Soudce Ti zkřížený s ankh-morporkskou Noční hlídkou - tak nějak by se v kostce (či přesněji v jedenapadesáti písmenech) dala charakterizovat tato velmi zajímavá fantasy.

Město Bludov, hlavní dějiště tohoto příběhu, kupodivu nepatří do blízkosti Šumperka (kam by podle jména a středoškolského zeměpisu patřilo), ale rozkládá se (v tom lepším ze dvou hlavních smyslů tohoto slova) v blíže neurčeném mírně fantastickém světě.

Hejtman Ambrož Zátka, velitel městských strážníků, měl dva hlavní úkoly a jeden melouch. Ty hlavní úkoly byly řídit činnost městské stráže tak, aby byli spokojeni jak měšťané (tedy aby chudina moc nezasahovala do jejich životů) i královští úředníci (tedy aby měšťané i chudina nerebelovali proti berním, clům a dalším - pro královské úředníky důležitým, pro lid obecný i měšťanský otravným - produktům královské moci). Ten vedlejší byl vyšetřovat zločiny - nejenom takové, které se dotýkaly berní a cel, či potrefily vážené měštěníny, ale zločiny v Bludově vůbec.

Někdy, když měl hejtman a jeho lidé štěstí - nebo smůlu, jak se to vezme - ty zločiny byly takového rázu, že zasáhly jednu nebo dokonce obě vládnoucí skupiny, jindy to byly věci, které by nejradši dotyční zasunuli pod koberec nebo za kredenc. Jenže Ambrož měl jednu výraznou (ne)ctnost: zločin pro něj byl zločin, ať se přihodil komukoliv, a spravedlnost považoval za statek, na který má nárok každý, zejména oběť. A z nich zvláště ty oběti, které se již samy spravedlnosti nemohly dovolávat, neb byly uvedeny do stavu bezživotí.

Kniha vlastně obsahuje dva romány, ucelené detektivní příběhy, které v lecčems připomínají vyšetřování, jaká vedl van Gulikův soudce Ti. Podobně jako soudce Ti i hejtman Ambrož se pohybuje v prostředí, které je pro čtenáře exotické. A stejně jako on, i Ambrož dostává na talíř záhadu, která vzniká synergickým efektem více na sobě nezávislých zločinů a tajemství, řádně promíchaných díky interakci zúčastněných postav.

S Ankh-Morporkem mají tyto příběhy společný jak koncept stráže, tak úlohu jejího velitele (pravda, ani slovo o náklonnosti hejtmana Ambrože k alkoholu) i to, že tu vystupují nadpřirozené bytosti, včetně členů městské stráže (paří do ní jeden golem a několik víl). Také tu není jeden vysloveně hlavní hrdina, ale to není specifická vlastnost pouze Noční hlídky, známe to třeba také z mnohem staršího 87. revíru Eda McBaina.

Oba příběhy jsou zajímavé, čtivé, celkem dobře vystavěné jak samy o sobě, tak i ve svých zápletkách. Zatímco hejtman Ambrož je trochu tajemný - vlastně ho potkáváme téměř jen jako luštitele, ostatní postavy strážníků jsou velmi životné a plasticky pojaté, a podobně to platí i o většině ostatních, pokud se ovšem v příběhu vyskytují tak dlouho, aby se mohly projevit.

Ondřej S. Nečas se tu projevil jako dobrý autor - netoliko psavec, ale jako architekt příběhu. K psaní detektivek je zapotřebí směsi logiky a přesvědčivosti, a té se mu podařilo dosáhnout v míře, která z Případů hejtmana Ambrože dělá zajímavý čtivý a působivý příběh. Pokud tuto úroveň autor udrží a bude ji dále rozvíjet, má šanci se časem dostat do špičky české původní fantasy.

Rozhovor s autorem.

Ondřej S: Nečas: Příběhy hejtmana Ambrože
obálka: Jan Patrik Krásný, grafická úprava: Mirek Dvořák
KJV - Poutník, 2007
365 stran, 215 Kč, brožované
ISBN 80-85892-68-8