RECENZE: Pavel Renčín, Labyrint
Varování: Následující článek může způsobit prudké poruchy běžného vnímání světa. Doporučujeme si nejprve přečíst nějakou příčetnou recenzi na Labyrint, ideálně pak samu recenzovanou knihu.
Plameny osvětlují kus rudé cihlové zdi, při určitém úhlu pohledu vytvářejí stroboskopický rej krvavých skvrn. Zbytek slepého ramena kanálu se utápí v naprosté tmě. O kousek dál začíná nízká hladina břečky.
Zvuk odklopeného kanálového víka je dobře slyšet i na vzdálenost několika tunelů a křižovatek. Jedna z postav přihodí trochu dřeva a plameny vyšlehnou výše.
"Toto je opravdu zajímavé…" odkašle si blonďák, který se zjeví v ohybu chodby a rychle ucukne, neboť svou rudou polobotku úspěšně ponořil mezi lidské výkaly. Stín za ním ho popostrčí blíže k ohni. O dva nádechy později se objeví další návštěvník z povrchu, který ale na rozdíl od svého kolegy vypadá, že se na pobyt v podzemí už delší dobu připravoval. Neučesané vlasy a divoký plnovous se mu ježí na všechny strany. Nervózně si posune brýle na nose. Jejich holohlaví průvodci se ukloní postavám u ohně a vytratí se.
