločinů. Záchrana přijde od jejího představeného, mistra Bogmira. Není to ale žádná výhra. Čarodějka je vzápětí přinucena účastnit se magického rituálu, který z ní udělá matku „dítěte Černé luny“, nestvůry s nepředstavitelnými schopnostmi. Tím však příběh teprve začíná.

Už po prvních dvou stranách Vám bude jasné, že ani tentokrát se Petra Neomillnerová se svými postavami nemaže. A bude hůř. Od samého začátku posouvá autorka děj kupředu tempem stejně nemilosrdným, jako jsou i nekromanti ze Skály, školy vychovávající zrůdy v lidských (i nelidských) tělech.

K vytvoření atmosféry strachu a zoufalství nejsou třeba popisy temných zákoutí hradů ani vzdálených výkřiků ve tmě. K tomu postačí hrůzostrašné události, které se Vám odehrávají před očima, a výkřiky, které nejsou tak úplně vzdálené. Možná díky použitému přítomnému času, jak už je u této ostřílené spisovatelky zvykem. Přesto se mi při čtení postesklo po troše popisnosti. Celá třísetstránková kniha je postavená hlavně na rozhovorech, kde autorka využívá své schopnosti vdechnout hrdinům život a občas jim vložit do úst nějakou tu hlášku, protože nejde o charaktery, které by si braly servítky. Jednu výtku bych ale k dialogům měl. Občas jsou příliš zeštíhlené a je lehké se ztratit v tom, kdo právě mluví.

Děj rychle přeskakuje z jedné scény na druhou. Ke konci až příliš rychle, řekl bych. Z dějové linky se tak stávají střípky odhalující pouze jednotlivé obrazy.

Dítě Skály je temné čtení, na něž by mělo být umísťováno varování, že způsobuje ztrátu dobré nálady. Přinejmenším. Pokud jde o napětí a akci, první nechybí, druhého si moc neužijete. Aktéři konfliktů jsou povětšinou čarodějové, takže souboje jsou zpravidla vyřešeny velmi rychle, doslova mávnutím ruky. Ale vy nad tím také mávnete rukou, jestli jste nečekali nějaké šermířské orgie.

Mou poslední výhradou je nejasný svět, ve kterém se příběh nekromantky Alke odehrává. Nevadilo by mi, že se o něm téměř nic nedozvíme. Naopak. Absence zbytečných informací je plusem. Jenže v tomto pseudostředověkém univerzu, kde se nacházejí druidi, nekromanti i elfové, mě mate například přítomnost severské bohyně smrti Hel.

I přes moje výtky si kniha udržuje napětí a rozhodně nenudí. Většinu postav si sice neoblíbíte vzhledem k jejich násilnickým sklonům (ať už jde o znásilňování kohokoliv slabšího v dosahu, nebo o prostou radost ze zabíjení), ale když odhalí svoji lidskou stránku, nezůstanete k nim lhostejní. A to rozhodně není málo. S některými budete soucítit, jiné proklínat. A tak to má být.

Dítě Skály (ukázka z románu)
Neomillnerová, Petra
Nakladatel: Brokilon
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Robert Pilch
Rok vydání: 2009
Počet stran: 320
Rozměr: 115 x 180
Provedení: paperback
Cena: 238 Kč