Konečně uplynul rok od zoufalého volání po druhém dílu Městských válek a čtenáři mohou začít volat po třetím, ještě předtím se ale na chvíli zastavme u posledního nášupu. Na konci recenze na Zlatý kříž jsem prorokoval, že by mohl Renčín lehce překonat dosavadní hodnotící stupnici. Upřímně jsem doufal, že to neudělá, protože kdo se má vymýšlet s novými termíny, že. Bohužel si spisovatelé dělají, co se jim zachce, a na potřeby nebohého kritika nehledí.

V tom, jak má jeho nejnovější literární projekt vypadat po stylové stránce, měl autor zjevně jasno od začátku a na vytýčené cestě se tvrdošíjně drží. Tam, kde Zlatý kříž trpěl dětskými chorobami, je Runový meč vyzrálým jedincem, který se zdárně vyhnul pubertě, a představuje se v sebevědomé jistotě někoho, kdo jasně ví, čím chce být. Pro dosažení tohoto výsledku ovšem Renčín obětoval to, co jsem (evidentně mylně) považoval za jeho nejvnitřnější poznávací znamení. Básník české prózy je mrtev a chtěl-li by ho někdo najít na stránkách Runového meče, potřeboval by hodně silnou lupu. To ovšem rozhodně neznamená, že by společně s básníkem zmizel i stále proslulejší mistr psaného slova. Ten naopak nadále posouvá hranice vlastních spisovatelských limitů a hravě zvládá formát, u kterého by do něj po dílech jako Jméno korábu jen málokdo vložil důvěru, tedy akční a epickou románovou trilogii.

Po tom co jsme zjistili, že smyslem života je láska, přišel konečně čas na krev, střeva a divoký, zvířecí (občas doslova) sex. Věřte tomu nebo ne, ale Renčínovy postavy dokonce začaly mluvit sprostě! V duchu této proměny je logické, že hlavního hrdinu, Václava Vrana, nacházíme připoutaného k brněnské skále, jak společně s kletbami plive zuby, ačkoli jsme ho před rokem opustili během procházky slunným údolím Svratky. Příběh se nezdržuje nějakým rozjezdem, jak tomu bylo v případě prvního dílu. Naopak, rychlost, kterou během něj stačil nabrat, nezvolňuje a čtenář má co dělat, aby se ho stačil chytit aspoň za cíp v dáli mizejícího kabátu.

Se zběsilým vršením jedné akce na druhou přichází první výtka – po knize jsou roztroušeny scény, které při korekci a editaci nezmizely zřejmě jen proto, že se autorovi prostě líbí a chtěl je zanechat. Jinak stojí v konceptu díla samy o sobě, bez jakéhokoli smyslu, kromě okamžitého efektu (například přechod řeky na začátku knihy a setkání s dvěma starými cikánkami). Myslím si ale, že běžného čtenáře mohou i tyto scény spíše potěšit svou barvitostí a je pouze na kritikovi, aby je vyzvedl a připomenul autorovi jako skutečnost, na které může ještě zapracovat.

Zůstanu-li ještě u výtek, dost se mi během četby připomínala skutečnost, že již dva roky sleduji vývoj Pavlova univerza velmi zblízka, občas se na něm i aktivně podílím, a některé nápady a postavy, které se v knize prezentují, jsem tak viděl vyvíjet se od zárodků až k současné podobě. To má jistě významný vliv na celkový pocit z knihy a její hodnocení. V Runovém meči vstupují do děje postavy a zápletky z Labyrintu, který prozatím vyšel v internetové podobě a na stránkách časopisu Pevnost, a nejsem si jistý, nakolik budou srozumitelné a čitelné pro lidi, kteří berou Městské války jako trilogii a její „nultý díl“ ještě nečetli. S vysvětlováním se autor nezdržuje a skutečnosti, na základě kterých postavy jako Krysoplášť nebo Sedmtři jednají, považuje za jasné. Dále je kniha okořeněna sítí odkazů a narážek, které zahřejí u srdce pravidelné návštěvníky Renčínova interaktivního univerza, leč ostatní nad nimi nejspíš budou bezradně krčit rameny.

Až na tyto drobnosti, které jsou navíc pro mnohé výraznými přednostmi, ale není románu co vytknout. Všechny hrboly, na které jsem upozorňoval u prvního dílu, byly zahlazeny a hrozí vážné nebezpečí, že se možnosti Renčínových kritiků smrsknou na „Opět se líbilo, rozhodně si přečtěte.“ Před autorem teď ovšem stojí úkol z nejobtížnějších – nejen napsat minimálně stejně dobrý třetí díl, ale hlavně jím se vší parádou uzavřít celou ságu. Zdolá-li úspěšně i tuto překážku na své cestě, měl by začít vážně uvažovat o internacionalizaci svých témat a expanzi do zahraničí.

Co se hodnocení týče, patříte-li mezi čtenáře, kterých se dotýkají vyjmenované nevýhody, odečtěte 10 % a přistupte k Runovému meči jako k velmi nadprůměrnému dílu autora, který již zcela prokazatelně výrazně přerostl českou paperbackovou kulturu a zařadil se po bok těch, které za spisovatele s klidem označí i učebnice češtiny pro střední školy. Za ty, kteří mají to štěstí tímto současným fenoménem na poli české fantastiky žít, uděluji číslo následující.

Hodnocení: 90 %.

Městské války II - Runový meč (recenze Zlatého kříže, ukázka ze Zlatého kříže)
Renčín, Pavel
Nakladatel: Argo
Obálka: Jiří Husák
Redakce: Jiří Popiolek, Milan Dorazil
Rok vydání: 2009
Počet stran: 312
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 298 Kč